Což takhle dát si špenát

Velmi nápaditá komedie už sice není nejmladší, ale stále srší dynamikou a režisér Vorlíček byl tenkrát ve velké formě. Stejně tak i herci. Vedle již tradičně skvělého dua Menšík/Sovák, tady září i dva nepřehlédnutelní dětští herci, z nichž Michal Kocourek je asi největším vrcholem této bláznivé komedie. Skrytá reklama na špenát může i někomu vadit. 80% (28.02.2009)

Tenhle film vnímám spíš jako zprávu o své době, než jako nadčasovou komedii. Tudíž nepřekvapí, že tam v podstatě každý druhý krade, aby si přilepšil, že kuřecí kung pao bylo něco vybraného/exotického, co si člověk mohl dát v nóbl hotelu (kde ale stejně tak vařili i obyčejného vrabce s knedlíkem), nebo že ústředním motivem, který uvede vše do pohybu, je snaha zlepšit dojivost krav (jejich "regenerací"), což je stejný motiv, který se objevil už 11 let před tím ve starším Vorlíčkově snímku Kdo chce zabít Jessii?, v němž šílená vědkyně vpraví krávě speciální roztok, aby jí upravila sen, v němž ji obtěžují ovádi, a tím jí zlepšila psychiku a dojivost (a dojivost krav se rovněž řeší ve Slunce, seno, jahody z r. 1983). A osobně mi ten macourkovský humor zas tak vtipný nepřijde, a někdy mi přijde i poněkud nucený, například i co se týká samotného názvu, protože ta replika číšníka nedává smysl -  jaksi "ústřední" složkou toho jídla je přece moravský vrabec, který se tradičně podává se špenátem a bramborovým knedlíkem, a každý normální Čech by si takové jídlo objednal slovy, že si dá "vrabce", a ten špenát (a knedlíky) by vůbec nezmiňoval, protože to je přece samozřejmé, a stejně tak číšník by to takto i nabídnul hostům - zda si nedají vrabce - ale filmový číšník zde místo toho pronese: "Což takhle dát si špenát?", a teprve PO vyvolání zájmu hostů (který je sám o sobě překvapivý, protože samotný špenát sám o sobě jen těžko tehdy mohl někoho tak zaujmout) dodá: "S bramborovými knedlíky a s vrabci samozřejmě", a ještě je to celé podbarveno napínavou hudbou, aby i ten poslední debil v publiku pochopil, že se jedná o zásadní dějový zvrat. A takových momentů je ten film plný - děj se kupříkladu nijak neobtěžuje vysvětlit, jaktože dětským (ale i těm seniorským na konci') verzím Lišky a Zemánka zůstaly dospělé hlasy (ale hlavně, že to působí komicky!), o trapném vtipu s "rozbitými" dveřmi na fotobuňku nemluvě, vydávat Somra se Zázvorkovou v parukách za Španěly působí jako špatný vtip, a takto by se v tom šlo pitvat asi ještě dlouho. Navíc jsem vždy nesnášel i tu příšerně ohranou Schelingerovu píseň, takže se asi nelze moc divit, že když jsem dostal chuť si to po letech osvěžit, byl jsem z toho spíš zklamaný. (20.11.2022)

nostalgické +4* česká crazy komedie se sci-fi prvky, kterou zná určitě každý patří určitě do našeho Zlatého fondu, i když jsem čekal, že tu bude mít vyšší hodnocení. Bláznivý příběh z Macourkova pera je dostatečně absurdní a tak baví stále i po letech. Není špatné si ho z nostalgie jednou za pár let dát, ale špenát je na mém jídelníčku rozhodně častěji ;-). [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 3 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (02.03.2018)

"Mám tu nemluvně, které říká, že je doňa Izabela Lopézová, toho času hotel Imperiál, pokoj číslo 212". Áno, skutočne dobrá crazy komédia musí obsahovať vety, ktoré sú akoby vystrihnuté zo surrealisticko-automatických "Magnetických polí" od Bretona a Soupaulta. Tento film ich obsahuje viac (táto je moja zďaleka najobľúbenejšia), no kvalitatívne stojí rozhodne o čosi nižšie než päťhviezdičkovo-diadémový opus "Pane, vy jste vdova!". (06.01.2011)

Film trpí tím, že se v něm nevyskytuje žádná kladná postava, ke které by člověk mohl cítit sympatie. To je samý zloděj, podvodník, skorovrah, popř. chovatel dobytka. Jediný, kdo měl trochu náběh na kladnost, byl Nárožný, kdyby si to ovšem neskazil svým šlendriánstvím, tím chybějícím knoflíkem na úboru. (30.12.2018)