Edipo alcalde

Adaptace, která původního Oidipa přesouvá v prostoru a čase, ale nikam ho neposouvá významově, pouze prostě, ryze a veskrze lidsky zdůrazňuje základní schéma Sofoklovy antické tragédie o tom, že zločin bude potrestán, a to tím hůře, čím násilněji se trestu vzpíráme - a tím více nevinných bytostí to odnese, čím déle v čase to trvá (trest dopadá na další generace, nemohou se plynule odvíjet do budoucna, zacyklí se incestem a bídně zahynou). O počátečním Láiově zlém a sobeckém aktu odmítnutí otcovské péče o vlastního syna (ač v Sofoklově předloze měl Oidipus přijít už jako trest za Laiův předchozí zlý čin, kdy připravil o dítě jiného krále), ze sobeckého strachu o sebe a své postavení, a o tom, jak umanutý a ješitný, prahnoucí po vlastním významu a důležitosti, v případě Oidipa - anebo zoufalý a osamělý a prahnoucí po soukromém štěstí, v případě Iocasty - musí člověk být, aby zaslepeně přehlížel znamení, varování i zřetelné narážky, že někam nepatří a nemá se tlačit, obzvlášť nerozumí-li kontextu, a žádat, co mu nepatří. (Pro začátek by Oidipovi stačilo i jen nevyspat se pro jistotu s žádnou ženou s věkovým rozdílem jeho vlastního věku a nepojmout za manželku žádnou vdovu - to samé zrcadlově platí o Iocastě. Jejich konání je tu nicméně podáno velice lidsky pochopitelně, což tuhle adaptaci činí nadprůměrnou.) *** Výrazná odchylka je asi jen ve feministických guerillas na pozadí děje a v tom, že Iocasta se zabila těhotná hned s jejich prvním dítětem, probodla si těhotné břicho, takže Oidipus v jednom momentě ztrácí nejen matku a ženu, ale také svého sourozence a potomka. A tudíž ho později nemá slepého kdo provázet světem. Celkem působivá, ale nijak nezapomenutelná adaptace. *~ (29.09.2023)

STAROSTA EDIPO. Sofoklova hra KRÁL OIDIPUS převedena do násilné jihoamerická reality. (30.06.2021)