Cry-Baby

Ono je to pomerne jednoduché, John Waters ukazuje život, hoci sú jeho filmy zároveň uletene bláznivé. Ale šak v skutočnosti je súbor každodenných činností a kontaktov groteskne zábavný, tragikomický a absurdný. Užívateľ dezorz kdesi skonštatoval, že stačí vidieť jedného Watersa a videl si všetkých. V podstate má pravdu, no zopakovanie si toho, čo tvorí podstatu našich často pokrivených životov je potrebné a výživné. Navyše muzikálové stvárnenie citov a pocitov teenagerskej generácie je napriek zámerne vyhrotenému prehrávaniu - tradičnému to znaku režisérových filmov - presné. No a poznámka na záver: Waters vo všeobecnosti ukazuje spoločnosť zmätenú pochybnou slávou umelo vynesených modiel od televíznej kultúry, politiky až po vedu. Následky tejto zmätenosti je badať od 50. rokov 20. storočia podnes. Zároveň vždy ukáže policajtov, reprezentujúcich smiešnu snahu štátnej moci všetko riešiť násilným dohľadom a bezmyšlienkovým šikanovaním tých, čo akýmkoľvek spôsobom prekračujú naordinovanú líniu robota, tešiaceho sa z pracovných úspechov, kariérneho rastu, pop kultúry. A rozkresľovania sna o budúcnosti plánovaním stále odvážnejších nákupov. Od tovaru bežnej spotreby po adrenalínové dovolenkové destinácie. Od prostitútky luxusného strihu po účasť na premyslenej lúpeži. Americký psychológ Timothy Leary kedysi na začiatku 80. rokov vyhlásil o ´švajčiarskom výtvarníkovi HansRuedi Gigerovi : "Giger, Ty vidíš viac ako my, domestikovaní primáti." Ja si to isté myslím o Johnovi Watersovi. (28.05.2013)

Dvě hvězdičky za dvě hvězdy, Johnny Depp a Iggy Pop. Ale jinak je to celkem ostuda. Pár dobrých nápadů tu je, a pár skutečně výstižných scének s "hodnými hochy" padesátých let. Kromě toho že hlavní představitelka velké krasavice neumí hrát, neumí ani moc zpívat. Depp taky ne, ale to by se všechno ještě dalo odpustit. Co já nechápu, proč hudební film s Iggy Popem, když ho nenechají zazpívat? (08.07.2011)

Co že to mělo být? To nemám nejmenší ponětí, ale bylo to naprosto dokonalé, a to nejen kvůli perfektnímu vzezření Deppovu. Hudba alá Elvis, neuvěřitelně (svou absurditou) vtipné dialogy (She couldn't even spell, for Christ's sake, but they fried her anyway!), podivné postavičky a ještě k tomu všemu Iggy Pop!! (21.09.2016)

Jediný, kdo může tenhle film brát vážně, je člověk, pro kterého je to prvním snímkem v životě. Parafráze na Pomádu, Hřísný tanec a zřejmě množství dalších hudebně-tanečních filmů s Johnny Deppem? Samozřejmě se nedá mluvit o kvalitě příběhu, už vůbec o něčem jako je hlubší myšlenka. Přesto má tenhle afektovaný muzikál kromě pár dobrých písniček něco do sebe. Co, to si asi každý musí najít sám...Ať už Cry-babyho věčná slza, "šmajchl" louka místo autokina nebo super "geniální" útěk z vězení. Tahle šílená revue má jednu výhodu, přesně víte, co si o tom myslet...buďto ji milujete nebo nenávidíte. (04.10.2010)

Ehm. Dost ujetý muzikál s hodně dobrou hudbou. Chvílema je to fakt super a chvílema dost debilní, ale celkově se mi líbila taková ta naivita a bavilo mě to. Už jen kvůli Johnny Deppovi co zpívá písničky podobné Elvisovi a celkově má i takovej elvisovskej image. Dostával mě jeho gang složenej z megabachyně, Iggyho Popa, harleyařský důchodkyně, ženský se zmutovanym ksichtem a Traci Lords. Deppova holka je taky good. Jako bonus Willem Dafoe v roli bachaře plácajícího Deppa přes prdel. (28.03.2006)