Caravaggiov tieň

Michele "Catani" Placido spoločne s ďalšími dvoma scenáristami ponúkajú Carravagiov život v štýle Občana Kanea, cez retrospektívne rozprávanie viacerých postáv. Rovnako ani tu sa nedozvieme o umelcovi úplne všetko, čo je ale zmyslom dramaturgickej schémy histórie jedného prípadu. Filmu táto schéma prospieva, avšak pôsobí aj mierne zmätočne, určite sa dalo príbeh viac držať pokope, napríklad prvotnou otázkou, ako prebehol súboj, za ktorý bol Merisi súdený. Niektoré scény pripomínajú majstrove obrazy a sú dokonale nakomponované, rovnako poteší aj výprava a atmosféra, avšak stále tu chýba niečo navyše, vďaka čomu by sme Caravagiov sen mohli označiť za európsky historický veľkofilm, akým bol napríklad Parfém. No a pozor, ide o povinnú jazdu pre všetkých milovníkov tenisu. (16.12.2023)

Už nekonečný výčet produkčních společností, partnerů a sponzorů v úvodu napovídal, že s touhle zapomenutou adaptací druhého Assassin's Creeda (ve které papežský zmocněnec zpomaleně kráčí obrazárnou a do toho hraje něco jak od Massive Attack) bylo hodně práce, než ji nakonec přešili na Caravaggiův životopis. Výsledek částěčně upomíná deklamativní dokudramata a jindy zas ambiciozní historické horory ze 70. let, ve kterých vidíte, jak schopnosti jedné části filmařského týmu (obvykle maskérů) vyvažují naprosto neadekvátní výsledky práce týmu jiného (obvykle herců). Tady sice vypadá dost věrohodně, kdež někdo praští někoho kládou přes ksicht, ale když se má vyjádřit vzpomínka hraběnky Colonnské na inpulzivního malíře, tak se to holt musí udělat skrze scénu, ve které se sedmdesátiletá (příšerně předabovaná btw) Isabelle Huppert orgasmicky kroutí v posteli, přejíždí si rukama po těle a vrací se jí flashbacky, jak byla prcána před krbem. Jo, je to docela zábava, nebudu lhát, ale jinak, ačkoli jsem ten film neviděl, tak takhle přesně si myslím, že vypadá Jakubiskova Bathory. (18.03.2024)

Opulentní vizuál výborně vyjadřující atmosféru Caravaggiových obrazů. Intenzívní život plný intenzívních vášní, přičemž jen tak jakoby bokem vystřihl malíř fascinující obrazy.  Caravaggio vskutku nežil ctnostným životem, na druhé straně, jeho schopnost vidět v tvářích chudých a prostitutek postavy svatých byla nekompromisní. Moc dobře věděl, co je psáno v Písmu a ve svých obrazech to vyjádřil. Místy lehce nepřehledné vyprávění, každopádně fajn vhled do této osobnosti. (28.12.2023)

Výpravně a vizuálně skvostné, obsahově plytké, fádní, načančané prázdno, představitel Caravaggia mi herecky seděl na minutku až v závěrečném rozhovoru se Stínem, jinak z něj udělali všechno možné, jen ne to, co o si o Caravaggiovi myslím já, a mám to od lidí, kteří jej pečlivě studovali. Stín mě taky nepřesvědčil, takže slabá režie. Povrchní. Přes veškerou syrovost, špínu a násilí, působí vyobrazení Caravaggia i jeho pronásledovatele/lů uhlazeně, absence divokosti/ zápalu/ ryzí nenávisti zavání amatérskou neschopností. Malíř, který byl v reále démonický asociál, pouliční rváč, ochlasta, nekonvenční sexuální požitkář a neohrožený autor geniálních portrétů padlých či mrtvých, s fenomenalním pozorovacím a uměleckým talentem, je tady vyobrazen jako ukňouraný sebelítostný trouba s imrvere ztrápeným pohledem francouzského buldočka, který loudí vanilkový rohlíček. Veskrze křehký a laskavý tvor, bez jiskry a schopnosti diváka nahnat před jeho obrazy do muzea nebo ke knihovně. Nic moc! Natočit takto technicky nádhernou věc a podělat ji sterilním vyobrazením postav, tož tak to už chce kus packala. Tři hvězdy za caravaggiovský vizuál, za nádhernou kameru, výpravu a scénografii. Hodnotit pouze zbytek, nadělím jeden pohlavek. Za nápad natočit něco o jednom z mých nejoblíbenějších mistrovských, dekadentních malířů- prý tenistů, vůbec. V KHM ve Vídni visí ve stále expozici nejedna jeho absolutní šleha, v Uffizi další- brutálně krásná Medusa- je třeba tohle vidět, aspoň jednou za život. (27.12.2023)

Italsky emočně přepálený, patetický, staromilsky dialogový i syrově přímočarý, brutální a vášnivý portrét historické postavy i její doby možná v něčem trochu připomíná temný historický román Kámen a bolest Karla Schulze. Věčný konflikt mezi jedincem a ideologií zarámovaný do kriminálního vyšetřování/náboženského filmu se klaní zbožštělému vyvrhelovi a průkopníkovi, který sebedestruktivně naráží na mantinely totalitní moci sedmnáctého století oblečené v kněžském rouše. (15.01.2024)