Moje učitelka chobotnice

Nedá mi neobdivovat chování tvora, který nemá rodiče, nikoho, kdo by ho učil a vše zvládne jen díky své zvídavosti a pohotovosti. Moje učitelka chobotnice je dokument, který nechá víc otázek, než odpovědí: Co z onoho přátelství chobotnice měla? Jak s těmi neurony, roztroušeným po celém těle myslela? Snila? Jsou záblesky její emoční inteligence skutečné? Nebo jí byl prostě příjemný dotyk teplého lidského těla? Jak to celé točili? Kolik vystřídali chobotnic? A jak dlouho, do pekla, ten člověk vydrží pod vodou bez vzduchu? ■ Sledujeme citlivého filmaře, zažívajícího krizi identity, vracejícího se ke kořenům a navazujícího vztah s chobotnicí, což je samo o sobě unikátní zážitek. Zajímalo by mě, co mu na to říkala manželka. (08.12.2023)

Medzi sviatkami som objavil počin ovenčený množstvom ocenení My Octopus Teacher. Je treba povedať, že film je natočený populárno-náučne, netreba sa naň „naladiť“, ani mať žiadne špeciálne znalosti. Aj zo zdanlivo banálneho pozorovania chobotnice však dokáže režisérska dvojica Pippa Ehrlich a James Reed vytvoriť pútavý divácky zážitok, ktorý dokonca v istých momentoch strieda žánre – a tak sa občas pozeráme nielen na drámu, ale aj ironickú komédiu, či dokonca romantický film, alebo triler. Veľmi príjemná „oddychovka“, ktorá privedie aj k zamyslenie sa nad tým, či ako spoločnosť (ale aj jednotlivci) neberieme prírodu ako samozrejmosť. (06.01.2022)

Fajn, tušila jsem, že bych mohla spadat do kategorie jedinců, které by teoreticky mohl rozbrečet životní příběh chobotnice, ale stejně jsem překvapená, jak moc jsem se s ní sžila. Nádherně natočený dokonale úžasný příběh. Podmořský svět je naprosto fascinující a lidstvo o něm ví pořád tak málo. Jeden z nejkrásnějších a zároveň nejdojemnějších dokumentů, co jsem kdy viděla. (30.11.2020)

,,Chobotnice je vlastně slimák, který v průběhu evoluce přišel o ulitu''. O chobotnicích jsem viděl nejeden dokument, taže samozřejmě vím o jak úžasného tvora se jedná. Byly to zejména geniální dokumenty BBC, kde dávali vědci chobotnicím k řešení různé rébusy a všelijak je zkoušeli. Jednalo se třeba o to jak by se měla bludištěm dostat k pamlsku (krabovi), přičemž si musela odšoupnout dvířka, nebo o to jak malým prostorem se protáhne případně zkoušky dokonalosti změn jejího maskování nad čímž zůstával rozum stát. Vždy se však jednalo o tvora divokého, odloveného a někam laboratorně umístěného. Nprosto zde chyběla jakákoliv přímá interkakce s člověkem. Každý, kdo zažil nějaký blízký kontakt se zvířetem a teď nemyslím okamžik kdy mu žralok ukousl nohu nebo si ho napadl divočák či medvěd...:-).. Každý jistě nad tím prvním kontaktem žasl. Mohla to být třeba malinkatá paví očka v akvárku, která při odklopení krmící desky krytu akvária spěchala k hladině dobře vědouc, že bude jídlo, které přinesl ten velký tvor tam ze světa za sklem. Mohla to být malá roztomilá andulka co poprvé přistála na ruce a z blízka si prohlížela toho tvora co na ní mluví a píská skrze mříže klece, mohla to být kočka, samostatný nezávislý tvor, který se najednou rozhodl s vrněním skočit na klín a nechat se hladit.. Mohl to být pes, který po opuštění člověkem znovu s němou důvěrou složí hlavu do klína novému páníčkovi... Všechny tyhle první kontakty jsou nezapomenutelné. Opravdu se při nich něco děje a to jsou kontakty se zvířaty domácími, zvířaty co jsou na lidi zvyklá. Nedivím se tedy ohromení hrdiny filmu... Četl jsem spousty knih o kontaktech lidí s divokými zvířaty... Vzpomeňme Cousteaua, George Adamsona, Joy Adamsonovou, Dian Fosseyovou nebo třeba Johna Walshe... Ti všichni zažili úžasné okmžiky s divokými zvířaty, které je naždy poznamenaly. Proto bych byl trochu smířlivější k jisté sentimentálnosti v tomto filmu. Pokud hrdina jak sám říká neměl dříve ke zvířatům nějaký extra vřelý vztah, věřím, že toto setkání mohlo zcela změnit jeho já, protože zvířata to opravdu dovedou. Já je mám moc rád a jsem velmi obezřetný u lidí, kteří je nesnáší. Neodsuzuji je, ale vnitřně cítím, že jsou o něco zcela zásadního ochuzeni. Když se chobotnice poprvé dotkla ruky, ani jsem nedýchal. Byly to nádherné okamžiky spojení dvou různých světů. Toho divokého a toho člověčího, navíc světa suchozemského a vodního. Těžko říci co cítila chobotnice... Mohla se jí líbit hebkost kůže, mohla vnímat teplo nebo dokonce tlukot srdce... I já jsem se zařekl, že chobotnice už jíst nikdy nebudu. Jsou to skutečně neuvěřitelná stvoření... Opravdoví mimozemšťané. Film byl nádherný. Ty chaluhové lesy, záběry z dronu z výšky na oceán... Nádhera. Znovu se skláním před krásou a velikostí matky přírody! Tohle je bez debaty za 5 přísavek! * * * * * (05.07.2021)

Nuž .. som rada za Craiga, že opätovne našiel chuť pracovať a jeho netradičná učiteľka mu pomohla otvoriť oči a myseľ. Som rada za Toma, že popri celodennom myslení na chobotnicu, či už vo vode, alebo na súši, si otec na neho našiel čas. Film je to pekný, niektoré zábery dychberúce a chobotnica je nesmierne zaujímavý tvor. Ale .. celý čas som mala chuť vypnúť zvuk, pretože Craigov meditačný koment mi extra nesedel a jeho hlas mi rezal uši .. bohužiaľ. 3,5* (01.02.2021)