Po jedné stopě do Iráku
Série(2) / Epizódy(34)
Obsahy(1)
V této roadmovie se dva přátelé vydali na motorkách pobřežními zeměmi Afriky od Maroka směrem k Jihoafrické republice. Cesta do Iráku byla jakousi zkouškou, zda Martin Písařík zvládne svou první cestu na motocyklu za hranice České republiky. Začátečníka testuje na trase z Turecka do Iráku zkušený a uznávaný cestovatel Igor Brezovar. Poté oba čekala dlouhá jízda do Afriky... Slovinec Igor žije už léta v Česku, je to člověk vstřícně naladěný vůči všem lidem, které potkává. A tak se díky jeho bezprostřednosti dostávají oba cestovatelé do příbytků místních obyvatel, kde mohou nahlédnout do jejich rodinného života, ale i výjimečných událostí, oslav či kmenových rituálů. Herec Martin Písařík je také srdcem dobrodruh, ale motorista začátečník, který se však s mnohdy těžko sjízdným terénem či vrtochy motocyklu statečně pere. Cestování vtipně glosuje a také zdatně veršuje. Humor a nadhled oba neopouští ani v situacích, které při průjezdu Marokem, Západní Saharou, Mauretánií, Senegalem, Gambií, Guineou, Sierrou Leone, Libérií či Pobřežím slonoviny také nastanou a leckoho by motivovaly k návratu domů. Jejich dobrodružnou cestu zastavila až občanská válka v Kamerunu. Cesta do Jihoafrické republiky na ně proto stále čeká… (Česká televize)
(viac)Videá (1)
Recenzie (11)
Budu hodnotit obě série dohromady, protože ani jedna nijak nevybočovala z 5* hodnocení. Jsem hrozně ráda, že mi byl tento dokument doporučen. Při každém dílu mi bylo velmi příjemně a pohodově. Aby taky ne, když kluci jsou příjemní a pohodoví. Skvělý humor Igora a perfektní básničky a komentář Martina byly úžasným doplňkem k poznávání Afriky. V hlavě mi zůstávají hlavně dvě scény – kdy Igor dělá prohlídku afrického hotelu (to jsem si pouštěla 3x a řezala jsem se smíchy) a když ukazují „důmyslnou“ těžbu písku. Je opravdu smutné, že si svět jako obětního beránka pro své nekalé techtle mechtle vybral zrovna takto hezký kontinent. Lidé byli téměř všude moc milí, což dokazuje, že čím chudší jste, tím víc máte srdce na dlani. V tomto dokumentu se dozvíte spoustu zajímavostí (v každém díle jich je opravdu spousta a já se toho nemohla nasytit), nekalostí, zasmějete se, zrelaxujete, uvidíte krásné a smutné záběry. Politika kontinentu je tristní a opravdu Africe přeji, aby se jednou z vlivů vyjebávačů vymanila. Určitě si to někdy pustím celé znovu! Klukům to spolu moc dobře šlapalo. Doufám, že spolu zase nějak vyjedou. P. S. V Brně jsem byla na přednášce Igora a Martina, kde jsem si i nechala Igorem podepsat jeho knihu. Je opravdu tak milý a vtipný, jak je na kameře. Přednáška měla téměř 3 hodiny, ale dokázala bych si ji představit klidně i 10hodinovou. Tolik, co jsem se nasmála s těma dvěma jsem se dlouho nenasmála. Humor, zejména černý, házeli jeden za druhým. Nebáli se vůbec ničeho a atmosféra v malém sále byla naprosto pohodová. ()
Naprosto fantastický dokument a jednoznačně nejlepší, který u nás mimo trabantů s podobným konceptem vznikl. Má to naprosto úchvatnou kameru, lokace jsou přenádherné, exotické, zajímavé, ohromující a Martin Písařík a hlavně Igor jsou oba extrémní sympaťáci, kteří na vás svoje nadšení přenesou jako nic. Hned bych jel s nimi. Loni na podzim jsem se na nic netěšil víc, než právě na další díl tohoto úžasného cestopisu. Trefa do černého. Tady nemám absolutně co vytknout, snad jen těch dílů z Iráku, který mě neuvěřitelně uchvátil, mohlo být víc. 100%. ()
Ti dva se k sobě díky svým rozdílnostem dokonale hodí, to je první ze dvou základních pilířů úspěchu cestopisu. Druhý je pak ten, že jejich cesta není omezena krajnicí silnice, ale má přesah do kultury jiných zemí. Konečně zase jednou někdo pochopil, jak to má vypadat. Gratuluju celému týmu a speciálně smekám před Igorem, že dokáže vertikálně udržet něco, co je od pohledu odsouzeno být pouze v poloze horizontální. ()
Pohodovej cestopis z nepříliš známé a probádané Afriky, tedy pro nás Evropany. Většina lidí zná Egypt, Tunisko, Maroko, Keňu, JAR ale zapadni země Afriky jsou už pro ostřílenější cestovatele. Myslím si, že zážitek to musí být jedinečný a jakkoliv tato cesta mohla být mnohdy nepříjemná, budou na to určitě vzpomínat v dobrém. Nyní už vím kde Serekunda. ()
Miluju cestování, miluju Afriku (hlavně tu severní) a chovám velké sympatie k Martinu Písaříkovi, hlavně k jeho hlasu. Tudíž jsem tuhle dokumentární výpravu do těch nejzapadalejších koutů (prozatím) východní Afriky nadmíru cenil a doufám, že se jednou budou moci s Igorem na černý kontinent vrátit a zprostředkovat nám náhled do dalších černošských zemí, o jejichž existenci většina našeho národa ani neví. [viděno v iVysílání] ()
Galéria (126)
Fotka © Česká televize
Reklama