La Vie et rien d'autre
Life and Nothing But
Réžia:
Bertrand TavernierKamera:
Bruno de KeyzerHudba:
Oswald d'AndreaHrajú:
Philippe Noiret, Sabine Azéma, Michel Duchaussoy, Philippe Uchan, Daniel Russo, Charlotte Kady, Maurice Barrier, Daniel Langlet, Gabriel Cattand (viac)Obsahy(1)
Podzim 1920. První světová válka skončila již před dvěma lety, ale tisíce francouzských žen stále postrádají a hledají své partnery. Na bývalém bojišti u Verdunu začíná mohutná akce identifikace mrtvých těl, kterou vede major Delaplane. Ten se snaží pomoci ženám a příbuzným pohřešovaných vojáků, zároveň je ale francouzskou vládou postaven před fraškovitý úkol dodat pod Vítězný oblouk symbolické ostatky neznámého vojína – musí to být neidentifikovatelný voják, ale nesmí to být Němec, natož příslušník jiné rasy. Do Verdunu přijíždějí dvě ženy, Irène de Courtil z vyšších společenských kruhů, která spíše jen z povinnosti hledá manžela, i když jejich vztah dávno vychladl, a servírka Alice, která zoufale touží najít milence. Obě ženy se setkají, ale netuší, že hledají jednoho a téhož muže. To ví díky své pečlivé práci jen major Delaplane.
Film ŽIVOT A NIC JINÉHO (La vie et rien d'autre, 1989) natočil významný francouzský režisér Bertrand Tavernier, pro kterého prakticky každý snímek znamenal triumf na festivalech a filmových přehlídkách. K tématice první světové války se ve své tvorbě vracel víckrát (NEDĚLE NA VENKOVĚ, 1984; KAPITÁN CONAN, 1996). Scénář k filmu (vlastní Tavernierův ve spolupráci s Jeanem Cosmosem) ŽIVOT A NIC JINÉHO narazil původně na nezájem producentů, kteří se obávali příliš ožehavého tématu i atypického využití exteriérů. Celkově melancholicky laděný příběh (což bylo podtrženo podzimní přírodou) má otevřený konec, což podle dobových kritik vedlo k mírně optimistickému vyznění. Film měl premiéru 6. září 1989 a na filmových přehlídkách a festivalech zaznamenal mimořádný úspěch – Philippe Noiret získal za svou hlavní roli majora Delaplane cenu Cézar, v Itálii Donatellovu cenu a v Británii byl jako nejlepší herec oceněn trofejí BAFTA. Triumf slavil i sám režisér (Cena asociace filmových kritiků v Los Angeles, Zvláštní cena poroty Evropských filmových cen). I když se film dodnes potýká s četnými výhradami, patří do zlatého fondu světové kinematografie.
(argenson)
Recenzie (7)
Tematicky pozoruhodné drama zabírá pohled na tragedie z 1. světové války nikoliv skrze dění ve válce samotné, ale doznívajících smutných osudů těch přeživších, dva roky po skončení války. Philippe Noiret exculuje v roli majora, který v doprovodu dvou žen hledající své(ho) muže přechází proměnou od mírně despotického válečného zaměstnance až k soucitnému prozření a rodící se láskyplného vztahu k jedné z těchto žen. Atmosféra působila správně pochmurně a výběr lokací úspěšně zodpovídal zničené krajině po bitvě, nicméně opět se neobejdu bez problému, který mne u filmů režiséra Taverniera doprovází téměř pokaždé: mírně odtažité, poněkud zdlouhavé a samotný dramatický námět budí ve mne při přečtení zdejšího obsahu víc emocí, než polovina samotného filmu (ze starších snímků se to dotýkalo zejména sci-fi Smrt v přímém přenosu a jiného filmu opět s P. Noiretem Čistka). Zde bych rád dal za Noireta i silný příběh vyšší hodnocení, ale... u čtyřhvězdičkových filmů se nechci nudit. 65% (# Season Challenge Tour 2020: 8. téma – 1. světová válka) ()
S koncem války válka nekončí. Filmové drama, které s obdivuhodnou věrohodností, opírající se jistě o vynikající znalost dobových reálií, spojuje téma protiválečné a milostné. Philippe Noiret coby vojenský lékař pověřený "výběrem" nejvhodnějšího neznámého vojína je dokonalý, Sabine Azéma coby tvrdošíjná milostpaní pátrající po svém manželovi ho skvěle doplňuje. K dokumentárně výstižné atmosféře příspěly exteriéry - zničená krajina kolem Verdunu; opuštěná továrna proměněná na noclehárnu; či kostel, v němž souběžně na jedné straně probíhá mše, zatímco na druhé straně za plentou se koná zkouška kabaretního šramlu na spojenecký večírek. "Tohle je život a nic jiného". ()
Philippe Noiret skvěle ve filmu ztělesnil postavu důstojníka,který po skončení války identifikuje těla obětí. Má vyhledat tělo neznámého vojína pro pomník hrdinů při plněni rozkazu se depresemi poznamenaný muž zamiluje do válečné vdovy. Jen díky komplikovanému,ale vášnivému vztahu dokáže najít novou naději. Film je působivým svědectvím, že skutečná hloubka bolesti a utrpení je zřejmá,až když válka skončí. ()
ocenenia : BAFTA 1989 - Najlepší cudzojazyčný film ()
Hodně příjemné překvapení. Poválečné drama, plné deziluze po skončení první světové války, která změnila svět, lidi a zavedené pořádky. Ale i drama probouzející naději. Film je hodně konverzační a dějově pomalý, což tomuto snímku opravdu sedlo. Pohnulo to se mnou, a takové filmy mám rád. ()
Reklama