Moje učitelka chobotnice

,,Chobotnice je vlastně slimák, který v průběhu evoluce přišel o ulitu''. O chobotnicích jsem viděl nejeden dokument, taže samozřejmě vím o jak úžasného tvora se jedná. Byly to zejména geniální dokumenty BBC, kde dávali vědci chobotnicím k řešení různé rébusy a všelijak je zkoušeli. Jednalo se třeba o to jak by se měla bludištěm dostat k pamlsku (krabovi), přičemž si musela odšoupnout dvířka, nebo o to jak malým prostorem se protáhne případně zkoušky dokonalosti změn jejího maskování nad čímž zůstával rozum stát. Vždy se však jednalo o tvora divokého, odloveného a někam laboratorně umístěného. Nprosto zde chyběla jakákoliv přímá interkakce s člověkem. Každý, kdo zažil nějaký blízký kontakt se zvířetem a teď nemyslím okamžik kdy mu žralok ukousl nohu nebo si ho napadl divočák či medvěd...:-).. Každý jistě nad tím prvním kontaktem žasl. Mohla to být třeba malinkatá paví očka v akvárku, která při odklopení krmící desky krytu akvária spěchala k hladině dobře vědouc, že bude jídlo, které přinesl ten velký tvor tam ze světa za sklem. Mohla to být malá roztomilá andulka co poprvé přistála na ruce a z blízka si prohlížela toho tvora co na ní mluví a píská skrze mříže klece, mohla to být kočka, samostatný nezávislý tvor, který se najednou rozhodl s vrněním skočit na klín a nechat se hladit.. Mohl to být pes, který po opuštění člověkem znovu s němou důvěrou složí hlavu do klína novému páníčkovi... Všechny tyhle první kontakty jsou nezapomenutelné. Opravdu se při nich něco děje a to jsou kontakty se zvířaty domácími, zvířaty co jsou na lidi zvyklá. Nedivím se tedy ohromení hrdiny filmu... Četl jsem spousty knih o kontaktech lidí s divokými zvířaty... Vzpomeňme Cousteaua, George Adamsona, Joy Adamsonovou, Dian Fosseyovou nebo třeba Johna Walshe... Ti všichni zažili úžasné okmžiky s divokými zvířaty, které je naždy poznamenaly. Proto bych byl trochu smířlivější k jisté sentimentálnosti v tomto filmu. Pokud hrdina jak sám říká neměl dříve ke zvířatům nějaký extra vřelý vztah, věřím, že toto setkání mohlo zcela změnit jeho já, protože zvířata to opravdu dovedou. Já je mám moc rád a jsem velmi obezřetný u lidí, kteří je nesnáší. Neodsuzuji je, ale vnitřně cítím, že jsou o něco zcela zásadního ochuzeni. Když se chobotnice poprvé dotkla ruky, ani jsem nedýchal. Byly to nádherné okamžiky spojení dvou různých světů. Toho divokého a toho člověčího, navíc světa suchozemského a vodního. Těžko říci co cítila chobotnice... Mohla se jí líbit hebkost kůže, mohla vnímat teplo nebo dokonce tlukot srdce... I já jsem se zařekl, že chobotnice už jíst nikdy nebudu. Jsou to skutečně neuvěřitelná stvoření... Opravdoví mimozemšťané. Film byl nádherný. Ty chaluhové lesy, záběry z dronu z výšky na oceán... Nádhera. Znovu se skláním před krásou a velikostí matky přírody! Tohle je bez debaty za 5 přísavek! * * * * * (05.07.2021)

„Dobre. A teraz to začne byť fakt šialené.“ Nikdy by som nebol povedal, že ma niekedy dojme chobotnica. Skvelý film, ktorý možno občas jemne stagnuje (a podľa mňa mal detailnejšie rozviesť hrdinove psychické problémy, bolo by to silnejšie), ale rozhodene vám to následne dostatočne vynahradí sériou fascinujúcich, neuveriteľných momentov, kedy si poviete „človeče, to fakt?“. Je to príbeh o zotavovaní sa jedného človeka, jeden zvedavej chobotnice, o podvodnom svete, ktorý vyzerá viac sci-fi, ako posledné sci-fi Jamesa Camerona a v neposlednom rade o tom, že na tomto svete nie sme na návšteve, ale sme jeho súčasťou. A to je podstatný rozdiel. (10.01.2021)

Nuž .. som rada za Craiga, že opätovne našiel chuť pracovať a jeho netradičná učiteľka mu pomohla otvoriť oči a myseľ. Som rada za Toma, že popri celodennom myslení na chobotnicu, či už vo vode, alebo na súši, si otec na neho našiel čas. Film je to pekný, niektoré zábery dychberúce a chobotnica je nesmierne zaujímavý tvor. Ale .. celý čas som mala chuť vypnúť zvuk, pretože Craigov meditačný koment mi extra nesedel a jeho hlas mi rezal uši .. bohužiaľ. 3,5* (01.02.2021)

"Naučila mě, že člověk není jen pouhým návštěvníkem přírody, ale jeho součástí. A to je velký rozdíl." ________ Jak již název napovídá, oscarový dokument 'Moje učitelka chobotnice' skrze retrospektivní metodu vyprávění pojednává o tom, kterak jihoafrický dvojník Christiana Slatera k přátelství s chobotnicí přišel. Zoofily ovšem budu muset zklamat, páč žádný BDSM scény mezi nimi nejsou. Místo toho divák sleduje velmi subtilní drobnokresbu neobyčejného přátelství mezi člověkem a tímto hlavonožcem. Specifická výjimečnost, díky níž je tenhle dokument hotovým magnetem na ceny, tkví v tom, že absolutně stírá jakýkoliv žánrový distinkce mezi hraným a dokumentárním filmem, a nakonec vyvrcholí do dechberoucí metafyzické alegorie o koloběhu života. Snímek je taky famózně umocněn až Newmanovsky stylizovanou hudbou pod taktovkou Kevina Smutse, která dodává náležitý emocionální náboj. Příběh je sice mírně zkratkovitý, ale to ve výsledku vůbec nevadí, protože jde o nádhernej důkaz toho, že i v době klimatický krize stále existují přírodní zázraky...... // VERDIKT: emocionální heartbreaker. 9,4 chapadel z 10 // 🐙💔 (31.12.2021)

Je mi nějak úplně jedno, jestli to má dokumentaristické rezervy (jakože má - je to sladký sentiment). Tohle může neoslovit vážně jen někoho, komu ukradla srdce spolužačka Maruška ve čtvrté třídě, a zapomněla ho vrátit. Neotřelé, krásně natočené a ukazující, že spojení hnusných lidí s krásnou přírodou prostě je možné. (15.01.2021)