Pro krásu cokoliv (S02E06)

Těžce se to píše. Především člověku, který na základní American Horror Story nadále nedá dopustit i přes zrychlené finále první poloviny 10. série a bizarní druhou polovinu 10. série a nemůže se dočkat 11. série. V jádru mohl znít plán na American Horror Stories, která by v každé epizodě představila separátní příběh, poměrně zajímavě, především i díky faktu, že by prostě mohlo dojít k nášupu základního pilíře a představě mnoha svěžích příběhů. Především, kdyby si American Horror Stories v rámci jednotlivých epizod dokázalo udržet stejně skvěle napsané scénáře, mrazivou atmosféru i do příběhu vtahující postavy. Už 1. série American Horror Stories poté bohužel skončila jako slabší odvar známého původního AHS, u 2. série ovšem dochází k vývoji. Avšak bohužel směrem dolů.   Epizoda Facelift je totiž prozatím tou nejhorší. Jako režisér se jí chopil Marcus Stokes, který je sice zkušeným tvůrcem vizuálních efektů (v jeho kariéře byste našli kredit u Star Wars: Skrytá hrozba a Klony útočí, Matrix Reloaded, Spider-Mana 2 či Já, robota) a už za sebou má režii několika epizod různých seriálů, jestli to byl ovšem právě on, který měl v předpředposlední epizodě 2. série vrátit American Horror Stories alespoň trocha důstojnosti, selhal na plné čáře.   Námět, na kterém je postavena tato epizoda přitom nezní úplně marně. Mysterióznosti by se tato epizoda klidně mohla přiblížit Kůži, kterou nosím Pedra Almodóvara, po vzoru nedávných Zločinů budoucnosti Davida Cronenberga se svézt na podžánru body hororů a klidně se stát černým koněm celé 2. série. Místo toho ovšem tato epizoda jen nastavuje hlubší a hlubší laťku.   Judith Light se v ústřední roli sice snaží sebevíc, slabost celého námětu a vyvrcholení ovšem bohužel spasit nedokáže. Celá epizoda Facelift je vlastně jeden velký bizár. A i když by v kontextu starého známého American Horror Story vlastně mohlo jít o lichotku, v tomto případě o ní rozhodně nejde. Největší bolest způsobuje ona neschopná snaha předat poselství o vnitřní kráse či snaha reflektovat, že žen jako Virginie, které si odmítají připustit stárnutí, je po světě mnoho. Opět by mohlo jít o neskutečně sympatické uvedení do příběhu, které by dokázalo tuto epizodu zapojit do reálného světa, z ono slušného základu se ovšem příběh vyvíjí do naprosto absurdně.   Tvůrci opět vytahují něco, co v rámci původního American Horror Story fungovalo (v tomto případě zapojení nějakého toho tak trochu za vlasy přitaženého kultu), aby to rázem vůbec nefungovalo a představení nové sekty chyběla duše. Jestli se navíc něco dalo doposud na American Horror Stories cenit a šlo o jednu z malá věcí, která nepoklesla oproti původnímu seriálu, šlo o práci s praktickými efekty. Ty ovšem též v této epizodě nachází své dno a chvílemi je to tak špatné, že by si člověk dost možná radši znova pustil i Ostrov Dr. Moreau s Marlonem Brandem. A když na tento moment dojde, je to jednoznačné znamení, že je něco velmi špatně!   Zvraty jsou opět předvídatelné (jeden z největších trumfů klasického American Horror Story je přitom schopné šokování za pochodu), snaha o ono poselství se v průběhu stočí zcela někam jinam a rázem to působí, že si dramaturg vzal dovolenou a především se v průběhu ukáže, že i když má tato epizoda American Horror Stories potenciál se někoho z diváků dotknout, práce s tak zajímavým motivem je spláchnutá do záchodu. Je to prostě smutné. Takovým způsobem, že má člověk i chuť se modlit, aby se takový omyl v následujících dvou týdnech neopakoval..... (26.08.2022) (menej) (viac)