Mládí, do toho!

Úplně vidím, jak by tenhle snímek chtěl být něčím jako ve své době Amores Perros. Ani náhodou se mu však nedaří dosáhnout syrovosti a údernosti svého předchůdce. K náhladu do života mexické omladiny tu používá čtveřice postav, do jejichž běžného dne máme možnost se pomocí tohoto snímku podívat. Nejedná se o příběhy, které by byly ostře ohraničeny začátkem či koncem, ale o prosté vtržení do životů postav v jejich průběhu. Tvůrci se ve vyprávění snaží poukazovat na některé současné problémy spojené s dopíváním, ale i životem v Mexiku jakoby nenuceným způsobem. Daří se jim ale spíše docílit toho, že jednotlivé příběhy jsou nevyvážené a jen těžko se jim podaří diváky zasáhnout stejným způsobem. Navíc ve filmu jen stěží narazíme na nějaký prvek, který by měl šanci nějak více zasáhnout. Pořád se spíše jedná o výlevy ze života postav, které nás vlastně ani moc nemusí zajímat a bohužel i často sklouzává k přílišné povrchnosti a zjednodušování. Asi jediné momenty, kdy se filmu podaří nějaký přesah jsou ty, kdy postava Pedra promluví španělsky. V první scéně se jedná o jeho naprostou prohru, v druhém pak o vítězství. Je to však pro plnohodný film dostatečné množství? A neměl by mít snímek, který se snaží být odrazem obyčejného života být blíže svým divákům a něco sdělovat? (03.04.2021)

Kdyby nebylo toho trochu zmatečného prolínání jednotlivých příběhů, tak mohlo jít o hodně povedenou sondu do života teenagerů. Klasická komedie to není, ale film s úsměvnými momenty určitě ano, i když Carlos Armella má na můj vkus poněkud zvláštní smysl pro humor. Možná mi to tak připadá, protože mexickou mentalitu úplně nepobírám. Každopádně dávám palec nahoru za osvěžující soundtrack. (65%) (18.04.2021)