Reklama

Reklama

Mezi světlem a tmou

Dokumentárny / Krátkometrážny
Československo, 1990, 24 min

Obsahy(1)

Filmař Jan Špáta v roce 1990 zamířil do severomoravského pohraničí k fotografovi Jindřichu Štreitovi. Jeho sociální humanistické černobílé snímky nejobyčejnějších životních situací mu byly blízké a nabízely se jako prostředek ke svědectví o sociálním a duchovním stavu české společnosti na prahu svobody. „Tím, že jsem se nechal unášet světem Štreitových fotografií, je to obsahově jeden z mých nejdrsnějších filmu“, říká právem Špáta. Štreit vzpomíná: „Já jsem mu předvedl různá prostředí, co by ho zajímalo, co by se mu líbilo a je pravdou, že měl velmi ulehčenou práci ve dvou směrech. Jednak tím, že tito lidé byli zvyklí, že jsou fotografováni, a jednak jsem mu vybral ty nejatraktivnější prostředí a ty nejatraktivnější lidi. Věděl jsem, že jsou fotogeničtí a že to jsou nosné situace“. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (15)

stub 

všetky recenzie používateľa

Syrová venkovská atmosféra s pelem mystična a zároveň překvapivě funkční dobová výpověď. Samostatný dokument by si zasloužil poustevnický stařík, který jako by do daného času a prostoru zabloudil z jiné reality (za nedostatečně využitý potenciál této postavy hvězdu strhávám). elgato: patrně nikoliv;) ()

Jansen 

všetky recenzie používateľa

Asi nejoriginálnější kraťas zařazený do celovečerního bloku (Restaurované filmy Jana Špáty), který se skládá z pěti krátkých dokumentárních filmů, jež je možno považovat za průřez tvorbou Jana Špáty. Špáta zde zaznamenává fotografa Jindřicha Štreita přímo při jeho práci v moravskoslezském pohraničí. Máme tak možnost si jeho fotografie propojit pohledem kamery. Koho by někdy nenapadlo, co se asi skrývá za tou či onou fotografií a jaký je její příběh. [LFŠ 2010] ()

topi 

všetky recenzie používateľa

Velmi zajímavý dokument mistra dokumentárního filmu Jana Špáty, natočený těsně po Sametové revoluci. Snímek doprovází výbornej hudební doprovod Gustava Mahlera. ()

kajas 

všetky recenzie používateľa

Dokument o pohraniční vesnici, kde lidé jenom popíjejí, podávají půllitry předškolním dětem, tupě zírají na obrazovky televize a při těchto činnostech je fotí profesionální fotograf. Spíš tma než světlo. ()

Aelita 

všetky recenzie používateľa

Mezi krásou a ošklivostí přirozeného. Mezi tragedií a komedií. Mezi zrozením a smrtí. Mezi socialismem a kapitalismem. Mezi stavem (fotografie) a pohybem (film). Lidský život je existence na hranici v každý okamžik. ___ Černobílé fotografie zde jednoznačně vítězí nad barevným filmem, pokud se bude vycházet z představ o "pravém" umění – vše, co se stalo "nehybnou" historií, se jaksi automaticky vnímá jako prověřené časem, hodnotné, vykrystalizované, strukturované, známé, kdežto novější věci a postupy se vnímají jako rebelské, revoluční, chaotické, nejasné. Podobný přechod se posledních pár let odehrává v kinematografii, kde nový digitální záznam nahrazuje klasickou filmovou pásku. Ještě během jedné generace se filmy na celuloidu začnou vnímat jako více umělecké než digitálně natočené. Umění totiž není jen něco, co se umí, ale i to, co stojí mimo čas, co nepodléhá času. Otázka zní, zda mají digitální díla šanci stát se někdy uměním, protože zatímco pyramidy a klínopisné tabulky přežily tisíciletí a nabyly statusu Umění a dědictví lidstva, zatímco knihy a obrazy přetrvaly staletí a zformovaly moderní kulturu a estetiku umění, není jasné, jak dlouho vydrží nezvladatelné a nezapamatovatelné množství dnešních virtuálních záznamů, obzvlášť když nějaká civilizační pohroma zničí digitální techniku. Kamennou tabulku a knihu lze vzít do ruky a číst, film na celuloidu se dá prohlížet lupou, jak ale uchopit nehmotnou informaci z nul a jedniček, když chybí technika nebo elektřina? Dnešní rychlé střídání novinek znemožňuje digitálním dílům zdržet se v povědomí lidí tak dlouho, aby se stala tradicí i pamětí. Fantazie vytváří umění, ale paměť ho zachovává. Kdo si zapamatuje vítr, pokud to není uragan? Neocitá se tak dnešní lidstvo mezi historií a zapomněním? ()

LeoH 

všetky recenzie používateľa

Honění mnoha zajíců najednou – portrét skvělého světového fotografa v jeho naprosto nesvětovém přirozeném prostředí, zároveň snaha zachytit život pohraniční vesnice, po svém reagující na nedávnou změnu režimu, vyjádřit se k fenoménu televize, do toho poetizace se „světelným napětím“… Špáta jako obvykle pro okamžitý efekt přes plot skočí, takže tu máme mj. kozu, co řehtá jako kůň, notoricky známý motiv z Osudové jako přechodovou berličku a další lacinosti. Pozoruhodný je ovšem základní princip srovnání toho, co vidí Špáta kamerou, s tím, co vidí Štreit fotoaparátem, i jejich přístupů k okolní realitě – zatímco Špáta útočí, manipuluje, provokuje, Štreit splyne s prostředím, pochválí výzdobu kostela, přisedne ke stolu a dá se do sousedské řeči, nenápadně postává a v pravou chvíli cvakne. Jistě, je to i rozdílnou povahou médií, s nimiž oba pracují, ale nejenom. Ve výsledku se Štreit kupodivu zmocňuje skutečnosti suverénněji a vtiskuje svým fotografiím větší hloubku než Špáta svým filmům. Jen díky Štreitově osobnosti je Mezi světlem a tmou mnohem laskavější a vřelejší, než bývá u Špáty zvykem, nemizí ale jeho typická roztěkanost, které pořád nějak nemůžu přijít na chuť. Řekněme hodně dobré ***. ()

MurielRezek 

všetky recenzie používateľa

Síla obou skvělých dokumentaristů, filmaře Jana Špáty a fotografa Jindřicha Šreita spočívá v bravurnosti jejich umění zachytit dramata všedního života, světa skutečných lidí. Bez berliček, s vůní ryzí člověčiny. ()

cinema_cz

všetky recenzie používateľa

Dokumentární snímek Mezi Světlem a tmou je dílem,které vyžaduje přemýšlivého diváka, diváka ochotného ke spolupráci při odkrývání významů, jež jsou povrchnímu pohledu nedostupny. Je to film pro ty, kteří se dovedou s požitkem pohybovat mezi světlem a tmou poznání... (06/1991) ()

Reklama

Reklama