Ghost in the Shell 2: Innocence

Nejsem odpůrcem japonských kreslených manga orgií, ale proti Innocence bych výhrady měl. A je jich hned několik. Tou první je spousta filosofických říkanek a citátů, které normálnímu člověku stejně nic neřeknou a jenom zdržují už tak pomalý děj. Ten je navíc dost nepřehledný a občas jsem se v něm ztrácel...ikdyž tady by bylo asi lepší, vidět předchozí díl. Další nedostatek je a není...hudba. Ústřední melodie je bombastická a vyvolávala ve mně hned několik pocitů, ale je tu pouze a jen ona. Z rodiny japonské anime bych čekal pestřejší hudební doprovod. A pestrostí se dostávám k animaci. Tady je to bez připomínek a jen musím říct, že v některých pasážích se grafici překonávali. 40% (06.12.2009)

O dost víc filosoficky zabarvených citátů, krásná animace (i když bych to 3D hned měnil za staré dobré dva rozměry) a opět zajímavá hudba. Ghost in the shell 2 už mi tak nevyrazilo dech jako první díl. Není tu vlastně nic moc zcela nového (nepočítám-li tunu geniálního designu a neotřelých záběrů), a chce se mi trochu napsat, že se jedná jen o kvantum na první pohled/poslech nepochopitelných filosofických myšlenek, které obalily jinak celkem primitivní děj. Ale to je podobné jako řešit tohle například u Aronofskyho Fontány. Někomu se to líbí a někomu ne. Jednoduchost obalená v postmoderním nerozluštitelném mišmaši. Ale i přesto, že je mi podobný přístup proti srsti, okouzlení z vizuálně našlapaného světa budoucnosti mi dalo zapomenout na drobné nedostatky. (01.11.2007)

Vizuálně bezchybně vybroušené dílo, které je ale oproti dokonalosti prvního Ghost in the Shell velkým zklamáním. Příběh, ač díky vysvětlení v posledních minutách začne dávat docela dobrý smysl, je vyprávěn značně nepřehledně, a hlavně obalen spoustou "velkých a moudrých" filosofujících citátů, které ale hloubku filmu jen předstírají, masivní důraz na ně jen maskuje že vyšší myšlenky skryté za sci-fi detektivním příběhem jsou ve své podstatě velmi primitivní a s duširvoucím prvním dílem tedy nesnesou srovnání. 7/10 (20.01.2012)

Neuvěřitelná vizuální žranice, překrásné umělecké obrazy, náročná zápletka, fantastické nápady, nádherná hudba, velkolepé podání, poezie, filozofie, hloubka - je mi líto, ale lépe než takto jeddnoslovnými nadšenými výkřiky neumím tuhle věc popsat. Film, vedle něhož snad i Blade Runner vypadá poněkud nedospěle, je zážitkem natolik odlišným od všech těch nablblých, dětinských amerických scifáren, které se na nás zpoza oceánu řinou, že člověk nemá žádné měřítko, žádné srovnání. Pro fanouška anime a mangy to snad není tak převratná zkušenost, ale mně to přišlo jako návštěva jiné dimenze, výlet do jiného světa. Už první Ghost in the Shell byl pro mě fantastickým zážitkem, ale dvojka je ještě daleko krásnější, poutavější a hlavně postrádá největší nedostatek jedničky, tedy přílišnou krátkost. Není pochyb o tom, že kdo touží po umělecké, dospělé a náročné sci-fi, nemá dnes jinou možnost, než se poohlédnout po animovaných výtvorech geniálních japonských filmařů. Ghost in the Shell - Innocence je kybernetická báseň v obrazech, ryzí kinematografický skvost. (21.12.2005)

Náročné filozofické dílo, které asi určitě nesedne každému. Vizuálně je to bomba (nádherné skloubení 2-D a 3-D animace), hudba taky bezva, ale některé dialogy jsou (alespoň napoprvé) snad až moc složité (rozjímání nad otázkami života, smrti, umělé inteligence a podobných témat v hodně intelektuálním stylu)... Innocence není (stejně jako díl první) žádná bezduchá kreslená zábava, ale poctivý kus pravého filmového umění, dle mého přímo vysoká škola kyberpunkového anime. 80 % (23.10.2006)