Art Nouveau's Prague
Réžia:
František VláčilScenár:
František VláčilKamera:
František UldrichHudba:
Svatopluk HavelkaVOD (1)
Obsahy(2)
Filmová procházka po stopách jedné pražské epochy, které v podobě obrazové básně zachytil režisér František Vláčil, jenž natočil tento dokumentární snímek v produkci Krátkého filmu poté, co mu bylo na počátku normalizace znemožněno působení na Barrandově. Jeho tvorba z období, než se mohl vrátit k celovečerním hraným snímkům, nicméně za jeho předchozími díly nezaostává. Praha Secesní by v rukou jiného režiséra mohla být jen malebnou pohlednicí pražských památek. František Vláčil vytvořil poetické dílo s působivými obrazovými kompozicemi, v nichž se období pražské secese připomíná v nejrůznějších formách. Pocta tomuto stylu, jenž v Praze našel bohaté uplatnění a bohatě přetvářel její tvář na přelomu století, nechává prolínat monumentální architekturu s detaily výzdoby, příklady užitého a malířského umění i momentkami dobového životního stylu. Všechny reminiscence na věk secese tvoří dokonalou symbiózu, stejně jako Vláčilovo mistrovské spojení obrazu, hudby a veršů v podání herce Rudolfa Hrušínského. (Česká televize)
(viac)Recenzie (14)
Film je napůl utopený ve stínech. Strašlivě to škodí secesním a kubistickým lahůdkám, kterých je snímek plný. Nejsem z oboru, nedovedu říct, jestli byla chyba v materiálu, objektivech, podcenění přirozeného nebo umělého světla (počítám, že v převodu filmu pro televizi problém nebude), ale neprokreslené velké tmavé plochy jsou na většině záběrů z ulic i z interiérů. Ty jsou celkově tmavé a působí naprosto nesvěže. Velká škoda. ()
Mistr Vláčil zvolil dobovou hudbu a hudební režii. Možná měl zvolit Zdeňka Lišku. Není Liška není plný počet. ()
Důmyslná a porozumivě inscenovaná montáž záběrů na rozmanité výtvarné projevy secesního stylu, přiléhavě snímané a podkreslené vhodně volenou hudbou a rafinovaně recitovanými básnickými ukázkami. Ocenil jsem rovněž stručnost slovníkového komentáře: obrazy jsou přeci jen sdělenější nad jakýkoliv výklad, který - jakkoliv dlouhý - zákonitě působí vždy neúplně - a banálně, čehož se v závěru neubránil ani tento, když technologickým optimismem, asociovaným domnělým secesním nadšením pro průmysl, charakterizoval i nadcházející - epochální - roky. ()
Taková škoda... snímek je naprosto krásně udělaný.. jak se tu píše, ta symbióza poezie, hudby a výtvarného umění slučujícího architekturu, malířství, sochu i užité umění s módou je dokonalá... ale hrozně moc tomu škodí ta šedivost - ten vizuál... secese je nádherně barevný a svěží sloh a tohle vypadalo tím, že je to celé takové šedohnědé a tmavé a neobrysové jako dejme tomu art brut (ten je sice super, ale secese by tak vyznívat neměla). Já nevím, ale už i ze 70. let mají snímky krásnou barevnost. Proto jsem na rozpacích mezi 3-4*, i přestože secesi zbožňuju. "Ještě před první válkou se začíná umělecký výraz rozcházet do různých ismů, ale čím dál s čím většího odstupu, tím víc i věci míněné třeba protikladně splývají do jednoty slohu. Slohu předjímajícího pokrok a rozvoj techniky. Slohu stojícího i v jádru dneška." ()
Secese znamená rozloučení, odchod, odtržení od věcí unavených vyčerpaných a prošlých... Secese je výraz pro umění spojují něhu s pokrokem." To Vláčilovo odloučení (naštěstí ne na trvalo) od hrané tvorby nebylo dobrovolné, přesto i v tomto krátkém dokumentu nezapře své postavení "filmového básníka". Krásné propojení různorodých záběrů na secesní umění všeho druhu s příhodně vybranou dobovou hudbou (nejpůvabnější je asi ta ze Sukovy suity Radúz a Mahulena) a občasnou recitací. Možná bych jen řekl, že v tom výběru záběrů ze secesní Prahy mohlo být méně obrazů a více architektury, ale to už je asi věcí vkusu každého. ()
Galéria (10)
Fotka © Česká televize
Reklama