Kluci z party

K filmu mě uvrtal Jim Parsons a fakt, že námět je na základě divadelní hry. V podobných divadelních hrách navíc právě dialogy jsou to, co stačí k tomu, aby byl divák neskonale spokojený. Tady mě dialogy neuspokojily. Tady mě dialogy zatraceně neuspokojily. A víc bych to asi nerozmazával. Jim Parsons navždy bude Sheldon, tam víte, že je to magor. Ale jeho expresivní vyjadřování v klasickém dramatu? Ne, děkuji. Radši brok do zadku. (14.01.2021)

Netflix sa stáva čoraz viac buzi TV a z popisu filmu mi už ani nie je smutno, ale skôr sa rehocem ako Pročko v parlamente. Že "Sedm gayů se musí vypořádat s potlačovanými city" Pri tom tlačení by ale mali byť opatrní, aby ich náhodou pritom kamoš neklátil a nevenovali mu tak nechcenú hnedú sprchu. Netflix sa už začína tváriť, že vlastne heteráci na svete už ani nie sú a ak sú, tak oni sú tí chorí. Takže odpad. (03.10.2020)

Na úvod mám potřebu napsat, že jsem hetero. Přesto jsem za svůj život zcela vědomě a záměrně zhlédl slušnou řádku filmů s gay tematikou. Musím říct, že Kluci z party mi z nich přišli spolehlivě nejhorší. A sice proto, že tenhle film je podle mě tak moc gay, že už nemá šanci zaujmout jinou skupinu diváků. Lesby pochopitelně nepočítám, ty by se do toho mohly vcítit taky a možná to přijde ohromně strhující takovým těm nej nej gay kamarádkám, jimiž se homosexuálové často obklopují. Ale šance, že bych se v tom dokázal citově angažovat, že bych se dokázal naladit na některou z postav, je nula- odráželo se to ode mě jako pingpongáče ode zdi. Gay známým bych to doporučil s klidným svědomím. Jsem přesvědčený, že by si v tom našli svoje. Jinak se o tom ale nikdy nikomu nezmíním, připadal bych si jako real kikina. (03.11.2020)

Film ukazuje ,jak daleko jsme v tehle oblasti dosli a jak daleko jeste musime ujit. Hodilo by se to spise na divadelni scenu, ale vyborna kamera chyta rutne intimnosti a mala gesta. Děj se odehrává před tzv. stonewallskými nepokoji, které za rok zareagovaly na policejní razii v newyorském baru gay Stonewall Inn. Následné velké demonstrace způsobily změnu v boji proti útlaku sexuálních menšin. Kamarád pořadatele není gay, dorazí na oslavu narozenin neplánovaně a netuší je jeho kamarád je gay. Před ním si gayové uvědomují , jaké hrají před heterosexuálními lidmi role, které mají neradi. Konfrontuje je to s vlastními prohrami. Nejen kvůli nezvanému hostu, ale také kvůli hloupé společenské hře dojde k vyhrocené konfrontaci různých pohledů na svět. Postupně se film přeměňuje z konverzačního filmu na drama s dusivou atmosférou. Je záhadou, proč se tito muži mezi sebou přátelí. Parsonsův hrdina stále trousí jedovaté invektivy. Dnes už gayové asi mají přece jenom jiné vztahy. (06.11.2020)

Naprosto průlomový originál z roku 1970 mě přece jen uhranul víc, čímž neříkám, že tahle o půl století (!) mladší verze je pod úroveň. Vůbec ne. A Jim Parsons tedy výtečně, bravo! PS: Rozhodně si nicméně člověk musí pustit "Making Of" (nazvané Something Personal), to oba filmy pomůže zařadit do širšího kontextu, vřele odporúčam. (24.10.2020)