Dívka s mušlí

Dívka s mušlí patrí k filmom, u ktorých je veľmi ťažké udržať uveriteľnosť a proporcie. Uznávam, že vynútená starostlivosť o troch mladších nevlastných súrodencov spôsobí rýchlejšie dospievanie a rozvoj potrebných znalostí na úkor tých detských, ale Vendulkina mánia nedeliteľnej rodiny mi pripadala nevierohodná. Takže z celého filmu ma zaujala najmä doba jeho nakrútenia vo vzťahu k jeho depresívnemu vyzneniu a veľmi dobré stvárnenie matky - alkoholičky Evelynou Steimarovou. (26.07.2014)

"My za to nemůžeme, že jsme se narodili!!!" Tohle psychologické syrové drama s velkým D je přitom natočeno s tak citlivou a křehkou režií, že smekám před panem Svobodou! Je pravdou, že tento dříve velkým talentem oplývající režisér se nebál a dokázal natočit absolutně jakékoliv téma a žánrově skákal od jednoho oboru k druhému. Dívka s mušlí je příběhem o mladé dívce Vendule, která žije ve společné domácnosti ještě se třemi bratry a matkou, alkoholičkou, která si v noci vodí domů chlapy a o rodinu se vůbec nestará, o tu se musí starat právě Vendula, která to ale dělá s láskou. Matka ji má s jiným chlapem, ostatní sourozenci má zase s dalším. Každý ji po čase nechal a přitom je nešťastná a tak chlastá, prodává dokonce svým dětem oblečení, boty nebo flétnu, na kterou hraje jeden z chlapců, jen aby měla na flašku. Vendula chodí občas na návštěvy ke svému otci, který by ji chtěl mít u sebe a tak ji stále přemlouvá, aby se k němu a jeho nové ženě, se kterou má asi desetiletou holčičku nastěhovala. Ale Vendula by šla jedině, kdyby si vzal všechny, i její nevlastní sourozence. Těžké a složité sociální téma, psychologie postav jsou výborně napsané a všechny výborně zahrané. Vendulu zahrála Dita Kaplanová (nehoráznej výkon), její matku Evelyna Steimarová (tady je asi nejvíce poznat, že její dcera je Anna Polívková, neskutečná podoba, jako by si z oka vypadly). Parádní malinkou roličku si střihl na saxofon hrající Eugen Jegorov jako opilý amant matky, kterého si v noci přivedla do bytu. Film jsem viděl po delší době a úplně mě uzemnil! Podle mě je to nejlepší psychologický film z těžkých a šedivých osmdesátých let, který funguje i jako odkaz tehdejší doby a žádný jiný režisér už tohle téma nikdy nepřekonal. Málem bych zapomněl na nádhernou tklivou hudbu Petra Hapky, která film dělá ještě smutnějším. Jsem rád, že jsem majitelem originálního filmového plakátu, který mi visí na dveřích pokoje. (27.05.2019)

Příběh třináctleté dívky, který se musí dotknout každého, kdo ho viděl. Vendulka Brabcová, dívka která dospěla podstatně dřív než měla. Neví co je to hrát si s kamarády, mít hračky, dívat se na televizi nebo se jen obyčejně a v klidu učit. Matka alkoholička, která bez okolků prodává její věci (dárky od otce), aby měla na "flašku", místo bytu špinavá špelunka a "na krku" tři sourozenci. Ráno vstává a chodí pomáhat matce uklízet (pokud se jí ovšem podaří probudit pomocí panáka rumu), ve škole usíná únavou a po příchodu domů se stará o "rodinu". Sociální pracovnice si u nich "podávají dveře" a ona ani na okamžik neuvažuje o přijetí otcovi nabídky, přestěhovat se k jeho nové rodině a začít normálně žít. Působivý film z děsivého prostředí. Ze světa, kde děti nemají právo na dětsví ani rodičovskou lásku. (06.03.2006)

Nepříjemně drsný masakr dětský dušičky. Moc nechybělo a moje oči navštivily slzy. Sílu příběhu ještě zvýraznila skvělým hereckým výkonem Dita Kaplanová v roli Vendulky a hudba Petra Hapky. Nebýt těch "vzpomínkových" prolínaček nevahál bych s pěti hvězdičkama. Už dlouho se mě nestalo aby mě nějaký film seřezal jak kus slámy. (25.05.2010)

Další z filmů, které mě silně poznamenaly v mém dětství, od té doby mám slabost pro žánr psychologického filmu s dětským hrdinou. Samotný příběh a jeho podání sice příliš nevybočuje z dobového dobrého standartu, ale úžasný výkon talentované Kaplanové, která excelovala i v Čekání na déšť a neméně skvělá Steimarová hodnocení tohoto filmu dostávají o řád výše. (28.07.2009)