Čierna mačka

Skvelá atmosféra vily s expresionistickými a modernistickými (na svoju dobu) dekoráciami a interiérom. Navyše postavená na troskách pevnosti s 1.svetovej vojny, kde zahynuli desiatky tisíc mužov. Majiteľ vily (Boris Karloff) bol vtedy rakúskym velitelom pevnosti a "zradil" ju Rusom, a tak bol priamo zodpovedný za ich smrť. Vila skrýva viacero desivých tajomstiev, vrátane mŕtvych žien vystavených v sklenených vitrínach. Tieto fakty len zvýraznujú vskutku netradičnú a originálnu atmosféru toho miesta. A tak aj pomerne malá plocha, málo hercov a malá minutáž filmu bohato stačí na rozohranie skvelého starého hororu. Navyše s dvoma slávnymi hercami, ktorý ani nemusia hrať, iba im stačí "sa nejako tváriť"..:) a preto filmu v pohode odpustím aj určitú dávku predvídateľnosti. (05.12.2010)

Lahôdkvé obsadenie v zlatých časoch hororovej tvorby štúdia Universal. A aj tak to na mňa nefungovalo ako iné časom preverené klasiky. Scenár mi pripadal aj na dobu svojho vzniku príliš preplácaný a nechcene smiešny. Satanské rituály so smiešnymi pseudolatinskými frázami na mňa akosi nefungujú (cum granulo salis!). Čakal som iné, menej okázalé vyústenie príbehu. (27.05.2012)

Úžasná hodina okouzlujícího souboje mezi Lugosim a Karloffem. Vinou scénáře je kupodivu démoničtější Karloff, jeho ironické úsměvy ve chvíli, kdy se David Manners pokouší dostat z jeho domu ven, aby postupně zjišťoval že nefunguje telefon ani auto, patří bezpochyby k vrcholům celého snímku. Jen škoda několika nedotažených linií - fóbie z koček, kterou trpěl dr. Werdegast, nebo "příběh" jeho dcery a Poelzigovy manželky Karen, nemluvě o slabším závěru. Ale momenty, kdy se Karloff a Lugosi střetávají, jsou špičkové. K tomu vystavené mrtvé ženy, post-válečné trauma a satanský kult, a máme tu bez přehánění jeden z nejlepších hororů třicátých let. Vynikající film, který by se s přehledem prosadil i dnes. (23.09.2013)

Jeden z mích oblíbených hororů 30tých let. Souhlasím s názorem že k dokonalosti Frankensteina, Draculy a jim podobných ve kterých oba mistři hororů hráli má Černá kočka daleko, ale přesto si udržuje svou depresivní atmosféru dodnes. V černobílém pojetí se sídlo kdesi v ponuré krajině stává dokonalím místem strachu a chladný a emocemi nepoznamenaný výraz Borise Karloffa je doslova přimrazující. Bela Lugosi je mu solidním protipólem, jenž sice z počátku za ním mírně zaostává, ale v závěru samotném kdy se jme stahnout šíleného satanistu z kůže je naprosto démonický. Je na každém jak na něj bude tenhle klasický horor působit, na mě ovšem zapůsobil dokonale. (22.06.2004)

Černobílý snímek vzhledem k době svého vzniku sice nenabízí nějak velkou porci hrůzy, ale ono hodně záleží, jak se na to člověk dívá. Skvělé herecké umění obou pánů (Karloff, Lugosi) je již samo osobě pastvou pro oči. Především pak Boris díky svému vzhledu a uhrančivému pohledu dokázal pošimrat na zádech nejednoho fanouška a to i bez masky. Tady ho stačilo navléct do černého hábitu, nebylo potřeba nějakých zdlouhavých dialogů a i přesto dokázal navodit docela slušnou porci mrazivé atmosféry. Bela mu však zdatně konkuroval, přestože mi místy přišlo, že hrál až „druhé housle“. To však bylo zapříčiněno charakteristikou jeho postavy. Co mně však dostalo na snímku nejvíce, byl samotný ateliér architektova domu. Propracované kulisy, tajemství ukryté ve sklepení a vhodně zvolený hudební doprovod dokázali v této kombinaci vytvořit slušnou dávku napínavé atmosféry. (13.06.2012)