Obsahy(1)
„Poctivě tu šlapu dobrejch dvacet let a čím dál míň to hodí.“
Nový časosběrný dokument Heleny Třeštíkové sleduje příběh stárnoucí prostitutky Anny. Film ji sleduje od konce syrových devadesátých let v kulisách nočních pražských ulic a veřejných záchodků. Přestože žije na společenském dně, ona sama nikdy neztrácí svou lidskou důstojnost, humor nebo víru ve štěstí. Anny není nikdy na dně. Má tři odrostlé děti, je dvakrát rozvedená a pracuje jako toaletářka. Ve 46 letech chce na Vánoce přilepšit vnoučatům, a proto se dobrovolně vydává na dráhu příležitostné pouliční prostitutky. Film Anny zachycuje 16 let životního příběhu svérázné ženy, která vždycky vidí raději nebe nežli dno. Hledá lásku, vzdoruje smůle i nemocem, ale všechny své životní obtíže bere s jadrným humorem a praktickým nadhledem. Nikdy nehodlá fňukat. Navíc se seznámí se společností Rozkoš bez rizika, která prostitutkám na ulici pomáhá a hraje s nimi originální divadelní hry, v nichž Anny nachází svůj další talent.
(Bontonfilm)
Videá (1)
Recenzie (75)
POSLEDNI SLOVO: Úvodní anotace dost zkresluje, protože hlavní protagonistka o prostituci více mluví, než že by ji skutečně provozovala. Co je ale velká škoda, Třeštíkový zcela unikly nejzajímavější životní události a mezilidské vztahy (vztah s dcerou) sledované Anny. Na druhou, stranu jako ve všech časosběrech Třeštíkový, je zajímavý sledovat osud jednotlivce na pozadí politických dějin naší země. Celej ten podmotiv "dělnická třída zažívá zklamání z polistopadového vývoje" udržel mojí pozornost do konce. 3/5, 50 % ()
Film nie je kontroverzný - alebo aspoň nie spôsobom, akým by človek podľa námetu očakával. Anny prekvapuje práve tým, že nie je feťáčka, troska, ani príživník - iba usporiadaná staršia pani, ktorá si kvôli zúfalej finančnej situácii potrebuje privyrobiť. Třeštíková nám znova ukazuje jednu z foriem dane, ktorú si prechod na kapitalizmus vybral a ide z jej strany o tradične profesionálnu a zároveň ľudsky empatickú robotu. Záver ma dojal. 3,5* ()
Smutný příběh stárnoucí prostitutky Anny, s pohledem do její rodiny i zaměstnání (mimo prostituci). Do doby, než ulice obsadily Bulharky, Ukrajinky a další národnosti, se šlapáním dalo docela dobře uživit. (To není moje osobní zkušenost, ale částečně poznatek z filmu, částečně osud mé bývalé spolužačky). Anny je ženská od rány, ale její smutek a slzy jsou viditelné skoro v každé větě. ()
Pravdivý příběh Anny Kašákové, lehké holky s dobrým srdcem. Ženská, na kterou se v životě štěstí příliš neusmálo. Její tragikomický osud v sobě nese všechna stigmata současné civilizované společnosti, od prodejné lásky, kterou aktérka tohoto dokumentárního filmu neprovozuje ani tolik sobě pro radost, jako spíš pro obživu, až po nevydařená manželství a neurovnané rodinné vztahy. Závěrečný tanec se smrtí je v tomto případě nanejvýš výstižnou tečkou za Anniným zpackaným, nenaplněným životem. ()
Ne že bych to nesledoval celkem se zájmem, ale nemá to už tu sílu, jaké některé starší dokumenty Třeštíkové. Ačkoli protagonistce nejde upřít jistou specifickou charismatičnost (hlavně na začátku, dokud byla ještě relativně mladá - když začala později nečekaně rychle chřadnout a vyloženě scházet před očima, pravděpodobně vlivem silného kouření, byl pohled na ni už jenom dost neútěšný), nemohl jsem se ubránit dojmu, že podobných chudých lidí s těžkým životem je tady spousta, a nejsem si úplně jistý, jestli jejich smutné osudy vlastně stojí za zdokumentování - a to jak ve smyslu toho, zda je správné jim narušovat soukromí, tak kvůli tomu, zda to vlastně dá něco divákovi (v diskusi na iDnesu jsem jako nejčastější reakce zaznamenal buď přezíravost těch, kteří jsou na tom líp než Anny, nebo fascinaci nad tím, že někdo byl ochotný mít placený sex se starou neatraktivní ženou) - nejenže jsem si v některých scénách připadal téměř až nepatřičně, když například kamera sleduje Anny šlapat chodník nebo dohadovat se na veřejných záchodech s mužem o výši poplatku, ale mrzelo mě také, jak je film relativně informačně skoupý, a vlastně toho příliš o Anny neprozrazuje, ať už co se týká její minulosti, tak třeba toho, nakolik "úspěšná" byla její "kariéra" v prostituci. Takže možná než sledovat tu její smutnou story, jsem asi víc stál o to, vidět třeba, jak by jí někdo podal pomocnou ruku, a bylo mi jí prostě jen líto a určitě ji nechci soudit, zvlášť když už není mezi námi (což mě vlastně i poněkud překvapilo, že natáčení skončilo už v r. 2012, kdy protagonistka zemřela, ale dokument šel do kin až o 9 let později). ()
Galéria (7)
Fotka © Česká televize
Zaujímavosti (4)
- Anny sleduje v televizi pohádku Princ a Večernice (1978). (griph)
- Snímek měl světovou premiéru na Mezinárodním dokumentárním filmovém festivalu IDFA v nizozemském Amsterdamu na podzim roku 2020. (SimpanzJi)
Reklama