Obsahy(1)
„Poctivě tu šlapu dobrejch dvacet let a čím dál míň to hodí.“
Nový časosběrný dokument Heleny Třeštíkové sleduje příběh stárnoucí prostitutky Anny. Film ji sleduje od konce syrových devadesátých let v kulisách nočních pražských ulic a veřejných záchodků. Přestože žije na společenském dně, ona sama nikdy neztrácí svou lidskou důstojnost, humor nebo víru ve štěstí. Anny není nikdy na dně. Má tři odrostlé děti, je dvakrát rozvedená a pracuje jako toaletářka. Ve 46 letech chce na Vánoce přilepšit vnoučatům, a proto se dobrovolně vydává na dráhu příležitostné pouliční prostitutky. Film Anny zachycuje 16 let životního příběhu svérázné ženy, která vždycky vidí raději nebe nežli dno. Hledá lásku, vzdoruje smůle i nemocem, ale všechny své životní obtíže bere s jadrným humorem a praktickým nadhledem. Nikdy nehodlá fňukat. Navíc se seznámí se společností Rozkoš bez rizika, která prostitutkám na ulici pomáhá a hraje s nimi originální divadelní hry, v nichž Anny nachází svůj další talent.
(Bontonfilm)
Recenzie (75)
Helena Třeštíková natáčela 16 let se svéráznou ženou, kterou životní cesty dohnaly až k nejstaršímu řemeslu. Svižně ubíhající dokument stojí na vyprávění osobité hrdinky, jejíž příběh sice nešokuje, ale emoce vyvolat dokáže a k zamyšlení nad určitými hodnotami diváka taky přiměje. Více zde. ()
Anny je trošku slabším časosběrným dokumentem z portfolia Heleny Třeštíkové. Ale to jen svojí běžností, která neuráží, jen ničím zásadním nešokuje. A to i přesto, že hlavní protagonistka na růžích ustláno rozhodně neměla. Jen se s tím životním svinstvem dokázala poprat se ctí, kterou by jí kdekdo mohl závidět. ()
Hnevám sa na Helenu Třeštíkovú. Hnevám sa, že z tak silnej osoby vydestilovala taký slabý časozberný dokument. Určite je to to najhoršie, čo som od nej kedy videl. A to som videl v podstate všetko. Anny je nezabudnuteľná osobnosť. Dokument o nej by mohol mať tri hodiny a stále by bol prikrátky. Tento má 70 minút (aj s titulkami!) a aj to je strašne veľa. Neviem, čo sa počas natáčania (v strižni?) dialo, ale najsilnejšie momenty sú odbavené behom pár desiatok sekúnd, čo ma až pohoršilo. Namiesto toho sledujeme nezaujímavé a čudné momenty, pričom z niektorých som mal vyložene dojem, že sú tu len preto, lebo režisérka disponovala malým množstvom materiálu na celovečerák a tak sem napchala vyložené blbosti (čo mala preboha znamenať pasáž s užívateľkou drog na WC?). Vôbec, viacerým momentom som nerozumel. Napr. pasážam, v ktorých Anny vyšla do ulíc hľadať klientov. To si ako vážne niekto, ktokoľvek, od Anny po štáb myslel, že pri nej zastaví auto a potenciálny klient sa nechá natočiť? To ako vážne? Anny ako človeku dávam 4*. Dokumentu 2*. ()
Oproti Katce docela slabota. Anny je takova hodna baba z verejnejch zachodu, ktera vam to v pripade zajmu udela v aute, titulni hrdinka je vlastne docela sympaticka, nijak zvlast se netrapi a bere zivot tak, jak je. Takze to proste nepusobi nejak sokujicim dojmem, maximalne to, ze by dobrovolne s touhle zenskou nekdo vlez do auta a pak jeste to, jak behem par let naprosto zchatra, z relativne na svuj vek normalne vypadajici zensky po babu, ktera vypada tak o dvacet let starsi. A na zaver jsem jen premejslel, co tim jako Trestikova vlastne chtela rict. ()
Skutečné, nekomplikované, bez zbytečných slov, takže se dá říci, smutné svou reálností. ()
A co jako ... ? ()
Ne že bych to nesledoval celkem se zájmem, ale nemá to už tu sílu, jaké některé starší dokumenty Třeštíkové. Ačkoli protagonistce nejde upřít jistou specifickou charismatičnost (hlavně na začátku, dokud byla ještě relativně mladá - když začala později nečekaně rychle chřadnout a vyloženě scházet před očima, pravděpodobně vlivem silného kouření, byl pohled na ni už jenom dost neútěšný), nemohl jsem se ubránit dojmu, že podobných chudých lidí s těžkým životem je tady spousta, a nejsem si úplně jistý, jestli jejich smutné osudy vlastně stojí za zdokumentování - a to jak ve smyslu toho, zda je správné jim narušovat soukromí, tak kvůli tomu, zda to vlastně dá něco divákovi (v diskusi na iDnesu jsem jako nejčastější reakce zaznamenal buď přezíravost těch, kteří jsou na tom líp než Anny, nebo fascinaci nad tím, že někdo byl ochotný mít placený sex se starou neatraktivní ženou) - nejenže jsem si v některých scénách připadal téměř až nepatřičně, když například kamera sleduje Anny šlapat chodník nebo dohadovat se na veřejných záchodech s mužem o výši poplatku, ale mrzelo mě také, jak je film relativně informačně skoupý, a vlastně toho příliš o Anny neprozrazuje, ať už co se týká její minulosti, tak třeba toho, nakolik "úspěšná" byla její "kariéra" v prostituci. Takže možná než sledovat tu její smutnou story, jsem asi víc stál o to, vidět třeba, jak by jí někdo podal pomocnou ruku, a bylo mi jí prostě jen líto a určitě ji nechci soudit, zvlášť když už není mezi námi (což mě vlastně i poněkud překvapilo, že natáčení skončilo už v r. 2012, kdy protagonistka zemřela, ale dokument šel do kin až o 9 let později). ()
Třeštíková asi robila čo mohla, ale Anna a jej okolie neboli ochotní zobraziť pre kameru to, čo by divák rád videl. Chýba nejaký ten klient, vyjadrenia manžela na ich vzťah, a rozhodne chýbajú prehovory Anniných detí na kameru. Problém bude asi v tom, že okrem Anny nebol nikto ochotný prezrádzať svoju identitu. Film má ale až nečakane krátku stopáž, takže ak vám Třeštíkovej štýl a predovšetkým postavy nesedia, prežijete to jednoduchšie, než napríklad Reného. Ja patrím skôr do fanúšikovského tábora, preto vyčítam filmu len spomenuté nedostatky. ()
Z dam Třeštíkové je Anny tou méně zajímavější osobou. ()
Pravdivý příběh Anny Kašákové, lehké holky s dobrým srdcem. Ženská, na kterou se v životě štěstí příliš neusmálo. Její tragikomický osud v sobě nese všechna stigmata současné civilizované společnosti, od prodejné lásky, kterou aktérka tohoto dokumentárního filmu neprovozuje ani tolik sobě pro radost, jako spíš pro obživu, až po nevydařená manželství a neurovnané rodinné vztahy. Závěrečný tanec se smrtí je v tomto případě nanejvýš výstižnou tečkou za Anniným zpackaným, nenaplněným životem. ()
Anny před kamerou působí přirozeně a její životní příběh má zajímavé peripetie, ale to z jejího filmového portrétu ještě nijak zvlášť dobrý dokument nedělá. Natočit časosběrný portrét prostitutky by byl zřejmě problém, protože asi nikdo z klientů by u toho kameru nechtěl, takže tu místo toho máme portrét toaletářky, což zase není tak silné téma. Nakonec asi dobře, že jsem si počkal na uvedení v televizi. ()
Na Helenu T. celkom priemerný dokument .. škoda. ()
Sú takíto ľudia hodní dokumentu? Nejaká radodajka z Prahy spomína na zašlú "slávu" a my sa máme zamýšľať nad jej životom? Každý si je strojcom svojho šťastia a že si ona vybrala kurvenie je mi ukradnuté. https://dokumenty.tv/anny-dokument/ ()
Každý si svůj osud utváří sám. Vůbec nevím, proč by mne měl oslovit život této ženy, která si většinu problémů přivodila sama (protože tím nijak výjimečná není a litovat ji není důvod), Boha se dovolávala, jen když jí bylo ouvej (jako proč ne, ale ona to brala jako nějaký jednostranně pro ni výhodný obchod bez nutnosti investovat aspoň něco ze sebe), a při tomhle stylu života se dalo žel předpokládat, že se vysokého věku nedožije, takže ten srdceryvný konec mi přišel takový laciný. Ani nějakých mouder, poznání, myšlenek se od Anny člověk moc nedozví, nějakého prozření, zvratu v životě, takže vlastně nevím, proč ten film vznikl? Jako nábor na prostitutky 60+? Že vlastně jde o docela fajn přivýdělek? Že stáří je svině? To vše dokázal Kachyňa říct uvěřitelněji během pár minut ve filmu Lásky mezi kapkami deště, včetně nostalgické písně Evy Olmerové. ()
Smutný příběh stárnoucí prostitutky Anny, s pohledem do její rodiny i zaměstnání (mimo prostituci). Do doby, než ulice obsadily Bulharky, Ukrajinky a další národnosti, se šlapáním dalo docela dobře uživit. (To není moje osobní zkušenost, ale částečně poznatek z filmu, částečně osud mé bývalé spolužačky). Anny je ženská od rány, ale její smutek a slzy jsou viditelné skoro v každé větě. ()
Velmi zajímavá, sympatická a bodrá paní, taktéž vyprávění a osud. Helena Třeštíková měla vždy správný nos na zajímavé lidi do dokumentů. ()
Tentokrát se mi film Heleny Třeštíkové moc nelíbil. Vím, že úkolem recenze je hodnotit film a ne život a osud hlavní postavy. Přesto si myslím, že film postrádal takovou tu dokumentaristickou šťávu a spád. Jinak je film o posledních 16 letech prosté stárnoucí ženy, která se nedokázala vhodně začlenit do nových poměrů ve společnosti po změně v roce 1989. Peníze pro obživu získávala jen jako „hajzlbába“, uklízečka železničních vagónů a příležitostná prostitutka. Bláhově se snažila najít štěstí v manželství s cizincem, které se samo sebou brzy rozpadlo. Od zlozvyku kouření ji nedokázalo odradit ani varování lékaře, ani vážný lékařský zákrok. ()
Vždycky mě překvapí, koho si paní Třeštíková vebere za objekt svého dokumentárního zájmu. Ok, tentokrát to byla žena, která se živila prostitucí. Každý je svého štěstí a osudu strojcem. O tom žádná. Člověk taky velmi adaptabilní tvor a dokáže se v podstatě adaptovat na jakékoliv prostředí. Dokáže se s tím srovnat a taky si to srovnat v sobě samotném. Tato osoba je toho pravým důkazem. To se nenašel nikdo, kdo by jí nabídl pomoc? ()
Stále stejný Třeštíkovský koncept stojící na hlavním hrdinovi. A Tentokrát je to stará šlapka Anny, která je zatraceně silnou osobností. Dokument možná není tak šokující nebo kontroverzní, ale vcelku obyčejný a to mě na něm možná právě bavilo nejvíc... ()
Film nie je kontroverzný - alebo aspoň nie spôsobom, akým by človek podľa námetu očakával. Anny prekvapuje práve tým, že nie je feťáčka, troska, ani príživník - iba usporiadaná staršia pani, ktorá si kvôli zúfalej finančnej situácii potrebuje privyrobiť. Třeštíková nám znova ukazuje jednu z foriem dane, ktorú si prechod na kapitalizmus vybral a ide z jej strany o tradične profesionálnu a zároveň ľudsky empatickú robotu. Záver ma dojal. 3,5* ()
Súvisiace novinky
Začíná festival Jeden svět
Dnešním dnem začíná po celém Česku festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět. Poprvé ve své historii proběhne celý online. Festival potrvá až do 6. června a diváci a divačky se… (viac)