FAMU v kině 01

1) AHOJ (*) IMHO nevtipná, nudná a nijak zvlášť propracovaná kratičká kompilace zvukového záznamu slavné scénky z Černého Petra s výběrem figurálních uměleckých děl. Poměrně banální kratochvilný nápad původní skeč ničím neobohacuje a i formálně je odbytý až tak, že třeba ani nezohledňuje, když je replika tvarem slovesa evidentně souzena mužské postavě. Nestojí to za pozornost, jen mě popudilo, že si někdo myslí, že taková s prominutím jalová a odfláknutá pitominka stojí za uvedení na plátně ve výběru prací z FAMU. Člověk se musí ptát, jestli mají opravdu tak málo co nabídnout. ---- 2) DCERA (****) Provedení je perfektní, svrchovaný autorský rukopis, který proniká všemi složkami díla (autorka se propsala jak do podoby loutek, tak do jejich animace a sama je i snímala; zvlášť ty pohyby očí, jimiž postavy vyjadřují úzkost, váhavost, zklamání, očekávání ad. jsou fascinující, stejně jako formálně a strukturně hrubé, přesto neskutečně emočně jemné a dojemné je ztvárnění obličeje i rukou, obzvlášť v kontrastu k jemnému zachycení struktury látky aktovky, džínoviny a švů oblečení atd.; a pak ta nervní kamera, snímání zezadu, odcházení a utíkání od kamery, fascinující vystižení jak stavů mysli postav, včetně propadů a paniky, tak zkoumavého utkvívání kamery, která k nim proniká), téma silné a bytostně známé každému, kdo přirozeně touží po přijetí, napojeném vnímání a úlevném sdílení, po společném překonávání pocitu izolovanosti, nota bene u vlastního rodiče, a vyjádření emocí přiléhavé a věrohodné. Snad jen ta metafora s ptáčkem vylétajícím z dlaní je příliš otřepaná. Některé symboly (jak to vystihl Eco: růže je růže je růže) by se prostě užívat neměly, a zvlášť ne jako uzavření příběhu. ---- Obzvlášť silně a jako součást příběhu i jako klíč k porozumění tomu, co znamenal, pak vyzní i prosté věnování, zvláště ten druhý řádek, který se objeví o nezbytnou vteřinu posečkání později. ---- 3) SCHOVKA (****) Schovka je mírně kyselinková schizofrenní hříčka o zamotanosti života nejen časoprostorové, ale i pocitové a citové. Nelze ji úplně racionálně rozklíčovat, ale zanechává dojem , že se dotkla podstaty našeho pachtění o uchopitelnost bytí. Výtvarná složka je velmi dobře zvládnutá a dokonale vyjadřuje vyznění díla. ---- 4) PODLE SYLVIE (***) V satirické zkratce kritika ženského údělu ve společnosti orientované na výkon a definované nedostatkem vzájemné empatie, soustředění, klidu na rozvoj. Po formální stránce nicméně tuctové a zapomenutelné dílko. --- 5) MEZERY (**) Dle mého je tohle spíš neumělá terapie než umělecké dílo. Jasně že je to příliš osobní a příliš těžká životní zkušenost (či spíš živá zakoušenost) a jasně že volá po zpracování, po sdílení, po zveřejnění, ale jako umělecký film je to příliš doslovné, příliš konkrétní, příliš netrasnformované, příliš to na diváka útočí žitou, syrovou, umělecky nezpracovanou realitou, momentkami z šokujícího prožívání, je to příliš neumělecké a příliš nefilmové, je to nezpracovaná, dotírající a pro omezený intimní prostor sestřina života příliš těžká, příliš obrovská zahlcující realita. Není to dílo, je to zoufalý pokus se podělit, nic míň a nic víc. ---- 6) SH_T HAPPENS (***) Nepotěší, trochu urazí jemnocitné, možná trochu hořce porozesměje. Mě to provokovalo spíš nepříjemně, zbytečnou přisprostlostí, cynismem, arogancí a prvoplánovým stavěním se do pozice nad věcí, je to takové pankáčsky svérázné a rezignované, o moc víc to nenabízí. Ale proti gustu... ----7) KDO SE SE MNOU ZATOČÍ (*) Tohle není animák, jen obrázková a zvuková kulisa agitačně posilující informační sdělení o katastrofálním stavu dětské ústavní péče v ČR. Je to vlezlé a spíš odpudivé a protivné (nijak s mým hodnocením nesouvisí, že o katastrofálním stavu veškeré ústavní péče v ČR vím své a není dne, kdy mě z něj nemrazí. Jenže prvoplánové doprovodné ilustrace se stříkačkami na letácích Dropinu o nebezpečí užívání drog nebo záměrně odpudivé obrázky na cigaretových krabičkách bych taky nevystavovala v galerii současného umění jako svébytná umělecká díla. Tady jsou navíc děti dost protismyslně ztvárněny jako beztvaré nesympatické fleky skoro ze záhrobí lkavě zpěvavě žadonící o pozornost jako smečka podvyživených olysalých kvílících štěňat. Skrz naskrz nepříjemné a dle mého soudu i nutně se míjející účinkem. ---- 8) MĚJ SE RÁDA (***) Kratičké upřímně vyjádření, co si autorka myslí o stylingových magazínech a poradnách pro nesebevědomé ženy. Vyserte si voko prostě. Rozesmál mě ten poctivý vztek na marketéry, jak ho s gustem ventilovala skrze chudáka obětovanou postavu. *~ (27.08.2020) (menej) (viac)