Svět na drátě

Z tohoto filmu musí srdce každého cinefila zákonitě vyskočit z hrudníku svého nositele, aby pelášilo co mu síly stačí ukrýt se na nejvyšší kopec v okolí, kde se bude následně oddávát chichotání, potlesku a tanci, protože z přemíry radosti bude mít potřebu chovat se jako bláznivě zamilované. Futuristický snímek předběhl svoji dobu o několik světelných let. Fassbinderova režie je fascinujícím gejzírem nápadů a jeho dvorní herec Klaus Löwitsch, který bohužel u jiných režisérů nedostával hlavní role, hraje s úžasnou grácií. Nyní už si musím konečně přečíst Simulacron-3, po zhlédnutí Třináctého patra (1999), které je natočeno podle stejné knihy a evidentně zcela zbytečně a navíc, jsem tuto potřebu neměla, ale Fassbinderova adaptace mne zcela dostala. Musím si ověřit, zda může být i v tomto případě kniha lepší, než film. Příliš tomu nevěřím. Již jen to, jakým způsobem se Fassbinderovi podařilo natočit dialogy, každý je nasnímán jinak, ať již kamera zahájí svůj pohled záběrem na akvárium, nebo v jídelně krouží nad hlavami mužů, případně prohodí díky zrcadlu pravou stranu s levou při rozhovoru Stillera s Evou v chatě. Někdo by mohl namítnout, že těch filmařských kudrlinek použil Fassbinder zbytečně mnoho, rovnou si dovolím oponovat, že natočení každého rozhovoru jiným způsobem považuji za umělecký záměr a jsem z něj unešena. Je to krásné, když mají filmaři nápady, je to úžasné, když nezůstane u jednoho. A jen tak mimochodem, využití tanga jako hudebního doprovodu ke konfrontaci Evy se Stillerem je též geniální kousek. (29.12.2019)

Svět na drátě je atmosférické vědeckofantastické filmové dílo s povedenou paranoidní náladou. Rainer Werner Fassbinder vyznával filmařskou hravost, proto není překvapivý občasný nález filmových odkazů a stop, pilní hledači budou pět chválu. Nejčastěji tak sledování struktur Světa na drátě, filmové adaptace románu Daniela F. Galouyeho, bude připomínat téměř o třicet let pozdější Matrix. Dobrodružné napětí, obrazová dychtivost, dokonalé znejistění obvyklé reality i času a schizofrenní stopy niterné úzkosti v celém pásmu nálady jsou účinnými prostředky k intenzívnímu přenosu této žánrové filmové zábavy. Hrdinou zásadního vědeckofantastického dobrodružství života je Fred Stiller (velmi zajímavý Klaus Löwitsch), se samým stvořitelem efektní počítačové simulace spolupracující a po stvořitelově smrti taktéž její nově jmenovaný technický ředitel. Nečekaná smrt jeho předchůdce vyvolává mnoho otázek, jistota se vzdala posledního zbytku síly stability a skutečnost je překryta zoufalým výkřikem odrazu zdání života. Hlavní ženskou postavou je zde Eva Vollmer (příjemná Mascha Rabben), dcera Fredova předchůdce a spolupracovníka. Spojení odlišných dimenzí života stále zastávají víru v romantické ideály. Výraznou postavou je Gloria Fromm (zajímavá Barbara Valentin), Fredova zaskakující a atraktivní sekretářka. Dohled se zaplétá s tělesnou přitažlivostí a postaví se do mírného odporu k oficiální ideologii. Důležitou postavou příběhu je Herbert Siskins (příjemný Karl Heinz Vosgerau), šéf Ústavu kybernetiky a budoucího výzkumu. Brzké spuštění provozu počítačové simulace je prvotním cílem, záhadám navzdory. K výraznějším postavám patří Franz Hahn (zajímavý Wolfgang Schenck), psycholog Ústavu a Fredův blízký a k jeho pochybnostem nedůvěřivý kamarád. A patří k nim také počítačový technik Fritz Walfang (příjemný Günter Lamprecht), spolehlivý pracovník Ústavu při programování simulace. Z dalších rolí: nepříjemně zvídavý novinář Rupp (Ulli Lommel), hlavní stvořitel simulace profesor Henry Vollmer (Adrian Hoven), zmizelý šéf ostrahy Günther Lause (Ivan Desny), nezmizelý šéf ostrahy Hans Edelkern (Joachim Hansen), nově přísnější dozor nad plynulostí spuštění Mark Holm (Kurt Raab), ochořelá zkušená Fredova sekretářka Maya Schmidt-Gentne (Margit Carstensen), či po realitě toužící Einstein (Gottfried John). Svět na drátě je filmovou zábavou vědeckofantastického žánru. Nestabilní rozpad reality je existenciální rozpolceností moderního člověka, atmosféra napětí je vskutku předností filmu. Příjemně tekoucí to zábava. (30.12.2019)

Na filmu mě nejvíc upoutaly vizuální a zvuková složka, tedy výběr hudebních skladeb i zvuky všeobecně. Užívala jsem si tvary a barvy, při prohlídce institutu, bytů Freda a Evy, restaurací i kaváren. A téma je to ovšem nadčasové, vkrádají se člověku při sledování nejrůznější úvahy o tom, v jaké z realit, že to žijeme. (30.12.2023)

Připomíná to Godardovo Alphaville (zjevně zcela záměrně, Eddie Constantine se objeví v menší roli jako muž v Rolls-Royce), ale je to lepší, o dost. A nejenom to, jsou v tom citelné vlivy Kubricka (i toho Strausse se dočkáme), já osobně jsem si tam našla i Kmen Andromeda, THX 1138 a Tatiho Playtime. Fassbinderovi se podařilo nemožné. Zkombinoval moje oblíbené sci-fi filmy a vytvořil v dobrém smyslu slova velkofilm, beztrikové sci-fi, které působí velmi nadčasově. Nenechte se odradit stopáží, pokud vás to vtáhne, na čas ani nepomyslíte. Knižní předloha: Daniel Galouye - Simulacron-3. (22.08.2011)

Vytecne osobita adaptace romanu Simulacron-3. I pozdeji natoceny (a nepravem lehce zapomenuty) film Trinacte patro podle stejne predlohy dopadl velmi dobre, ale Fassbinder vykreslil atmosferu filmarsky naprosto dotazenym zpusobem. Vyprava a kamera jsou bez chyby, priznivcum 70. let polezou oci z dulku. A ta odtazite stihomamiva atmosfera! (V roce 2010 nastesti probehlo dukladne restaurovani pro vydani na BD, vice takovych pocinu). (30.11.2010)