Spiderhead

Vystudoval inženýrství i architekturu, natočil mnoho vysokorozpočtových reklamních spotů, po letech přivedl diváky zpět do světů TRONA i Top Gunu a nyní patří mezi režiséry s nejvyhlíženější kariérou současnosti. Joseph Kosinski se za svou filmovou kariéru již od TRON: Legacy vybarvil především jako vizuální tvůrce, jeho novinka Spiderhead ovšem již samotnou premisou slibovala lehké ambice. Ovšem vyloženě ne velkolepostí. Oproti TRON: Legacy, Nevědomí či Top Gun: Maverick je Spiderhead výrazně komornější záležitost, klidně srovnatelné s Kosinskiho hasičským drama Hrdinové ohně. Spiderhead sází především na herecké obsazení a samotný scénář, který pracuje s tématem toho, že i testovací subjekty mají svá emoce a především práva, že i vědce s sebevíc dobrotivými úmysly může napadnout božský komplex a především, že člověka nedefinují jeho přešlapy.   Spiderhead rozhodně stojí za to vidět díky výkonu Chrise Hemswortha, který zde v rámci své kariéry hraje nezvyklý charakter a role proti jeho srsti mu skutečně sedí, kdy má Hemsworth šanci ukázat, že dost možná skutečně není jen hezounek (i když do velké míry i tentokrát těží ze svého solidního komediálního nadání). Miles Teller poté i tentokrát má šanci předvést, že patří mezi nejlepší herce své generace a ani při 3. spolupráci s Kosinskim rozhodně nezklame. Snadno se dá ovšem diskutovat nad tím, zda Spiderhead vůbec dokázal naplnit svůj potenciál.   Je to film, který u postav sází na hranice lidské psychiky, kdy se u scenáristů Rhetta Reese a Paula Wernicka musí pochválit poměrně slušný charakterní vývoj stěžejních postav. Na první pohled by se to mohlo zdát fascinující při pohledu na výčet kariéry obou scenáristů (Zombieland, G. I. Joe 2, Deadpool 1-2), Reese a Wernick ovšem i při prioritní sázce na humor dokázali víceméně vždy ve svých filmech dodat alespoň kapánek slušné emocionální momenty. Emoce tak ve Spiderheadu dokážou fungovat, už samotná premisa ovšem tak trochu svádí k psychedelickému zážitku. A ten se ve finále dokáže dostavit tak napůl.   Spiderhead chvílema tak trochu mění přístup, kdy vlastně neví, zda se chce brát příliš vážně a být skutečně psychologickým thrillerem či koketovat s momenty, které hraničí s parodií. Spiderhead přitom těmito momenty nikdy netrpí tolik jako nedávní tragičtí Voyagers - Vesmírná mise, kteří též pracovali se speciálními drogami, které dokáží měnit emoce. Minimálně Spiderhead nepůsobí dojmem, že se pokouší zničit důstojnost diváka i herců před kamerou, respektive výkony nikdy nepůsobí směšně. Spiderhead poté nepřijde o moment, kdy se stane akčním filmem (a výsledná akce dvakrát zajímavá není), přesto to pořád především zůstává menším dramatem o odpuštění sám sobě. Spiderhead ovšem trpí lehkou dějovou nadstavbou, která (možná tak trochu nevyhnutelně) přijde v polovině a dokáže též tak trochu nevyhnutelně snížit výsledný požitek.   Spiderhead přitom nadále působí jako poměrně kreativně vymýšlená podívaná, kdy se dá těžko říct do jak velké míry tvůrci vycházeli z předlohové povídky Escape From Spiderhead od George Saunderse. Spiderhead přitom v průběhu víc a víc funguje jako dva filmy v jednom, kdy se snadno odhadnout, že vzhledem k rozsáhlosti povídky muselo dojít na nevyhnutelnou nadstavbu, která ovšem dost možná nekoresponduje se zdrojovým materiálem, který inicioval tvorbu celého filmu. Pořád se ovšem jedná o poměrně zajímavý filozofický vhled na fungování lidských emocí, který může krapet zchladit jen tak trochu zrychlené finále, které ještě více vybízí k poohlížení se po dírách v příběhu, které přestanou dávat smysl i při největším zapojení mozkových závitů.   Kosinski si poté i tentokrát dokázal pohlídat vizuál, v součtu se ovšem dost možná jedna o jeho vizuálně prozatím nejchudší, respektive nejméně zajímavý film. Je to pořád v mnoha ohledech zajímavý film, na němž je ve finále dost možná nejzábavnější právě ta rivalita filmu se sebou samým a čím chce film vlastně být. V součtu se minimálně jedna o nejlepší Netflix originální film za delší dobu. Což pochopitelně samo o sobě dvakrát vypovídající hodnotu nemá.   Spiderhead stojí za vidění, prozatím jde ovšem o nejméně zajímavý i nejslabší film Josepha Kosinskiho.... (17.06.2022) (menej) (viac)