Obsahy(1)
Co vás dokáže udržet při životě, když proti vám stojí celý svět a vy jste ještě dítě? Ema Černá, hrdinka příběhu inspirovaného skutečnými osudy, na své cestě zdolává útrapy dětského domova, pěstounské péče i „pasťáku“. Nejpodstatnější součástí vůle k přežití je totiž víra v sebe sama, víra, že někde daleko, možná až v Americe, čeká někdo, komu na vás záleží. Bylo to právě představení Amerikánka režiséra Viktora Tauše, které během lockdownu začalo s online přenosy a rozpoutalo tak fenomén Naživo. Natáčení probíhala na nejrůznějších místech, která příběh rozvíjela a dávala mu nové kontexty. Pro tento záznam bylo drama inscenováno v mrazivém prostředí opuštěného sanatoria. To se tak stalo památníkem dětí, které během doby socialismu prošly ústavní péčí, a zároveň upozorněním na 8 000 dětí, které v ní prožívají v ČR své dětství dnes. Opravdový obdiv zde patří publiku. V něm uvidíte ty, kteří v dětských domovech vyrůstali,postavili se na vlastní nohy a dnes pomáhají ostatním. (Film Naživo)
(viac)Videá (1)
Recenzie (5)
Největší překážku do cesty tomuhle počinu vykopal sám Viktor Tauš. Šel jsem do kina na "novou, svébytnou kinematografickou formu: film naživo", jak psali v anotaci. Při sledování mi ani tak nevadilo, že se občas objevil v záběru směrový mikrofon nebo že v několika málo případech nešlo hercům dobře rozumět, protože byl naopak mikrofon daleko. Rozklepanou ruční kameru naopak považuju dokonce za plus, protože mi dodávala pocit, že jsem ve středu dění. Problémem je tu hlavně látka. Amerikánka je silné představení se skvělým scénářem. A Tereza Ramba a Eliška Křenková byly ve svých rolích super. Jenže to není filmová látka, nebo lépe řečeno - není filmově podaná. Film je umění živé akce. Může sice obsahovat monology, které jsou jinak spíš divadelním prostředkem, ale ne v té míře, jakou scénář Amerikánky nabízí. A pokud se honosím tím, že vytvářím novou filmovou formu, měl bych vyjít z materiálu, který je bytostně filmový. Podtrženo, shrnuto: dostal jsem inovativní divadelní záznam, ve kterém jsem byl díky živému záběrování, které jde až na tělo, herci blíž, než jsem kde doposud viděl. Není to málo, ale není to to, na co jsem šel. ()
Nekonečná výpověď dvojjediné holky z pasťáku provedená ve velké nasvětlené aréně a doprovázená orchestrem. Naživo to asi bylo poutavější než před obrazovkou, kde je to poněkud fádní. Nicméně je to celé raritní.(max.50%). ()
Vyborny projekt. Za mna zatial vedie letisko. ()
Díky kameře Martina Douby a zvolenému inscenačnímu prostoru nejde o všední záznam divadelního představení (které je ovšem zásluhou reálného základu a intenzivních hereckých výkonů Elišky Křenkové a Terezy Ramby samo o sobě ohromnou emocionální náloží). Opuštěný, nevyužívaný a rozkládající se ústav tvoří perfektní kulisu vyprávění o disciplinaci, vyloučení a nezdolné vůli. Styl snímání se proměňuje podle typu místností a v souladu s vývojem příběhu. S tím jako kdyby byla synchronizována i denní doba. Záznam pořízený v jednom nepřerušovaném záběru začíná za světla, stává se stále víc ponurým, až končí v noci. Ve velké hale je působivě využíváno prostorové vzdálenosti mezi herečkami, které ale v jiných momentech, kdy jsou zabírány zblízka a v menších pokojích, skoro splývají, stávají se jednou osobou. Také naléhavost nejdrastičtějších popisů a nejtemnějších odhalení násobí bezprostřední blízkost kamery, ke které se herečky obracejí jako ke svědkovi a zpovědníkovi. Funkčně je využito i živého hudebního doprovodu, v jednu chvíli přímo zapojeného do děje, a atmosférických barevných světel. Přes drobná zaškobrtnutí typu mikrofonu v záběru je to celé z hlediska využívání členitého a vrstevnatého prostoru skvěle promyšlené a dotažené. Když natáčet živou kulturu, tak takhle, aby měl i divák u televize, pocit, že je součástí představení. 90% ()
Galéria (4)
Súvisiace novinky
46. ročník LFŠ odhaluje program
Od pátečního poledne 7. 8. až do středeční noci 12. 8. 2020 nabídne Letní filmová škola plnohodnotný program, vedle historických a současných filmů se dostane i na divadla, koncerty a další… (viac)
Reklama