Diablova chrbtica

Guillermo del Toro je v istých smeroch génius. Aké iné miesto mohlo byť na rozpútanie duchárskej seansy lepšie než stiesnený sirotinec niekde v zapadnutej španielskej púšti s bizarne vykreslenými vzťahmi hlavných hrdinov? Hlavná záporná postava je šitá presne na mieru, niektoré scény desia aj napriek tomu, že námet spadá k treťotriednym brakom, no technické detaily či navodená úzkosť sú dôvody, pre ktoré ma Princ zaujal. Nemôžem sa zbaviť pocitu, že sa režisér mohol trošku viac vyhrajkať so scenárom a dodať mu hlbší rozmer, no odhliadnuc od týchto nedostatkov, som spokojná. (02.08.2010)

„Tvá postel. Dvanáctka.“ - „A proč je tu tolik prázdných postelí?“ - „Některé z dětí utíkají, ale to ti neradím. Do vesnice je to den cesty. V noci je hrozná zima a ve dne...Klíče od tvé skříně. Rozuměl jsi dobře, Carlosi? Tady nejsou mříže. Tohle není vězení.“ Po filmu Faunův labyrint, kdy se nám s tvůrcem tak docela nepodařilo najít společnou řeč, jsem na něho na dlouho zanevřel. Ďáblova páteř měla být restartem. Nutno uznat, že vcelku povedeným. Stejně jako ve výše zmíněném snímku, tak se i zde Guillermo del Toro otírá o španělskou občanskou válku, ve které sice většina postav není přímými účastníky, divák ji přesto vnímá na pozadí. Film sází na líčení děje částečně dětskou optikou, hlavní slovo má atmosféra. Navzdory duchařské tématice se nejedná o horor jako takový, ačkoliv jisté prvky tu jsou (po „fyzické“ stránce to občas hapruje, ale krom scény otevření dveří jsem s ní neměl větší problém). Atmosféra je tu spíš zneklidňující než přímo děsivá. Některé věci pak dostanou pravý smysl až později. A nechybí i trocha toho napětí. Dávám slabší 4*. (11.08.2023)

Tak a je jasné, prečo Del Torrov vrchol tvorby- Faunov Labyrint, vyzerá tak, ako vyzerá. Vyzerá totiž ako remake Diablovej chrbtice, od vizuálnej stránky, cez obdobie španielskej občianskej vojny až po záporáka, ktorý nevidí rozdiel medzi vraždením nevinných detí a komárov. Označenie horor je samozrejme mätúce rovnako, ako označenie fantasy v prípade Labyrintu. Nenápadný film, na ktorý len tak rýchlo nezabudnete. Ak mu dáte šancu. (18.05.2012)

Poněkud omšelou příběhovou kostru s předvítalným koncem bohatě oprašuje a leští do nevídané záře skvělá del Torova režie a (vzhledem k žánru) překvapivě poutavé a dobře zahrané postavy. Navíc, i když samotnému příběhu trocha originality libí, o způsobu, jakým je podán (režijně i scénáristicky) to říct nelze - del Toro je prostě svůj. A to se cení. (28.10.2007)

„Čo je to vlastne duch? Strašná udalosť, odsúdená na večné opakovanie? Možno len okamih bolesti. Niečo mŕtve, čo sa kde-tu zdá ešte ako živé. Pocit, ktorý sa zastavil v čase. Rozmazaná fotka.“ Bola by chyba, aby vás hnusný obal DVD/VHS a trápny distribučný preklad DEVIL odradil od pozretia jedného z najlepších filmov Guillerma del Tora. Strhujúci, silný, intenzívny, mrazivý, nezabudnuteľný a zvláštny zážitok. Kombinuje plnokrvný horor s plnohodnotnou drámou. Vynikajúca retro európska atmosféra, neobyčajné vizuálne stvárnenie, originálne nápady (embryá v rume, nevybuchnutá bomba na dvore), špičkoví herci, chladné noci. Kus filmárčiny. Nebyť DEVILA, ťažko by o niekoľko rokov neskôr del Toro exceloval FAUNOVÝM LABYRINTOM, ktorý trhá srdce predsa len troška viac (sám del Toro ho dokonca označuje za svojím spôsobom voľné pokračovanie DEVILA, no nie som si istý, ako to myslí). (01.11.2004)