Ako sa budia princezné

Bezchybné zpracování "Šípkové Růženky", ve kterém je od všeho čím pohádky fungují přesná dávka. Nezapomenutelný sluha v podání Vladimíra Menšíka. (15.04.2003)

Jak české pohádky nemám moc rád, tato patří mezi těch pár výtečných a Hrušinského překonávání překážek na cestě za Růženkou mě vždycky pohltí tak moc, že mám tendence kopat strouhu s ním. :) (25.12.2005)

Vorlíček se po dvouch letech tvůrčí krize vrátil k tomu, co mu jde nejlépe. Ke vtipné pohádce, ve které nejvíce potěší Mistr Menšík v roli bujarého sluhy. Souboj prince v podání Krause a medvěda-Menšíka je vážne nezapomenutelný. A přestože moc nemusím nepříliš dobrého herce Jana Hrušínského, v téhle pohádce mi přijde naprosto v pohodě. (20.09.2003)

Po českém podání Popelky neméně skvělé zpracování Šípkové Růženky. Neodolatelný humor a spousta pohádkovosti i bez příšerně animovaných draků, exotických jmen a flikování několika pohádek dohromady. Zdravíme pana Trošku, respektive jeho pozdní tvorbu, abychom mu nekřivdili. (25.05.2005)

Jako princ dnešní doby, samozřejmě taky vím o způsobu, jak se budí princezny, ale zase by se na to nemohli koukat děti. (26.12.2009)

Tohle je ještě jedna z opravdu posledních hezkých pohádek, které u nás byly natočeny. Drtivá většina pohádek, natočených v 80. a 90. letech už ani zdaleka neměla takovou správnou pohádkovou atmosféru a ono kouzlo, které dětem vždy tak učarovávalo. Tahle ho ještě má, a to je moc dobře. (26.08.2002)

Další z klasických pohádek, která se rovnou mohla jmenovat Šípková Růženka a každý by hned věděl, o co jde. Nejvyšším hodnocením však hodnotit nebudu, protože pohádka mi nijak k srdci nepřirostla a ani ji nemám chuť vyhledávat. Holt někdy je kvalita důležitá, ale to slavné "něco navíc" ještě víc. (24.12.2009)

Pohadky proste miluju - a tahle patri mezi nejlepsi - i diky skvelemu vykonu Pana Herce Mensika. (24.05.2002)

Filmová mile humorně pojatá variace nestora československé pohádkové školy Václava Vorlíčka na klasické motivy Šípkové Růženky. Jak se budí princezny nese všechny rysy vysokého standardu režisérova tvůrčího rukopisu a jistě ne neprávem je tato pohádka ve zlatém fondu československých filmových pohádek a se železnou pravidelností se objevuje na českých vánočních obrazovkách. Nejen díky autorovi hudby Karlu Svobodovi, ale i době vzniku, je tato pohádka velmi podobná jinému pohádkovému hitu z dílny pana Vorlíčka - Třem oříškům pro Popelku... s bonusem neopakovatelného humoru Vladimíra Menšíka navrch... PS: V studiích genderových odbornic jsem se dočetl, že tahle pohádka je jednou z nejnebezpečnějších a nejtoxičtějších vůbec, jelikož princ políbí princeznu bez jejího předchozího souhlasu, čímž se dopouští čistokrevného sexuálního násilí! Děti by se na ni neměly tedy vůbec dívat! :-) (14.12.2006)

Opravdu velmi dobrá pohádka s vynikajícími hereckými výkony Vladimíra Menšíka, Libuše Švormové a Jana Krause. (20.02.2003)

Skvělé zpracování "Šípkové Růženky" s výtečnými herci. (06.11.2007)

Vladimír Menšík je geniální herec a skvělý bavič, který zahrál v téhle pohádce bravurně, jak on to dělá? :) Dnešní česká generace se může jen učit. Skvost pohádkového světa. (26.12.2013)

Krásná a sympatická Růženka, sympatické scénáristické nápady, které jdou daleko za standardní pohádkové zápletky (posilování ega prince následníka), pohádková atmosféra a samozřejmě Menšík. Navíc budování vztahu princezna - mladší princ je tu vyloženě lahůdkové (většinou se to v pohádkách odbude dvěma třemi pohledy do očí, tady má láska opravdu vývoj). Možná to má Jan Hrušínský na konci až moc jednoduché, ale ten největší krok stejně udělal hned na začátku cesty za záchranou, když se rozhodl jednat podle sebe a ne podle toho, "co se čeká". Mimochodem má tahle pohádku jednu z nejkrásnějších romantických scén, když se ústřední pár na dálku doplňuje v hudbě - beze slov a přitom to je úžasné porozumění. (24.12.2014)

Na nás si nepřijdou, Růženka nosí stejný plášť jako Popelka. A rodiče Jana Krause vlastně mají i stejný kočár. Jaké to jsou zamotané vztahy. A jinak má místní melancholická písnička o sekání růží (po nichž se mi stýská) určitě místo na mém osobním seznamu nejoblíbenějších pohádkových písniček. (02.01.2021)

Taková ta stará poctivá pohádka, kde sice je šlechta zesměšňována, nikoliv však nezbytně učelově v rámci a duchu budovatelské (v tomto případě normalizační) nálady. V této pohádce jde o něco jiného, než o obvyklou prapagaci, jakou známe ze starších děl. Proto je mi i tato pohádka bližší košile. A to i skvěle zvoleným výběrem tehdejších herců s Vladimírem Menšíkem v čele. Jan Kraus byl též excelentní kripl. (20.12.2011)

Bývaly doby, kdy se mi tato pohádka zase tak moc nelíbila a trochu jsem se u ní nudil. Ale s přibývajícími roky ji mám čím dál raději. Kromě hezky zpracovaného příběhu o Šípkové Růžence musím zmínit také nádhernou Svobodovu hudbu, jemný humor (i krapet nechtěný v případě hry na loutnu) a komické postavy jako sluhu Matěje, který se chudák nikdy pořádně nenajedl, "udatného" prince Jiřího (skvělý Kraus!), který v mládí prožil snad všechny těžké nemoci včetně kašle a rýmy, a nesmím samozřejmě opomenout jeho bratra Jaroslava, který mi dříve připomínal zvadlou blumu, ale stále víc oceňuju, že je to lidský princ, který má strach! (boření klišé, že musí jít takřka vždy o neohroženého hrdinu) a přitom poháněný láskou překonává všechny obtíže. Slabší, avšak plný počet hvězd. „Práce? To je možná víc než odvaha!“ (18.12.2007)

Klasická česká pohádka Pražského jara a zlatých let šedesátých vůbec, chtělo by se zvolat i dodat při četbě jednovětých, jednoznačně černobíle hodnotících soudů. Nástup civilních, vnějškově i niterně ve svých projevech odpatetizovaných hrdinů, reagujících na v tomto - a nejen v tomto ohledu - přepjatě sentimentální padesátá léta, se projevil i zde. Hravost dívčího Růženčina mládí, skvěle pojednaného Bohumilou Zelenkovou, úsilí chránit a zachránit nevinné mládí, které se provinilo již pouhým faktem svého bytí, to všechno jsou posuny, které tomuto klasickému dílu vtiskují nenapodobitelně neopakovatelnou tvář. Fakt, že v našich pohádkách předlistopadu až na výjimky hráli přední čeští herci a angažovali se v nich i nejlepší režiséři pomyslného "velkého" umění, byl dalším z činitelů opravňujících mluvit o světově proslulé české (československé) škole dětské a mládežnické tvorby. Zlínský festival, pozoruhodný unikát své doby - a chválabohu i naši současnosti - buď nejen mně svědkem. Ale teď už mě omluvte - ta hora keřoví vonícího nezaměnitelnou vůní už na dálku mě volá. Proč? No přece ... (30.12.2007)

Vladimír Menšík tady v roli princova sluhy bezvýhradně exceluje. Na pohádku se těším hlavně kvůli němu a také kvůli té staré, dobré filmařině a dabingu. Překrásná hudba z tužky Karla Svobody tuto celou pohádku perfektně dokresluje. Co jsem si ale celá ta léta vždycky říkala bylo, že bych uvítala větší prostor pro Libuši Švormovou. Přidat více temna z prostředí lesa a tajemného hradu, kde by spřádala své plány jak si co nejlépe zchladit žáhu nad pozbytým mamonem. (22.05.2015)

Další krásná pohádka Václava Vorlíčka. Režisér opět vsadil na krásnou pohádkovou atmosféru, Svobodovu hudbu a vynikající herce a povedlo se mu to. Především díky Vladimíru Menšíkovi a Janu Krausovi. (09.04.2007)

Jediná princovská role pro Jana Krause a jedna z mála pro Jana Hrušínského, přitom princové jak z čítanky. Nejbližší mi je stejně ta část, kdy všichni spí. Hlavně v pondělí ráno bych se v téhle pohádce ocitla ráda. (29.08.2010)