Jiná smečka
Külön falka
Wild Roots
Wild Roots
Wild Roots
Réžia:
Hajni KisKamera:
Ákos NyoszoliHudba:
Oleg BorsosHrajú:
Gusztáv Dietz, Zorka Horváth, Kati Andai, Dániel Baki, Sándor Balogh, Éva Bandor, Gábor Boráros, Réka Dérzsi, Ferenc Fandi, Zsuzsa Faragó, Anita Fábián (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Keď Niki zistí, že jej otec je v meste po prepustení z väzenia, neposlúcha prudké námietky svojej babičky a stretáva sa s ním tajne. Tibor je tvárou v tvár svojej 12-ročnej dcére nútený postaviť sa svojej úlohe otca a nakoniec prevziať zodpovednosť. Po 7 rokoch bez kontaktu sa otec a dcéra navzájom spoznávajú, pričom si uvedomujú svoje pevné spojenie a aj to, aké silné môže byť odpustenie. (ASFK)
(viac)Recenzie (36)
Choďte na Svorku do kín, kým ich nezatvoria, oplatí sa ju vidieť! Jednoduchý príbeh, ktorý vyznieva pozitívne, napriek tomu, že pojednáva o ťažkých veciach. Možno je to len môj dojem, ale vydržal som to pozerať asi kvôli nenápadnému striedaniu kľudných a emotívnych chvíľ. Aj kamera bola zaujímavá. A pritom skromnejšia výprava naznačuje, že šlo o "nízkorozpočťák". ()
„Nejsem u vás vítán.“ - „Proč se na tebe babička tak zlobí? Protože jsi byl ve vězení?“ - „Přesně tak.“ - „Co jsi udělal?“ - „Posral jsem, co jsem mohl. Dělal jsem potíže.“ A když Tibi dostane další, možná už poslední šanci, využije ji, nebo to zas podělá? Hajni Kis velmi mile překvapila. K celovečernímu debutu zvolila látku, která už sice byla mnohokrát zpracovaná jinde, přesto její režijní jistota a vedení herců dělá z Jiné smečky poměrně vyzrálou podívanou. Gustáv Dietz a Zorka Horváth jsou velmi autentičtí a ve svých rolích výborní. Není však vůbec jednoduché najít si cestu k jejich postavám, neb otec je jednodušší, impulzivní cholerik a dcera zas svobodomyslný, vzdorovitý a nevychovaný spratek. Přesto jejich interakce a vzájemné ovlivňování diváka baví. Člověk dostane příběh, který umí vzbudit hodně emocí u správně naladěného publika…což se přesně v mém případě stalo. Jistě, můžeme se tu bavit o jisté nereálnosti ohledně reakcí okolí vůči chování hlavní dvojky, ale nebylo to nic, co by mě nějak zvlášť rušilo, takže hodnotím silnými 4*. ()
Další film na podobné téma. Tentokrát v maďarských kulisách a s evropským závěrem, který je očekávaný, ale který si divák nepřeje. ()
Po technické stránce a herecky skvěle odvedená práce, ale ústřední zápletkou o sbližování odcizených rodinných příslušníků nejde o nic, co byste už dřív neviděli. Dávám opatrný palec nahoru, ale pomalu mě unavuje cenit stokrát omílaná témata jen proto, že jsou po sto prvé hezky natočená. [KVIFF 2021] ()
Gusztáv Dietz mi pripadal ako taká madarská verzia Vinnieho Jonesa. Samotný film je podľa mňa scénaristická hračka milionkrat ohraná, avšak ako jednohubka na sobotný večer mi to nevadilo a u mňa splnila účel. Ziaden stres, či prepínanie mozgu, alebo zbytočne vypäté emocie terorizujúce diváka. Takto relaxačne sa mi to páči. ()
Oba hlavní aktéři mají něco do sebe, i když příběh by mohl být trošičku víc propracovanější. ()
Čakal som silne emočný útok, ale ten hlavný "hrdina" ma odrovnal asi tak ako Sulík odrovnal Putina nákupom plynu z Nórska. Vôbec som mu nefandil a nepovažoval ho za obeť. A vzťah s dcérou dosť plochý. Problém je aj v amatérizme, keďže dve hlavné postavy nie sú herci, ale ľudia z davu. Na červený film požadujem viac. ()
Temnější rodinné drama, které však nedokáže vtáhnout a postavy jsou natolik nesympatické, že jim ani není možné fandit a veškeré dramatické scény tak vyjdou naprázdno. ()
O originalite nápadu sa nedá hovoriť, ale spracovanie je veľmi prívetivé a atraktívne pre diváka. Herecky uveriteľné. ()
Po príbehovej stránke si myslím film nemá čím zaujať. Je to štandardné búrlivé dielko, kde otec, ktorý v živote posral čo vedel( táto veta vo filme bola použitá viackrát) sa pri svojom prebíjaní životom stretne s dcérou, ktorá ho natoľko okúzli, že sa s ňou chce vidieť častejšie. Je to naozaj klasická linka v ktorej dochádza k niekoľkým emotívnejším momentom a to hlavne vo vzťahu otec a dcéra. Len práve to som očakával, čo som, ale neočakával bol výzor otca z ktorého išiel rešpekt a dcéry, ktorá aj keď chápala už súvislosti, bola tolerantná a zlatá. A tam práve vidím najväčšiu výhodu filmu, lebo ťažký drsoň Gustztáv Dietz a zlatučká Zorka Horváth boli najväčším ťahákom filmu. A to hlavne preto, že do postáv dali ľudskosť a charakter a bez nich by film rozhodne utrpel. A tak štandardný príbeh, dostal neštandardnú priebojnosť a v pohode to utiahol na 4*. A je super, že si tu celkom príjemne zahrali aj Slovenský herci ako Peter Nádasdi alebo aj Éva Bandor, hned som ich spoznal. ()
Dávam štyri hviezdy, ale berte to len s rezervou, pretože mi tento malý film perfektne padol do nálady, čo by inokedy nemusel. Na malom poli je tu vyrozprávaný citlivý príbeh jedného muža, ktorého prenasledujú chyby a zlé rozhodnutia, a jeho dcéry, ktorá sa ho snaží poznať. Je pravda, že podobných vzťahových "otec/matka a syn/dcéra" filmov tu bolo veľa a tento jeden konkrétny možno nepríde s nejakou novou wow myšlienkou alebo hlbokým presahom, niekto by ho mohol označiť aj za "praobyčajný", ale pravdupovediac, komu na tom ešte vôbec záleží? Ide hlavne o pocity, a tie sa nádejnej režisérske v tomto režijnom debute podarilo vystihnúť na jedničku. Najväčšiu zásluhu na tom majú samozrejme herci (mladučká Zorka Horváth perfektne stelesňuje detskú roztomilosť, zvedavosť a naivitu a Gusztáv Dietz má ako problematický, ale v duchu správny a ľudský otec veľkú charizmu), ale film si ma získal viacerými vecami. Miestami (najmä v noci) sa mu darí vytvoriť veľmi melancholickú a nostalgickú atmosféru, ktorá sa dá cítiť, je smutná, ale veľmi príjemná a tento celkovo hrejivý a melancholický pocit umocňuje aj úžasne poskladaný soundtrack, ktorý je bez akéhokoľvek preháňania jeden z najlepších, aké som kedy vo filme počul. ()
Film naplňuje ducha traileru a přichází s příjemnou komorní sondou do vztahu problematického otce a jeho dcery. Velmi sympatická hlavní dvojice neherců. [KVIFF 2021] ()
Neviem aký podiel na tomto filme má SR a beriem ho ako maďarský. Maďari opäť nesklamali a majú to za plný počet 5*. ()
Námetovo super, scenár obstojný, a celkovo určite zaujímavý film, ktorý môžeme vnímať prostredníctvom perspektívy 12-ročnej Niki. Tá túži po tom, aby spoznala otca, ktorý je pre jej rodinu i spoločnosť persona non grata. To však Niki vôbec neodláka a vo svojom problémovom a impulzívnom otcovi dokonca nájde vzor. Tibor vo svojej podstate nebol zlý človek, ale jeho temperament s ním poriadne zamával. Niektoré scény a dialógy boli skutočne na zamyslenie - napr. konfrontácia matky Nikinej spolužiačky po šikane. Celkovo sa mi táto sociálna dráma pozdávala, a malo to viacero silných momentov. 4* ()
Dávat nějakému filmu horší hodnocení jenom proto, že již v minulosti někdo něco podobného natočil, mi připadá naprosto neadekvátní této době. Vždyť už není moc co nového vymýšlet a kde pořád hledat další náměty, které se dosud ještě nedočkaly filmového zpracování. Ty nejsilnější příběhy obvykle píše sám život. Talentovaná maďarská režisérka Hajni Kis našla inspiraci ve svém vlastním dětství. Její debutový celovečerní snímek Jiná smečka je velmi dobře zrežírovaný, nasnímaný i odvyprávěný a kralují mu skvělé herecké výkony ústřední dvojice v podání Gusztáva Dietze a Zorky Horváth. Nelze nevyzdvihnout také soundtrack, který téměř dokonale vystihuje atmosféru prostředí, ve kterém se děj odehrává. (80%) ()
Tibiho (mimochodom Gusztáv Dietz je absolútne neznáma tvár, ale typovo sadol perfektne do svojej postavy) pustia z väzenia. Koľko príbehov o návrate väzňa do života už bolo natočených! Ale tento je výnimočný spôsobom, ako sa vyvíja vzťah s jeho dcérou. Niki žije u babičky a tá má pádny dôvod, aby nedovolila vnučke stretávať sa s nepodareným otcom. Ich vzťah sa ale aj napriek okolnostiam posúva k lepšiemu. Dokonca sa núka celkom bizarné riešenie... Dokáže Tibi dotiahnuť šialený nápad do konca? ()
Prečo naši čípeš bratia vedia natočiť drámu pútavo. Tak, že si nešklbem kotlety, nemám chuť sa dopichať plastovou vidličkou ale nepovažujem pozeranie do steny za lepší program. Prečo len naša kinematografia je taká? Iná svorka je rodinná dráma o vzťahu dcéry a jej otca. Čokoľvek poznáte na túto tému od nás, hoďte do koša. Dá sa to vyrozprávať aj takto. Aj amatérsky herec dokáže zadeliť, aj Gábor vie povedať pár súvislých viet ale hlavne, emócia príde, netreba na ňu tlačiť a umelo ju vyvolávať. Dokonca aj s deťmi sa dá pracovať tak, že ich nemáte chuť utopiť. Veľmi príjemne ma tento snímok prekvapil. Aj my by sme potrebovali nejaký filter, ktorý by vyberal dobre filmy a posielal ich do sveta. Zatiaľ väčšina spoza Dunaja boli veľmi fajn a zaujímavé snímky, čo sa o našich hnojoch povedať nedá. Veľmi rád nadhodnotím. 3 z 5 ()
[KVIFF 2021] Zase ty debuty, zase ti neherci a tak dále. Oni dokáží matadorům natrhnout frak. Zase je to takový ten film, který už jsme viděli mnohokrát, ale vždy ho někdo dokáže udělat jinak. Taky není tak jednoduché vzít tu premisu a vystavět si ji po svém. O to více je ocenitelné vidět, jak se to povedlo zde i se skvělým hereckým obsazením a jasnými konflikty. Občas tomu možná chybí malá špetka spádu nebo humoru, který by seděl, ale to už je mnohdy subjektivní. Režie se scénářem věděli, co staví a dokázali odkázat na každou potřebnou část, aby to dalo výsledek hodný obývání. Konec silně dojme právě kvůli oné skvělé výstavbě děje. A to jsem se bál, že se to opět až moc natáhne. Nakonec skvělé. Nakonec zážitek. ()
"ZA CO JSI KDY BOJOVALA?" Námět slibný, s ohledem na geografické (a vlastně i demografické) umístění jsem byl v očekávání nepříjemné sociální sondy (něco jako ekvivalent kolonoskopie), ale bylo to jen takové neškodné polechtání (maximálně tak výtěr z nosu, abych zůstal u podobných analogií). Asi i tak v pohodě, nemám moc rád, když se tyto sociální témata filmově moc hrotí, mívám z toho úzkosti :) 60% ()
Na tohle jsem dlouho čekal, protože jsem to chtěl vidět v původním znění, jakožto většina moderní maďarské kinematografie je u nás k vidění skoro vždy jen v dabingu. 'Külön falka' nás v počátečním rytmu elektrohudby (jakožto i já bych otevřel film asi podobně) vhodí do života Tibiho a jeho dcery Niki. Tibor byl v lochu (nejspíše za neúmyslné zabití manželky, když řídil opilý a měli spolu hádku, žárlivou scénu, což se ale dozvídáme až později ve filmu), pracuje jako sekuriťák v klubu a vyjídá ledničku bráchovi a jeho rodině, zatímco chrápe u něj na gauči. Se svojí dvanáctiletou dcerou se neviděl sedm let a Niki navíc neví, jak její matka zemřela. Žije u své babičky. Tibi k tchýni pošle bratra pro vkladní knížku, kterou potřebuje, ale ta ho vypakuje a jak se bratr vrací do klubu, aby Tibimu řekl fuck off, protože mu s ním došla trpělivost, Niki ho sleduje a pak sama do klubu proklouzne a okamžitě je svědkem Tibiho násilné povahy, když zpracuje jeden nametený pár. I když je od jejich prvního setkání očividné, že Tibi se vlastně k dceři nehlásí, Niki se nenechá odradit a je to fascinující encounter, sledovat, jak dcera tíhne po otci, ale ne, že by mu podlízala, jen se mu ukazuje na očích, chce ho vidět a mlčí a nechává na něj sebe sama působit (nutno dodat, že Zorka Horváth je okouzlující, a taky skvělý protipól pro brutální vlčí vzezření otce, Gusztáva Dietze). Je zvláštní, že pro dva hlavní aktéry, tak i pro režisérku, která vychází silně z vlastní zkušenosti, je tohle debut. Postupně sledujeme hořkosladské sbližování až do hořkosladkého konce... tenhle film je velmi silný... ale člověk musí chápat čím a v čem. Člověk na konci dne nalezne velký jediný smysl ve svých potomcích. Hned po první noci je možné u Niki spatřit malý úsměv toho, že je s otcem, ten ji ale poté řekne, že má život naruby a vidět se s ní nemůže. Pak mu to ale nedá a k dceři začne silně tíhnout. Je to kolotoč emocí, než se jejich synchronizace vycentruje. Slow-mo s teniskama. Synth sounds. Hudba je tu moc moc cool. Člověk je v tom od začátku, až do posledního nárazu do stromu. (...) Nikdy jsem neviděl tolik tíhnutí po sounáležitosti mezi otcem a dcerou, tolik "miluju tě" (bez toho, aby to za celý film bylo řečeno) a tolik syrové reality života, který jakoby vám házel pořád klacky pod nohy, až do (trochu očekávaného) heartbreaking finále, které ale, jak všichni chápeme, bylo správným tahem, hodným respektu. Smích se slzami v očích, ale taky kráčení hrdě skrze život, jako to, kdo jsem, coby protipól všech bezpáteřních křivých krys. "Pěkný hnusný." "Mně to chutná." Objektivně bych hvězdu ubral, ale prostě se mi to trefilo do nálady a chytilo mě to. ()