Howlův kráčející hrad

To, čeho si na tomhle filmu cením, je jeho NEPŘEDVÍDATELNOST. Miyazaki úplně nabourává ten zažitý stereotyp při vyprávění pohádek, či fantasy příběhů – nemáte šanci odhadnout, co se stane v příštích minutách, jste pořád překvapováni, rozdíly mezi zápornými a kladnými postavami se tu stírají (ta, která je zezačátku stělesněním zla, se může stát dobrou kamarádkou) a to vše se děje, aniž by logika kulhala na obě nohy. Navíc Miyazaki je jako malé dítě, obdaření bujnou fantazií, které před sebou hrne jeden obskurní nápad za druhým. Snoubí se tu klasický pohádkový svět s industriálním věkem páry, klasický svět magie s šílenými válečnými mechanismy. Divákovy smysly jsou tak zahlceny, že výsledný dojem někdy balancuje na hranici přeplácanosti (což je moje jediná výtka). (16.02.2012)

Nemůžu si pomoci, ale tenhle film se mi od Miyazakiho zatím líbil nejvíce, kam se třeba hrabe taková princezna Mononoke alias eko-agitka? :-) Ne, ale tak prostě tohle je pro mě krásný příběh s hudbou, která tomu sluší. Jediného je mi líto - že si nakonec ty vlasy neobarvil zpátky, fakt mu ty blonďatý slušely více :-)) Daisuki! Jdu spát s úsměvem na tváři, upokojená. A tak se mi to líbí, protože chci mít laskavý spánek. Ale to už sem nepatří. ;-) (07.05.2009)

První minuty Zámku v oblacích by se daly popsat jako nádhera. Procházka nad střechami města, zloduchové vylézající ze stínů, tlustá škaredá čarodějnice a zámek v dálce procházející se po mlhou... Co by dál? Magie a kouzla pohádky se změnila v trochu zvláštní snahou o drama/romanci kouzelníka a jeho problémů s duší. Trochu nečitelné a zbytečné, což kazí dojem na fascinující pohádkovosti většiny příběhu a postav. Dům s dveřmi do 4 rozdílných míst, strašák poskakující okolo své zachránkyně, všude samá barvička a kouzelná hudba. Je velká škoda, že Miyazaki neudržel druhou půlku filmu v podobně krásném a jednoduchém duchu jakou měla půlka první. (31.12.2008)

Jak jsme u Miyazakiho zvyklí, velmi neobvyklý příběh s překrásnými animacemi a bezbřehou fantazií. Howl je velice zajímavá postava, kterou objevujete krok za krokem, chvíli se o něj bojíte, pak vás zase štve a přitom mu ani chvíli nepřestanete fandit. Sophie je zase děvče, které najde svůj smysl života, lásku a objeví v sobě neobyčejnou vnitřní sílu. Možná mám pro Miyazakiho příběhy slabost, takže méně jak 5* nemohu dát. (28.10.2005)

Přechod od steampunkové pohádky do filozofického dobrodružství plného nejrůznějších metafor byl tak hladký, že jsem si ho vlastně ani nevšiml a bavil jsem se od začátku až do konce, ačkoliv jsem tedy zejména ve finále občas tápal, co se právě děje. Že je Mijazakiho fantazie obdivuhodná, jsem už určitě několikrát napsal, ale klidně to napíšu zase. Krásný film s krásnou hlavní myšlenkou. (14.10.2023)