Stíny horkého léta

Psychologické drama par excellence, bezútěšnost horkého léta a nastavší situace na odlehlé usedlosti hluboko v lesích na diváka z filmu přímo sála, téměř na vlastní kůži lze pocítit pot stékající po tváři osamělého rolníka Barana, kterého tak výborně ztvárňuje Juraj Kukura, nebo strach a obavy rodiny, co bude po odchodu "hostů", jež nikdo nevítal... Mlčenlivé, ponuré, bezvýchodné... Jiří Bartoška je zde k nepoznání, zajímavá role pro něj... Film, u něhož si mimo jiné uvědomíte, že ty nejnespravedlivější rány osudu přichází odtud, odkud je očekáváte nejméně... 80% (18.01.2014)

Baladický příběh, jehož atmosféra se postupně stupňuje. Zpočátku jsem měl trochu problémy pochopit jednání postav, hlavně Baranovu poddajnost okolí. Ale od chvíle, kdy posadil syna mezi stádo ovcí, a učil ho dojit, jsem očekával předpokládaný konec. Kukurův výkon gradoval přímoúměrně vývoji jeho postavy. Herecky mě nejvíc překvapil Gustáv Valach. Naopak jsem nevěřil Martě Vančurové, nebo spíš její postavě, která mi přišla nedotažená. Pasekářské memento zachycující nadčasové poselství mě ale stejně dostalo. (17.02.2013)

Za najlepsie Vlacilove filmy uz dlhodobo povazujem Udoli Vcel alebo Larketu Mazarovu. Tuna ide o sukromneho rolnika, ktory si v klude obraba svoje statky, az kym k nemu nepridu banderovci /Stepan Bandera -- jan. 1909 -- 15. 10. 1959 zalozil Organizaciu Ukrajinskych Nacionalistov - B/. Potom film dostane trochu spad, ale fakt iba trochu. Herecke osadenstvo je nevyrazne, herecke vykony mdle a matne, a ako syn pohrda otcom malo sice nieco doseba, ale bolo to nedokoncene a slabo dotiahnute. Ale zase aby som len nekritizoval, pribeh mal nieco do seba. 50 % (14.01.2014)

Jak rok vzniku, tak téma může a mohlo na první pohled vyvolat - a vyvolávat - dojem, že se jedná o režisérovo pokání a pouť po kolenou. Takto vzniklý pocit je však scestný a pomine v okamžiku, kdy se podíváme do titulků a dostaneme se ke jménu scénáristy. Jiří Křižan téma, které do té doby vonělo - či spíše páchlo - plakátovostí a frází, uchopil jak básnicky, tak žánrově. Vznikl snímek, který sice velmi vzdáleně, ale přece připomíná SEDM STATEČNÝCH. Ondrej Baran, drsný muž kopanic a ještě drsnějšího kopaničářského zemědělství, je náhle, v okamžiku, konfrontován s mikrosvětem pěti banditů, kteří si po válce zoufale probíjejí cestu na kýžený západ. Psychologie vydírání, tichého vzdoru i vůle po akci je v strhující Vláčilově režii stejně jedinečná jako obraz limit slušného člověka v přímé konfrontaci s bezohledným zabijákem. Vítězný zemědělec hyne po vybojované při, do níž je vtažen proti své vůli, kulkou vpálenou do zad. Režimní postavy okresního vsetínského mikrosvěta působí jako kulisy buď z povzdálí, nebo naopak jako mlžné stíny, které se plně zhmotňují až v samotném závěru STÍNŮ. Mimo Kukury září i úsporně hrající krásná Marta Vančurová a pominout nelze ani dialogy, do nichž vstupuje Gustáv Valach. Polohu pro sebe tak neobvyklou zvládl génius českého fiomu s bravurou a mistrovstvím, které tvoří důležitý kámen jedinečné mozaiky vláčilovské filmografie. (28.05.2011)

Strhující lidské drama o neokázalé odvaze, drtivém zoufalství, železné vůli a sebeovládání, o bolesti a lásce, ze kterého až neskutečně intenzivně sálá nejen letní vedro, ale především tichý vzdor, napětí a hrozba vibrující každým pohybem, každým pohledem, houstnoucí a rostoucí s každým záběrem, aby nakonec explodovaly v neskutečně emotivním finále, které sevře žaludek a zastaví srdce. Neskutečně intenzivní atmosféra, Juraj Kukura v nezapomenutelné životní roli a pro mě osobně nejsilnější Vláčilův film. Navíc jako bonus zasazený (a natáčený) do mých rodných beskydských kotárů. Zasáhlo mě to před lety v kině plnou silou a teď po letech jsou pocity stejně intenzivní. (19.01.2014)