Luca

Príbeh a nápad sú dokonalé. Titulný hrdina Luca je uhriaknutou morskou príšerkou túžiacou zažiť veľké dobrodružstvo. A začína koketovať s myšlienkou, že poruší zákaz svojich rodičov a vydá sa na súš, kde chce preskúmať v koži obyčajného chlapca ľudský svet. Tvorcovia sa tu môžu oprieť o atmosféru preslneného Talianska, v ktorom tamojšie mestečko dýcha životom, správne roztomilými obyvateľmi a je navyše podstatne rozmanitejšie a viac očarujúce, než sa na prvý pohľad zdá. Taliansky feeling je potom doplnený výbornou hudbou, odkazmi na (nielen) tamojšiu kinematografiu a ako vždy prvotriednou animáciou. Luca mi potom svojim spôsobom pripomína Dobrý ročník od Ridleyho Scotta. Renomovaní autori sa tu rozhodli vykašľať na ambície a jednoducho nám raz naservírovať dejovo jednoduchý výlet do Európy, ktorý diváka svojim feelingom, romantickým poňatím nádhernej lokality i hravosťou totálne uhranie. (24.5.2022) (02.09.2022)

Divák je zvyklý od Pixaru dostávat hluboké, dospělácky laděné animáky, v nichž si fantazie neklade meze, a proto se bude Luca zdát jako film od jiného studia, jelikož jde o skromný a plošší kousek, jemuž však nechybí svěžest, ale ani špetka akce a humoru. Ústřední dvojice "příšeráků" by vlastně mohla být tvořena i "nefantaskní" dvojicí mladých kluků, kteří poznávají nový a jim doposud neznámý svět, přičemž se mezi nimi vyvíjí přátelské pouto. Divák se na hodinu a půl ponoří do (nad)vodního světa s výrazným, ale nijak násilným italským koloritem, a vydává se na cestu (sebe)poznání. Mladé publikum pobaví úsměvné trampoty hlavních hrdinů a jistojistě i postava zákeřného Macchiavelliho, zatímco dospělé osloví paralely s dnešní společností, v níž to menšiny nemají (stále) jednoduché. Slabší čtyři hvězdičky! (18.06.2021)

Lyrické okouzlení z bezstarostného rošťačení dvou mořských příšerek na suché zemi (kde se okamžitě mění v obyčejné kluky), jejichž vytouženým grálem se stává skútr Vespa, s příchodem do pobřežního městečka (a přípravou na "těstovinový" triatlon) vyprchalo ve standardní italské rodinné grotesce, aby v neinvenčním závěru (závodu) už jen povinně vychrlilo morality o toleranci a přátelství a potrestalo samolibého (netolerantního) výrostka. I ty výtvarné nápady z úvodu se nějak postupně vytratily (špičková úroveň animace samozřejmě zůstala). Ve výsledku tedy jen lepší 3 * za to chabé finále. (27.07.2022)

Homofobie a transfobie hlavy státu mě překvapuje, když je to jednak pussydent, vyjadřující se jako čurák (tj. jako jeden obsáhne min. dva gendery), jednak bych očekával větší pochopení pro trans osoby u někoho, kdo je ztělesněním transhumanismu, když Miloš Zeman definitivně srostl se svým vozíkem a stal se z něj Mimoš Zelan. Rodiče s dětmi, potažmo kdokoliv preferující proqueer audiovizuální obsahy s postavami bez koprolálie, mohou/může jít do kina na pixarovku LUCA. Sice jako jiné pixarovky pracuje s mnohokrát osvědčeným, až omšelým. Vyprávění je zase organizováno kolem proměňujících se vztahů a cílů dvou ústředních postav, kdy jedna je vůči druhé zpočátku jejím opakem, aby v rámci vývoje skončily jako více si podobné (TOY STORY, HLEDÁ SE NEMO, VZHŮRU DO OBLAK, V HLAVĚ, DUŠE...). Někdy - jako zde - se k tomu přidává další figura sloužící jako katalyzátor vztahů dvou hrdinů (PŘÍŠERKY S. R. O., TOY STORY 4). (S jistou mírou podvratnosti by se dění snímku dalo shrnout jako vyprávění o vztahu dvou mužů, který svým montováním se do něj pokazí žena, tj. že by šlo o takovou dětskou verzi anti/korporátní romance KLUB RVÁČŮ.) Znovu se zužitkovávají žánrová schémata, která jsou nápomocná k cestě postav za poznáním  vlastní identity a nějakému tomu ponaučení, přičemž jako dříve se pracuje s prvky a postupy příznačnými pro sportovní filmy (první a třetí AUTA). A i tentokrát je svět příběhu založen na jasně dané dualitě, akorát tentokrát ten svět příběhu není tak propracován jako dřívější (vzhledem k blízkosti prostředí třeba z pod/mořských HLEDÁ SE NEMO anebo HLEDÁ SE DORY, z městských, vytěžujících atraktivní cizí kulturu, COCO) a způsob jeho prezentování moc nepomáhá uvěřitelnosti změny náhledu/názorů jeho obyvatel v závěru. Pixaru se ale více než dříve daří v LUCA pracovat s kinematografickým odkazem, a tím nemyslím jenom četné narážky až variace kanonických italských děl (viz epilog), ale především vymezení se vůči queerfobnímu odkazu disneyovek. Ty totiž často kódovaly antagonistické postavy jako queer, zatímco zde je to převráceno: antagonistické postavy jsou queerfobní, kladné postavy i kladné vedlejší jsou proqueer. A největší klad - dle některých však kvůli nevyhraněnosti a otevřenosti čtení i největší zápor - je, že ona metafora jinakosti a přepsání Malé mořské víly a dalších umožňuje vykládat film jako příběh o gay/bi postavách, jako příběh o imigrantech vynořujících se na břehu, jako... univerzální příběh o jinakosti a jejím ne/přijímání. A konzervativně založení/é si mohou najít hodnoty jako síla přátelství, důležitost pospolitosti rodiny, sebevzdělávání a vůbec seberozvoje. Za mě tolik, že mi tento nepřiznaný prequel k DEJ MI SVÉ JMÉNO a KRAMPACU nebyl odporný, naopak bych se jal demonstrovat za to, aby takových bylo víc. (28.06.2021)

Pixarovský animák, který má předat myšlenku o rasismu a xenofobii. Kvalitní animace u Pixaru je samozřejmostí, ale určitě se musí vyzdvihnout části ve snech a představách hlavního hrdiny a jeho kamaráda. Za zmínku stojí i krásy italského prostředí, ve kterém se celý film odehrává. Myšlenka rozhodně nesahá takovým, jako je Duše nebo V hlavě, ani po kotníky, ale ta ukázka toho, jaké je to být mladý kluk, který má hlavu plnou snů a představ, probudí nostalgické vzpomínky v každém z nás. Ten zjednodušený pohled na svět očima dítěte, které teprve poznává svět, je něco, co bylo v každém z nás a mnohdy se na to zapomíná. Příběh staví i na síle přátelství dvou chlapců, které je jedním z nejsilnějších pout v jejich životech. Proto je Luca, tak silný a dobrý animák, který určitě stojí za shlédnutí. Je to naivní, je to jednoduché, ale má to své srdce. 8/10 (08.07.2022)