Réžia:
Adéla Jandec SirotkováObsahy(1)
V domech, které navrhl, se příjemně bydlí, jeho rekonstrukce vynikají nápady a respektem. Portrét jednoho z nejlepších českých architektů současnosti... Jeden z nejlepších českých architektů současnosti Ladislav Lábus je známý svou skromností a uzavřeností, možná až nemluvností. Proto byli tvůrci jeho portrétního filmu postaveni před nelehký úkol, vyzpovídat člověka, který se vyjadřuje exaktně, s rozmyslem a nejraději jen svou prací, a zároveň museli docílit toho, aby přirozeně představil nejen své skvělé stavby, ale i sám sebe. Režisérce dokumentu Adéle Sirotkové se trpělivou prací podařilo odhalit, že Ladislav Lábus je nejen skvělý architekt, ale i vtipný glosátor a popularizátor architektury, který je se svým suchým humorem zdatným sparingpartnerem svého halasnějšího bratra, herce Jiřího Lábuse. Vedle bratra Jiřího v dokumentu o Ladislavu Lábusovi budou hovořit takové osobnosti, jako je Alena Šrámková, Josef Pleskot, Lenka Dvořáková, Rostislav Švácha a v neposlední řadě i jeho milá žena Dorota. Setkání tvůrců rozdílných generací, mladé režisérky a architekta na vrcholu tvůrčích sil, kteří se ale vzájemně vnímají a respektují, vneslo do dokumentu příjemně civilní atmosféru a srozumitelnost. Formální zpracování dokumentárního filmu je dvojí. Rozhovory jsou snímány čistě dokumentárně tak, že akce a situace jsou bezprostřední a situované v reálných prostředích. Zatímco architektonická díla Ladislava Lábuse jsou kameramanem Patrikem Hoznauerem snímána velmi výtvarně, stylizovaně až okázale, aby vynikla jejich výjimečnost a monumentální nenápadnost. (Česká televize)
(viac)Recenzie (3)
Ve filmu (který není špatný, ale mohl být ještě lepší, kdyby... viz následující komentář) se několikrát mluví o tom, jaký je Ladislav Lábus poctivý a pečlivý perfekcionista. Škoda, že se to nedá říct o způsobu, jakým jsou v dokumentu představeny jeho realizace, kde je to spíš podle vzoru „každej pes jiná ves“, hlavně pokud jde o informaci o lokalizaci v otevíracích titulcích k jednotlivým stavbám. Tak např. 1) „Dům pečovatelské služby“ - kde to asi může být?, říká si divák, že by v Praze?, ale krajina v pozadí záběrů moc nepřipomíná pražské okolí... aha, tak je to Český Krumlov, konečně to zaznělo ve výpovědi. 2) „Vila v Nespekách“ - výborně, to hlavní vím, nemusím si nad tím lámat hlavu a můžu se soustředit na další informace. 3) „Rodinný dům v Záběhlicích“ - kterépak to asi budou?, ty u Sedlece-Prčic na Příbramsku, nebo ty u Řečice na Pelhřimovsku?, anebo jedny z těch dvou pražských - na rozhraní Prahy 4 a Prahy 10, anebo u Zbraslavi?, podle okolní zástavby spíš ty první, ale kdo ví?; a mimopražský divák, kterého místopis hlavního města nezajímá, neví nic. 4) „Modlitebna církve bratrské“ - tak tady už neví nic nikdo, nepadne o tom ani slovo, sakrální stavba s duchovním posláním zřejmě ani nestojí svými základy v pevné zemi... Co na to perfekcionista Ladislav Lábus? ()
Stavitel - léčitel. Ladič ducha stylové pýchy. ()
Patří mezi takzvané uspávače hadů, nemá v sobě život... Z jeho staveb a návrhů mě za srdce nevzalo nic... aquaria pro lidi... ()
Reklama