Prípitok

Hezky nápaditý a vlastně i dost zábavný francouzský snímek. Již úvodní titulkové intro, resp. uvedení filmu v podání Benjamina Lavernhe v roli Adriena svědčí o tom, že Přípitek nebude úplně tak obyčejná komedie pro masy diváků. Pokud se vám už po tomto jeho krátkém vystoupení znelíbí, celý snímek asi potrpíte a budete litovat, že jste se na něj začali vůbec dívat, jelikož takových scén je nespočet a Adrien téměř nesleze z obrazu. To se mi však nestalo. Naopak. Docela jsem si celý film v kině užil. Nejen díky jeho různým fantastickým představám, které se týkají jednak možných verzí jeho proslovů na svatbě své sestry, jednak vzpomínek na přítelkyni Soniu, s nichž nyní prožívá pouze "pauzu"a jen stále čeká na odpověď zprávy a jednak jeho dalších románků a vztahů, ale i díky velmi hravé režii, která se nebojí různorodých věcí. A mimochodem Benjamin Lavernhe je ve své roli výborný. Za mně rozhodně povedený a originální kousek, který dokázal pobavit i rozesmát. (19.08.2021)

Nemám rád, keď postava musí zákonite svoje myšlienky vysvetľovať čumením do kamery či už sedí na hajzli alebo honí v posteli. Hlavne pokiaľ ide o tak afektovaného retarda, ktorému máte chuť dať poriadnu do držky, aby ste mu vyrovnali tú vykostenú fasádu. Scenár mohol zafungovať, ale nie s tak otravným čurákom, ktorý prenáša svoju neurózu na vás. (06.04.2023)

Zoufalá situace vyžaduje zoufalé činy, nebo alespoň přehrání jejich scénářů.. Nezvykle pojatá komedie, ve které se zrcadlí skutečnost, že v rámci komunikace v mezilidských vztazích záleží stejnou měrou na formě i obsahu. Trauma z vláčku na svatbě sdílím s hlavním hrdinou, nejlépe je vagón v danou chvíli odklidit někam do depa.. Apropo, až to skončí, nezapomeňte zamést z podlahy před televizí zbytky sutě ze zbořené čtvrté stěny.. (31.10.2023)

"Francouzi tyhle komedie umí," prohlásila moje máti a já s ní musím souhlasit. Od dob Amélie z Montmartru a Le Prenom patří podobný typ filmů k mým nejoblíbenějším. A Přípitek, oproti nim samozřejmě větší oddechovka, si bere tak trochu z obého: "frankfonní" expozice, která se svými prostřihy pokračuje celým filmem a představuje různé scénky, které se střídají s hlavní scénou, jež se točí kolem typické rodinné večeře a zavdává vzniku nejrůznějších konfliktů; stará a nevyřčená traumata se derou na povrch. Autentické historky z rodiny, romantické a srdcebolné momenty ze vztahu, zkrátka nějak to většinou dobře známe a prožili jsme si to. Všechno je to natočeno s humorem a jakousi francouzskou milou atmosférou, kterou Tirard ukazoval třeba i v Mikulášových patáliích. Zároveň prokázal i cit pro výběr herců: díkybohu taky někdo obsazuje "normální" herce s normálními obličeji a výrazy, Benjamin Lavernhe je výborný. Film jedině skřípe v občasných vážnějších tóninách, kdy sjede z hlavní groteskní koleje a tlačí trochu na kýčovitou pilu, stejně tak hlavní postava až moc osciluje mezi totálním hňupem s neskonalým darem pro faux pas a celkem lucidním, suverénním a smířeným chlapíkem. A tím nemám na mysli zrovna to, že nesnese vláček na svatbách, maškarní večírky a kytary na party. To je samozřejmě taky fajn přístup. (08.04.2022)

Jen galantní, empatická "slovobrána. Otvírák," kterému hrdlo nevysychá. Střízlivý rétor - glosátor pozvedne Den D, čas motýlka na květině. Zaperlí, když mu duši dáš, důvěrný pocit, člověka. Žádný vjem, enfent terrible, napadající publikum, ani přehnaně výřečného showmana, libujícího si v pódiových hříčkách, který se jazykově odvázal. (25.10.2023)