Moje učitelka chobotnice

Zajímavě pojatý příběh, kde máme dvě postavy. Chobotnici a člověka. Přičemž z každého úhlu pohledu vidíme jiný pohled na realitu. Očima člověka je to pohled morální. A očima chobotnice pohled realistický. V praxi: vidíme reálný a drsný podmořský život chobotnice po dobu několika let, zatímco člověk do tohoto vztahu dvou odlišných zvířecích druhů vnáší osobní city, morální poselství a jakousi filozofii s psychologií. A kupodivu to funguje excelentně. Pokud máte rádi přírodovědecké dokumenty, sáhněte po Moje učitelka chobotnice. Je to jinak pojatý a vyprávěný dokupříběh. 85% (30.04.2021)

Jo, je to trochu jako kdyby byl Attenborough impresionistický obraz a ne obrázková učebnice a lze to tak brát a být s tím spokojen (jen vás možná bude štvát větší míra sentimentu v poslední desetiminutovce), ale to je myslím až příliš jednoduchý popis. Spíš je to příběh o znovu hledání sebe ve vztahu ke zbytku světa. Akorát tím zbytkem světa se na chvíli prostě stala chobotnice. *** Some Strange Octopus Level of Joy *** (28.12.2020)

Křehký a zcela unikátní dokument o nenadálém přátelství zvědavého hlavonožce a pracovně vyhořelého filmaře, jenž s ním při každodenním potápění strávil většinu jeho života. Originální, emotivní a místy i napínavé propojení světa lidí se světem zvířat, nacházející sjednocující paralely v životech obou protagonistů a nenuceně vybízející k porozumění přírodě ze zcela jiného úhlu pohledu. (04.01.2021)

Chobotnice vyucuje potapece o skutecnem zivote. Superlativy nejsou dost popsat radost pri sledovani tohoto dokumentu. Za srdce berouci pohadka o pratelstvi mezi clovekem a podvodnim zviretem.Moc se mi libil podvodni les. Námět působí poněkud bizarně mít za kámošku evolučně velmi vyvinutou tajemnou chobotnici, od níž se mohu něco přiučit. Když se ale cítím oddělený od tohoto světa , tak najednou divák cítí obrovskou meditaci. A necítí se od přírody odcizený. (24.10.2020)

Je to strašně pěkné, dojímavé a celkově srdcem podané - to bez debat. Na druhou stranu jsem měl tak trochu pocit, že více než o samotnou chobotnici tu šlo o vypravěče, zotavování se ze syndromu vyhoření a léčbu deprese. Obrazově je to moc hezké a zároveň je vidět, kolik užitečných poznatků si Craig Foster z pozorování odnesl a jak komplexní obrázek o fungování podvodního života na pobřeží si dokázal utvořit. Krom toho je zajímavé sledovat, jak na něj jako na člověka chobotnice reaguje, postupně k němu i do jisté míry přilne a že fakt není ani trochu blbá. Otázkou ovšem je, jak moc je ona náklonnost vysněná a jestli za tím vším není i jiné, střízlivější a méně patetické vysvětlení. Ke konci mi už to neustálé přehánění a jistá až trochu sebestředně lidská vztahovačnost, navíc za tónů dojímavé hudby a kýčovitých západů slunce, přišla už trochu otravně přestřelená, jakkoli si i já k divoké přírodě chovám obdobný respekt. Tak či onak, velmi mě těší, že nezůstalo jen u dojímavého příběhu jednoho člověka, ale že důsledkem tohoto bezpochyby silného osobního zážitku bylo založení organizace Sea Change Project, která se snaží zvyšovat povědomí veřejnosti o důležitosti kelpů (lesů z chaluh) na pobřeží jižní Afriky a mořské biodiverzity obecně a která mj. produkovala i tento film. (14.12.2021)