Ako utopiť dr. Mráčka alebo Koniec vodníkov v Čechách

Neskutečné. Rok po mistrovském zpracování klasiky (Tři oříšky pro Popelku) stejná autorská dvojice uvádí moderní vodnickou pohádku. A i bez Josefa Dvořáka je vodnická dynastie Wassermannů neodolatelná. Prolínání pozemského světa s vodnickým je doslova pohádkově hravé; navíc mistrovsky zahrané - ať už to jsou Mráčkovy (Hanzlík) grimasy při opakovaných proměnách, nebo nakynuvší Wassermannová (Myslíková), či Janiny (Šafránková) nevinně jiskrné úsměvy.Zajímavý komentář: choze. (07.01.2009)

Tuhle kultovní českou psychokomedii jsem viděl v jednom kuse až dobrých 44 let po jejím vzniku. Je zcela zřejmé, že i tehdy se nitrožilně přijímaly kvalitní látky. Úvod byl těžká nuda, ale od určitého okamžiku to přeci jen dostalo ten správný šmrnc. Navíc občas vzduchem létaly moc pěkné hlášky. V čele byla určitě ultimátní balící hláška: "V potoce jako dva pstruzi, nebo v bahně..?". Kultovní je i operace v nemocnici, při které jsem se po delší době od srdce zasmál. Přesto je ve snímku spousta pasáží, které jsou jednoduše řečeno o hovně a zcela zbytečné. Proto hodnotím celkově pouze tak nějak nadprůměrně. (25.10.2017)

Další z legendárních komedií, kterou dávají v českých televizích při každé sebemenší příležitosti a stále neztrácí nic na své zábavnosti a šikovném nápadu, co se týče děje. Navíc přeplněná filmovými hvězdami z 70tých, která byla přímo nabitá vynikajícími českými komediemi. Ani se mi nechce uvěřit, že člověk co stojí za takovými legendami dokáže v dnešní době stvořit taková zvěrstva jako je nová Saxána. Hold pan Vorlíček nectí heslo : V nejlepším přestat. (24.09.2012)

Tento pozoruhodný výtvor mi do rozprávkového zaradenia vôbec nesedí. Je tu len myšlienka, že nesmrteľnosť vôbec nie je viac ako láska, ale to je len doplnok čohosi iného. O to viac sa mi film páčil ako komédia, ktorej myšlienky a spracovanie (na svoj vek) vôbec nezostarli a stále je to veľmi nadčasové. Kto z nás by sa nechcel premeniť na kapra :). 80%.. (02.01.2008)

Jo jo, doktore Mráčku... byla to tehdá taková dobová manýra strhávat "staré, ošklivé a buržoazní" stavby a nahrazovat je "novým, uvědomělým a krásným". Oněch strženejch baráků je mi líto. Vodníci si však svou krvavou genocidu zasloužili - pochopili příliš pozdě, že v době, kdy zítra znamená včera, jsou již pouhým přežitkem. Nepotřebujeme přece strašidla, když máme Národní výbor... No ne? (26.04.2011)