All or Nothing: Tottenham Hotspur

Je to úplně jiné než Sunderland, ale stejné dobré, někdy i možná daleko lepší. Přece jen je to fakt velký klub, který neřeší existenční problémy, tedy rozměr na kterém stál celý Sunderland. Zároveň se nedává skoro vůbec prostor fanouškům, ale daleko více se dozvíme o tom, jací vlastně jsou ti profíci, co berou 300000 liber týdne. Neskutečnou službu v tom dělají ty kamery před zápasem, v poločase a po něm, to je naprostá pecka. Myslím, že tvůrci měli neskutečné štěstí, že tam po chvíli nakráčel José Mourinho, nějak si nedokážu představit, co chtěli dělat s Pochettinem, ten je takový nemastný neslaný. Z Josého to lítá všemi směry, slovo od f používá častěji než ve filmech od Quentina. Já ho míval dříve moc rád, pak zase moc ne, ale po tom seriálu u mě zase hodně stoupl na ceně, jak on se dokáže dostat hráčům do hlavy, je fakt neskutečné. Naprostý vrchol je uprostřed série, kdy odpadá jeden hráč za druhým a naděje padají ruku v ruce s tím. Ke konci s příchodem koronaviru je to takové nic moc. Nicméně, když vidíte, jak Son reaguje v kabině na vlastní červenou kartu a vidíte ten jeho smutek, když jen sedí, jak si to po zápase vyříkávají Dele a Eric, jak se Son málem popere s Hugem, když vidíte, jak to burcují kapitáni (ať už to je Hugo, Harry nebo někdo jiný) před zápasy, tak zjišťujete, že ti hráči jsou fakt normální lidé a ten fotbal fakt nedělají pro prachy, ale pro radost. Škoda jen, že se něco podobného netočilo dříve, vidět sira Alexe, jak cepuje ty své hvězdy, jak nakopává kopačku a trefuje Beckhama nebo klidně Josého 15 let zpátky v Chelsea, to muselo mít úplně jiné grády. (27.04.2021)

Jedná se o dokument, nebo spíš reality show? Nemůžu si pomoct, ale tento žánr mě opravdu hodně oslovil. Neuvěřitelně mě bavilo nahlížet pod pokličku jednoho z nejslavnějších anglických fotbalových klubů a sledovat, jak se reální fotbaloví hráči a členové realizačního týmu chovali a co říkali v době, kdy oni sami psali klubovou historii. Více takových sérií! (11.10.2020)

Seriály All or Nothing Vás buďto chytnou a prominete jim kdejaké malé chybičky nebo naopak nechají chladným a s velkou pravděpodobností se Vám nebudou líbit ani ostatní, a to proto, že to je víceméně na jedno brdo. Tady potěší obsazení, především José Mourinho a Daniel Levy, kteří jsou ve fotbalovém světě výjimečné osobnosti, ale dohromady seriál nijak speciální není. /75%/ (23.06.2022)

"The most important thing not in football, in life, is courage, honesty, good-feelings, friendship." Tvůrci si mohou mnout ruce, že Pochettina na lavičce Spurs nahradil Mourinho. Argentinec zkrátka nemá tak výrazné charisma a mluvenou angličtinu jako šedovlasý portugalský lišák. Ten se stal centrem této dokumentární série a tak zábavnou postavou by nenapsali ani ti nejlepší scénáristé. Každý fotbalový fanoušek zná Mourka jako arogantního, novináře nesnášejícího chlápka na tiskovkách, a i proto je nesmírně osvěžující ho v této sérii vidět jako zaměstnance, trenéra, taktika, sprostě-mluvícího motivátora a hlavně jako člověka s lidskými city. Nejen Mourinho, ale také exkluzivní pohled do fotbalového zákulisí výsledkově nepříliš podařené sezóny plné zranění a hádek musí potěšit srdce každého fotbalového fanouška. Díly byly dobře prokládány medailonky jednotlivých hráčů a také je tu krásně pro další generace zachycena to, jak současná pandemie zcela změnila naše životy. "Fucking hell". (16.09.2020)

Rád bych řekl, že fandím úhlavnímu rivalovi, ale na AoN o Tottáči jsem se hodně těšil. Dokusérii si nicméně bohužel rychle přivlastní Mourinho a rozjede one-man show. Sunderland Till I Die mě v rámci žánru bavilo mnohem víc, tvůrci si tam dali větší práci se zachycením konfliktních situací, k dění v klubu více promlouvají zaměstnanci a fans, jsou tam logičtější dějové linky okolo jednotlivých hráčů (zde se například nabízelo více probrat s Allim, proč si po covid pauze skoro nekopl, na úkor Kaneova rodinného "odhalení"). Ale pořád jsou fotbalové dokusérie vítaným čerstvým materiálem, který mě jako fotbalového fanouška baví sledovat, 70 %. (01.11.2020)