Paralelní matky
Madres paralelas
Parallel Mothers
Parallel Mothers
Parallel Mothers
Parallel Mothers
Réžia:
Pedro AlmodóvarScenár:
Pedro AlmodóvarKamera:
José Luis AlcaineHudba:
Alberto IglesiasHrajú:
Penélope Cruz, Milena Smit, Israel Elejalde, Aitana Sánchez-Gijón, Rossy de Palma, Julieta Serrano, Carmen Flores, Ainhoa Santamaría, Adelfa Calvo (viac)Obsahy(2)
Dve ženy, Janis a Ana, sa ocitnú v rovnaký čas v nemocničnej izbe, kde čakajú na pôrod. Obe sú slobodné a nečakane otehotneli. Janis, je v strednom veku, neľutuje, že je tehotná a teší sa. Druhá, dospievajúca Ana, je vystrašená, kajúcna a traumatizovaná. Janis sa ju snaží povzbudiť, zatiaľ čo sa pohybujú ako námesačné po nemocničných chodbách. Niekoľko slov, ktoré si v týchto hodinách vymenia, vytvorí medzi nimi veľmi úzke prepojenie, ktoré sa rozvinie a skomplikuje tak, že im zásadným spôsobom zmení ich životy. (Magic Box)
(viac)Recenzie (86)
Spravidla túžobne očakávam Almodovarove filmové novinky. Komplexne sú Paralelné matky skôr vydareným filmom, aj keď som o tom zo začiatku trochu zapochybovala. Úvod budil dojem telenovely, avšak, Almodóvar vie i obyčajné scény obzvlášňovať - krásnymi herečkami, pútavými farbami, temperamentnou rodinnou ságou a netypickým režijným rukopisom, kedy ponúka film v komplexnosti a všetko zrazu do seba zapadne a dáva iný význam. Sú ženy a muži. Niekedy sú ženy iba so ženami a muži s inými ženami. Do ženských svetov vstupuje Arturo, s jeho príchodom prichádza zvláštny pokoj a scény s jeho prítomnosťou sú najdynamickejšími sekvenciami vo filme. Príbeh tu nechcem prezrádzať, ale paralelné matky budú mať čo rozprávať, tak ako aj matka zem a história neustále sa tvoriaca a plynúca. ()
Oscar 2 nominace: Herečka HR - Penélope Cruz, Hudba ... ... ... Zlatý Lev - výběr ()
Energická Almodóvarova režie dodává podivnému slepenci několika motivů i nálad jasnou tvář, kterou je radost sledovat. Více zde. ()
Jako kdyby Almodóvar chtěl světu sdělit něco o temné historii španělské občanské války, ale nevěděl jak to uchopit. Tak si vymyslel absolutně nesouvisející příběh o dvou matkách. Čekal jsem, co z toho vyleze. A nevylezlo zhola nic. Penélope Cruz hraje naprosto skvěle. Bohužel ve filmu, který neví o čem je. ()
Jedno nepříliš nevinné rokování o vykopávkách a hnedle je z toho „poklad“ na světě…Pedro Almodóvar mě jako tvůrce stále zajímá. Jeho nejnovější počin mě zaujal především tématem a obsazení „Penelopky“ do hlavní role též znamenalo určitý příslib. Narozdíl od předchozího režisérova filmu Bolest a sláva dostala výše zmiňované herečka mnohem větší prostor a byla pro mě největším pozitivem filmu, ačkoliv Milena Smit měla také cosi do sebe a byla jí překvapivě obstojnou spoluhráčkou. Příběh jako takový mě vcelku bavil, byl jsem zvědavý na to, co se bude dít po „vyjasnění“, ale…to byl nesměl být snímek rozmělněn druhou dějovou linkou. Kdo mě zná, většinou ví, že mám téma Španělské občanské války a jejích důsledků ve filmech velmi rád, ale zde mi přišlo tak nějak navíc, tím spíš, že Artura jsem bral jako podstatného jen z toho prvotního důvodu. Tím pádem se pak u mě ke konci nedostavil ten kýžený emoční efekt, a naopak mi chybělo dořešení hlavního vztahu, které vyznělo tak nějak do ztracena. Dávám snímku ještě slabší 4*. ()
Na to, jak se to po Benátkách hypovalo, je to prostě zklamání. Cruz samozřejmě podává neokázale výrazný výkon, který na sebe nepotřebuje strhávat pozornost, zbytek je ale spíš takový konverzační volnoběh, jenž se tváří víc rafinovaně, než ve skutečnosti je. Vždyť některé motivy tam jsou úplně navíc, jiné zase musí Almodóvar strojově doříkat nebo ukázat na triku, aby to došlo úplně všem. ()
(spoiler?) Závěrečná exhumace trochu zbytečná, zachycení proměn vztahů k sobě i jiným na základě vlastního rodičovství/nerodičovství fascinující. ()
klasickej Almodóvar, tentokrát však až moc telenovelní. ()
Děj mi přišel lehce předvídatelný (i pro člověka jako já, který si o filmu předem nic nezjišťoval) a ta dějová linka s otevřením masového hrobu mi tam přišla naroubovaná poněkud neorganicky (celkově mi tam asi ta postava forenzního antropologa trochu překážela, tohle je prostě film o silných ženách a ženských věcech, jak je u Almodóvara dobrým zvykem, a chlapi tam prostě hrají druhé housle, proč je tedy nevynechat úplně, ptám se; btw. Penélope Cruz v triku s nápisem "We should all be feminist" mě pobavila). Celkově mě až překvapilo, jak mi to vlastně sedlo (asi jsem měl vůči tomu trochu předsudky kvůli tomu, že je zde film v modré barvě, ale zbytečně) - obsazení je velmi dobré, stejně tak herecké výkony (Penélope Cruz zde na kraji padesátky vypadá stále velmi dobře, byť to filmové těhotenství už jsem měl docela problém jí věřit - ostatně hraje věkově mladší postavu, které je "skoro 40", jak v jedné scéně pronese), hodně se mi líbil soundtrack - Iglesiasova hudba zde krásně podkresluje většinu scén a dokonale podtrhuje jejich atmosféru, a celkově mě bavilo na to koukat a sledovat vývoj děje až do dojemného finálního závěru u otevřeného hrobu. Jako jasně, Almodóvar asi už natočil lepší věci, ale na to kolik mu je si myslím, že pořád umí, a fakt mi to sedlo (a btw. vybavil se mi u toho japonský snímek Jaký otec, takový syn, který před lety zpracoval stejné téma; pro české publikum asi bude bližší srovnání se seriálem Kukačky). ()
Moc zjednodušené, fakt trochu telenovela. Pri tom počte zvratov tam Pedro mohol dať aspoň viacej sexu. Taká Julieta bola oproti tomuto takmer o dve triedy vyššie. ()
Almódovar nakrútil film, kde divák vie, aké zvraty ho čakajú. Neviem, či to proste Pedro iba neodhadol, alebo je to súčasť jeho hry. Každopádne tušiť, čo nás čaká a potom si povedať, že ste mali pravdu, nie je tá najlepšia cesta, ako diváka almodramaticky dojať. Navyše tu kombinujeme dve dejové línie, kde síce nájdeme nejaké paralely, ale dramaturgicky to príliš spolu neladí. Janis sa chová občas dosť nelogicky a Anina predstaviteľka s blond prelivom je čistým dvojníkom Macualyho Culkina. ()
Poněkud zvláštní výtvor s dost podivnou atmosférou. Nicméně je alespoň na co koukat, protože Penélope i Milena jsou obě kočičky. ()
Myslím, že slovíčko "civilný" je v prípade filmu "Parallel Mothers" skutočne namieste. Pedro Almodóvar v mojom zornom poli po prvýkrát a musím povedať, že mám asi opäť pred sebou režiséra, ktorého filmografiu si asi pozriem hlbšie, lebo mám v tom očividné medzery. Čo sa týka filmu ako takého, tak môžem povedať, že je to solídne napísané, veľmi elegantne zrežírované a má to silnú citovú odozvu vo viacerých momentoch. Teší ma, že film nejde do nejakých vôd patetickosti, ktoré by celý ten príbeh skutočne potopili. Lebo úprimne si môžeme povedať, že tento koncept by v rukách nekompetentného scenáristu pohorel na plnej čiare. A je tu niekoľko miest, kde by sa pravdepodobne bežný filmový režisér nejakej ľahkej americkej drámy pustil úplne nesprávnou cestou. Našťastie je však film zachovávaný v správnej emocionálnej rovine a jednotlivé scénky vďaka tomu fungujú. Plus je treba povedať, že kedykoľvek opúšťame scénku skrz stmavnutie obrazovky, vyzerá to vynikajúco. Priam to dodá ešte celému filmu atmosféru. Obe naše protagonistky sú vynikajúce a veril som im dokopy každý jeden moment. Keď dojde k tomu vypätému momentu medzi nimi oboma, tak musím zložiť klobúk pred výkonom Penélope Cruz, ktorá bola absolútne excelentná. V tej scénke bolo zachytené asi úplne všetko čo bolo treba. Napriek tomu však miestami je film celkom ľahko čitateľný. Nepotrebujete vedieť veľa, aby ste pochopili čo sa stalo a nie je úplne ťažké pochopiť čo sa v tom všetkom nakoniec aj stane. Myslím si, že tieto dve veci sú z toho konceptu skoro úplne jasné. Film to však dokáže skvele zaobaliť inými scénkami, ktoré z toho robia skutočne skvelý film. Rýchlo pochopíme čo sa po tom ako boli obe v pôrodnici stane. No nemôžeme predpovedať akými cestami sa film vydá a jedna z týchto ciest ma celkom úprimne zabolela. Pretože to bolo skutočne silné a dobre emocionálne uchopené. A kto videl film, vie na čo narážam. Vysvetľovať pre spoilery nemôžem. Myslím si, že ak máte radi veľmi príjemné a civilné drámy, ktoré veľmi dobre vedia ako majú rezonovať po emocionálnej stránke, tak toto vás poteší. Čeknite si to a uvidíte sami. Hodnotenie: B+ ()
A ja som spokojná .. typický Pedro. Ale ja mu vždy nadržiavam. Obyčajno-neobyčajný príbeh, ktorý je pútavo rozpovedaný, uchu lahodiaca muzika, nechýbali ani jeho obľúbené farby a Rossy de Palma potešila. ()
Jako vždycky vynikající kamera a hudba spoluvytváří atmosféru, která Almodovarovi v jeho filmech tak vychází. Ačkoliv druhá dějová linka je spíš berličkou pro některé části scénáře, Paralelní matky rozhodně patří mezi ty divácky méně náročné snímky a moc dobře se mi na ně dívalo Milena Smit taky dobrá. ()
Pozitívom filmu je, že Penelope môže hrať kľudne o desať rokov mladšie ženy a nikto nemôže nič namietať. Pedro to tu trochu zamotal až telenovelovým spôsobom, ale inak celkom dobre, páčilo sa mi to, len lesbickú linku si mohol, ale nechcel odpustiť. Za to body dolu, byť poplatný propagande na staré kolená to už nepotrebuje. ()
Přízemnější a pro mě stravitelnější Almodóvar. Tentokrát o matkách a temném tajemství. ()
Rikal jsem si, ze se to podoba stylu Almodovara a on to opravdu natocil, i kdyz zde tedy stylisticke silenosti kroti. Jsou zde jeho typicka kriklave barvy, ale i treba bezbarvy pokoj hotelu symbolizujici odosobneni. Kdo nebyl predem zasvecen do jeho zvlastniho sveta, ma ted prilezitost. Cruzova zde vyzaruje hrejive teplo. Pribeh se ale rozreduje podruznou dejovou linkou. Matky jsou vasnive, oddane a nezavisle . Snazi se pracovat pro rodinu a udrzet ji pohromade, coz je dnes v dobe genderismu neco nevidaneho. Janis pripravuje veceri a ma tricko s napisem „We should all be feminists“. Drivejsi Almodovarovy filmy tuto tematiku sdelovali hlavne symboly a naznaky, zde ma jasny text. Najdete tu take motivy neuplne rodiny, nepritomni otcove, znasilneni, zenske pratelstvi nebo otazka identity. Ale i politika - minulost Spanelska. Pravicova vlada premiera Mariana Rajoye v roce 2016 bránila vyzvednuti masoveho hrobu z dob fasimu v zemi. Nenajdete tu negativni postavu. Pokleskam hrdinek Almodovar rozumi schovivave. Vubec ve filmu zazijete good feel pocit s nesouteziveho neagresivniho zenskeho sveta. Almodovar jako i v jinych filmech ale sdeluje, ze histirii nevytvari na valecnych bojistich zabijejici muzi, ale zeny, ktere beh sveta udrzuji. Kdyz se na vsechny tri matky napojite, budete odmeneni proudem emoci. Je to vsak docela dlouhe a interiery se vubec nestridaji vcetne stale stejne kavarny. ()
Tematicky ne zcela vydařený slepenec, ale Pedrovi já odpustím mnohé. Vizuálně precizní, skvěle obsazené, Penélope naprosto skvělá, i to mládě v roli Any mě uhranulo, film, u kterého mě zajímalo, co bude dál a nemám potřebu puntičkářsky řešit kde co. Almodóvar se mi ale do vkusu trefí často, je to tedy film pro mě a chápu, že každému určitě nesedne. Mám chuť na Vše o mé matce a usmívám se, protože ta Penelopka úsměvně chodí. V džínech vypadá jako malé, srandovní, miloučké strašidýlko, které je od pasu nahoru totální TOP, však baletních nožek a klaunovského našlapování, které jako by k ní ani nepatřilo a ve velké večerní nebývá tak vidět, jsem si všimla až v tomhle filmu. O to je mi sympatičtější. Civilní snímek, více témat k zamyšlení, mně se to líbilo. ()
Almodóvar stretol Hemingwaya, ale zakecal sa s ním o materstve. Po zobudení to celý nadšený hodil na papier. Myslel si, že vyšperkuje všetky detaily, ako nezabudnúť odpojiť kameru, keď sa detská postieľka presúva do inej izby, ale v celom filme neriešil kojenie, tak ho aspoň dal na plagát. Výsledok, vrstevnatý príbeh z rýchlika. Komu zvonia do hrobu? Tvojej dcére, ktorá vlastne nie je tvoja, vieš čo, to je na dlho, poď radšej hľadať dávno mŕtvych predkov. ()
Súvisiace novinky
36. Premios Goya – výsledky
Ve Valencii byly v sobotu 12. února 2022 předány výroční španělské filmové ceny Goya. Režisérem slavnostního ceremoniálu, jenž se uskutečnil v operním divadle Palau de les Arts Reina Sofía, byl… (viac)