Prípitok

Přípitek je film o pětatřicet let starém Adrienovi, které sedí na rodinné večeři a v hlavě si přemítá 38 dní starý rozchod se svojí expřítelkyní a vizualizuje si svůj „přípitkový“ proslov na plánované svatbě své sestry. Po celou dobu filmu se mu hlavou honí různé scénáře, které divákům představuje tak, že k nim mluví napřímo. Po čase je právě způsob prezentace snímku velmi otravný, a pokud Vám není hlavní představitel, Benjamin Lavernhe, sympatický, začnete se brzy po začátku nudit a 88 minut dlouhý Přípitek se Vám bude zdát jako věčnost. Film jde svým zpracováním připodobnit k dlouhému stand-up dramedy výstupu, kdy je bohužel vypravěčem silně nesympatická, egocentrická, hypochondrická a emočně narušená postava. Pokud si kladete otázku, zda se divák alespoň u Přípitku zasměje, tak je odpověď též záporná – pětkrát, a to hodně zlehka. Osobně mi největší radost udělaly závěrečné titulky, při nichž hraje song „Sarà Perché Ti Amo“ od Ricchi E Poveri. Jedna hvězda za snahu o netradiční filmové zpracování pro artové nadšence. V multiplexech nemá takový snímek místo, a tyto kino řetězce pouze hazardují se ztrátou svých pravidelných návštěvníků. Pro typického filmového konzumenta je Přípitek ztrátou vynaloženého času a peněz. 👎 (27.06.2021) (28.06.2021)

Myslím, že někde lehce přes 60 % odpovídá tomu, jak mi tahle komedie přišla. Mírný nadprůměr, něco povedených nápadů a vtipů (velká část v hlavě přehrávaných situací), ale i dost hluchých míst (hlavně v části se vztahem se Soňou) a celkově ne úplně soudržný děj. Zatím za aktuální francouzskou komediální špičku beru dvojici Boudali & Lachoux. (09.07.2024)

Dal som si PRÍPITOK v jediný triezvy deň svojho alkoholického behu na dlhú trať a zasiahol ma z opačného konca - z pozície toho, prečo som sa na tento beh dal. Okrem toho, že je to výstižný popis rodinne-spoločenských klišé, je to aj dobrá sonda do duše nesmelého jedinca, ktorá vo svojom emocionálnom vyznení tak rýchlo preskakuje medzi totálnym rozčarovaním zo života a vzťahov a náhle vzplanuvšími nádejami na opätovné získanie pocitu zmyslu a naplnenia  z nich, že som normálne s napätím očakával, s ktorou z nich docvála PRÍPITOK do cieľa. (23.06.2021)

"Francouzi tyhle komedie umí," prohlásila moje máti a já s ní musím souhlasit. Od dob Amélie z Montmartru a Le Prenom patří podobný typ filmů k mým nejoblíbenějším. A Přípitek, oproti nim samozřejmě větší oddechovka, si bere tak trochu z obého: "frankfonní" expozice, která se svými prostřihy pokračuje celým filmem a představuje různé scénky, které se střídají s hlavní scénou, jež se točí kolem typické rodinné večeře a zavdává vzniku nejrůznějších konfliktů; stará a nevyřčená traumata se derou na povrch. Autentické historky z rodiny, romantické a srdcebolné momenty ze vztahu, zkrátka nějak to většinou dobře známe a prožili jsme si to. Všechno je to natočeno s humorem a jakousi francouzskou milou atmosférou, kterou Tirard ukazoval třeba i v Mikulášových patáliích. Zároveň prokázal i cit pro výběr herců: díkybohu taky někdo obsazuje "normální" herce s normálními obličeji a výrazy, Benjamin Lavernhe je výborný. Film jedině skřípe v občasných vážnějších tóninách, kdy sjede z hlavní groteskní koleje a tlačí trochu na kýčovitou pilu, stejně tak hlavní postava až moc osciluje mezi totálním hňupem s neskonalým darem pro faux pas a celkem lucidním, suverénním a smířeným chlapíkem. A tím nemám na mysli zrovna to, že nesnese vláček na svatbách, maškarní večírky a kytary na party. To je samozřejmě taky fajn přístup. (08.04.2022)

Hlavní hrdina je příšernej zoufalec, ale postupně si dokázal získat moje sympatie. Škoda, že film nedrží moc pohromadě, ale spíš se tak rozpadá na jednotlivý scénky. Ale ty scénky jsou docela vtipný a mě to bavilo. Po delší době zase originální komedie, na kterou bych se s chutí podíval znovu. Zdejší hodnocení mi připadá poněkud krutý. (11.06.2024)