Diablova chrbtica

Od del Tora jsem jako první film viděl Blade 2. I když se mi po vizuální stránce (nemyslím triky) moc líbil, tak jsem váhal, jestli přeci jen nebude tenhle pan režisér jedním z mnoha "dobrých" řemeslníků. Po Hellboyovi už jsem si říkal, že na tom chlapíkovi něco bude, a definitivně to potvrdil jeho španělský film Princ bez království, který je velice vkusně nasnímaný a má velice hutnou atmosféru. Tím se dostávám k největšímu překvapení filmu. Jelikož se jedná o duchařinu, čekal jsem horor (strašení, lekačky a další atributy), ale Devil (tenhle název nedává smysl narozdíl od amerického The Devil's Backbone) je spíše dramatem. Děj není nijak objevný, ale různé věci (konkrétně bomba) vás nalákají na něco, co se třeba potom vůbec nestane. (06.04.2005)

Když pominu příšerný film Blade II, který je jeden z mála, u kterých jsem měl sto chutí utéct z kina, tak mě mexický režisér Guillermo del Toro pokaždé uchvátil především vizuální stránkou svých snímků i umně zpracovaným příběhem. Podobně jako ve Faunově labyrintu zde del Toro mistrně spojuje drama španělské občanské války, tentokrát však s mystériem duchařiny. Do zapadlého sirotčince přijíždí se svým poručníkem malý chlapec Carlos, který zde po svém nedobrovolném přijetí navazuje kontakty nejen s ostatními chovanci, ale také se záhadným stínem, sténajícím duchem se zkrvavenou tváří... Nejde o horor v pravém slova smyslu, jak by se mohlo zdát. Spíše je Princ bez království drama s hororovými prvky, které se v průběhu filmu tu a tam vynoří, aby doplnily tajemnou a napětím prosycenou atmosféru odlehlé usedlosti v době válečných útrap konce třicátých let. Režisér skvěle vytváří napětí mezi dalšími postavami příběhu, zejm. v případě trojúhelníku doktor Casares - ředitelka Carmen - agresivní Jacinto, perfektně zvládá práci s dětskými herci. Udržuje diváka v napětí, jehož intenzita nepolevuje za celou dobu trvání filmu. Škoda jen, že finále celého příběhu postrádá větší dávku překvapení, pointa totiž určitě nevyráží dech.. Už od první třetiny, kdy se divák seznámí se všemi postavami a rozpozná základní souvislosti, dá se docela spolehlivě říct, kterým směrem bude osud obyvatele sirotčince vést. Ovšem i přes tuto slabší stránku jde o výborný snímek. Po Princi bez království a Faunovu labyrintu bych si však příště dal i čistě válečné drama.. Bez příměsi nadpřirozena - zkrátka bych byl zvědavý, jak by del Toro natočil např. Komu zvoní hrana... :) (27.09.2008)

Povedený mix horroru a dramatu z válečné doby, který nepostrádá výraznou filozofickou rovinu. Odlehlý sirotčinec dává velký prostor pro vybudování temné atmosféry a očekávání "příchodu něčeho zlého". K dokonalosti mi něco málo chybí, ale přesto nezbývá, než hluboce smeknout před Del Torrem a ostatními, co se na tomto neobvyklém filmu podíleli. 85% (24.11.2008)

Tak a je jasné, prečo Del Torrov vrchol tvorby- Faunov Labyrint, vyzerá tak, ako vyzerá. Vyzerá totiž ako remake Diablovej chrbtice, od vizuálnej stránky, cez obdobie španielskej občianskej vojny až po záporáka, ktorý nevidí rozdiel medzi vraždením nevinných detí a komárov. Označenie horor je samozrejme mätúce rovnako, ako označenie fantasy v prípade Labyrintu. Nenápadný film, na ktorý len tak rýchlo nezabudnete. Ak mu dáte šancu. (18.05.2012)

Už o Faunovom labyrinte som si myslel, že je to nič moc, ale záver mal aspoň myšlienku. Tu som márne na nejakú čakal, žiadne prekvapenie, pointa je celá o jednom pomstychtivom utopencovi. Počul som, že niektorí diváci sa rozplývajú nad vizuálnou stránkou a kamerovým spracovaním. Nestačím sa diviť, čo už ľudia vychvália, aby sa tvárili ako experti. Pre mňa môže mať film vizuál trebárs aj Pána prsteňov, ale keď je to raz veľká nuda, nebudem sa falošne vznášať. Film je sklamaním, o horor nejde ani zďaleka, ale poteší tých, ktorí radi predstierajú inteligenciu. (20.09.2017)