Deníček moderního fotra
Diary of a Modern Dad
Réžia:
Jan HaluzaScenár:
Jan HaluzaKamera:
Radim StřelkaHudba:
Ondřej BrousekHrajú:
Jiří Mádl, Tereza Ramba, Lukáš Hejlík, Lucie Polišenská, Andrea Hoffmannová, Ivan Lupták, Robert Jašków, Lucie Benešová, Roman Zach, Pavla Tomicová (viac)Obsahy(1)
Keď sa Nataša a Dominik neplánovane stanú rodičmi, voľba bola jasná. Nataša ako úspešná dizajnérka hračiek pre deti, dokáže rodinu lepšie finančne zabezpečiť, a tak hlavnú časť starostlivosti o novorodenca prevezme ako otec na materskej dovolenke Dominik. Ten pristupuje k úlohe s trochu naivnou predstavou, a bude musieť využiť všetku svoju vynaliezavosť, aby počas prvého roku zvládol starostlivosť o malého Čeňka. Starostlivosť občas pripomína bok o prežitie. Vďaka spolužitiu s malým človiečikom však objaví, koľko podôb môže mať láska.. (CinemArt SK)
(viac)Recenzie (268)
Letní KINO Nová zbrojovka/// Obsazení 9/10 Děj 9/10 Hudba 7/10 Prostředí 8/10/// PLUS: nejsou zde žádné dějové odbočky, které by komplikovali děj, žádný vyloženě záporák, který by hlavní dvojici šlapal po štěstí, je to o životě s dítětem, o pekle s dítětem, o strastech mladé dvojice, která k sobě lásku teprve bude muset najít, vše ale podáno odlehčenou a zábavnou formou MÍNUS: snad jediné co mi vadilo, že mi přišlo, že to je dlouhé, měl jsem pocit, že na to koukám dvě hodiny a přitom uběhla hodina, ale možná to byl záměr/// Shrnutí: Na tenhle film jsem se těšil. Můj mladší bráška by mohl vyprávět, mě to teprve čeká. No naštěstí mě film neodradil, i když je asi dost přesný, ale projít si tím musí (pokud chce, ale také pokud nechce) každý. Film nemá vyloženě špatné místo, pomalejší tempo je možná úmyslem, každopádně vyprávění je poutavé, humor lehký, nenucený a hlavní dvojice sympatická. Vedlejší postavy jsou o něco méně důležité, příběh nijak zásadně nekomplikují a ztvárněné jsou velice vhodně. Bavil jsem se a příjemně se na to koukalo./// Celkem 84%/// ()
Asi takhle - myslím, že můj hlavní problém s tím filmem je prostě v tom, že mi ta výchozí situace, kdy je otec více či méně sám na výchovu malého dítěte, přijde dramaticky zcela nezajímavá a nevidím na ní ani nic humorného (asi proto mě třeba nikdy nebavil film S tebou mě baví svět, byť ten mi vadí z více důvodů). Je to prostě jen převrácený genderový stereotyp, tedy vlastně spíš trudná připomínka toho, jak zoufale rigidní a konzervativní tahle společnost je (ačkoli si všichni paradoxně o sobě myslí, jak strašně jsou liberální), jinak by nemohlo tolika lidem připadat komické něco, co by vlastně mělo být zcela přirozené. I když nevylučuji ani, že mě prostě neoslovuje Landsman jako takový, protože jeho blog jsem znal v době, kdy ho četlo pár lidí, a už tenkrát mě to strašně nudilo (byť jistou literární zručnost jsem tomu upírat nemohl, neboť ty bezvýhradně nadšené reakce čtenářů pod články mluvily za vše), podobně jako mi ten samotný název "Deníček moderního fotra" nikdy nepřišel nijak zvlášť nápaditý nebo vtipný, protože prostě jen odkazoval k tehdejší éře blogů, přezdívaných (někdy výsměšně) deníčky. (Malá osobní vsuvka - osobně mám tendenci řadit Landsmana po bok Xindla X, protože jsem oba objevil přibližně ve stejné době a v rané fázi jejich kariéry, kdy je znalo jen pár lidí, a dneska už dávno oba dokonale zparchantěli (zkomerčněli, chcete-li) a mám pocit, že jsou všude, a nebaví mě, což je minimálně v případě toho Xindla škoda, protože tenkrát uměl psát texty jako nikdo). Navíc pokud si to dobře pamatuji, tak na tom blogu šlo primárně o to, jaké psí kusy malý Čeněk vyvedl, a na tom byl postavený ten humor, zatímco ve filmu jsem měl intenzivní dojem, že postava Čeňka je (bohužel) zcela upozaděna, a počet vtipných situací, které dítě vyvolá, by šel v celém filmu spočítat na prstech jedné ruky (a to ještě těžce zmrzačené na cirkulárce), a tak je hlavní postavou, kolem které se vše točí, Landsmanovo filmově přikrášlené alter-ego, kterému se něco děje a nějak na to reaguje, a to je vlastně obsah celého toho - do jisté míry vlastně poněkud narcistického - filmu, který zřetelně nikdy neaspiroval na víc než jednorázově zabavit své (nenáročné) diváctvo. Haluzovy amatérské filmy jsem měl rád a ve své době se mi líbily, ale tento jeho celovečerní debut mě bohužel minul podobným způsobem, jako v nedávné doby Matky, nicméně nepochybuji, že své publikum si oba - podle mě vlastně dost podobné - filmy najdou zcela snadno, a bude se jim tam líbit přesně to, co mě tak zoufale míjí. ()
Díval jsem se na to víceméně kvůli manželce. Manželka se bavila. Já už jsem z toho tak odvařenej nebyl. Je to možná i tím, že filmy s Mádlem zrovna nevyhledávám. Ikdyž na druhou stranu musím uznat, že tady mi až tak nevadil. Podívat se na to dalo ale víc jak na průměr to nevidím. ()
Spíše zklamání. Jak mám Mádla rád, tak zde jsem mu tu roli vůbec nebaštil. Voříško-Ramba jakbysmet. ()
Jsem zcela nemoderní fotr čtyř kluků na dva pokusy. A ne, špatně, souměrně to neberte, je to 1+3. Ano, slovy tři. Tedy trojčata. A pokud byste teď čekali nějaký dlouhý příběh o strastech rodiny s tolika dětmi, tak se jej bohužel nedočkáte. Nedočkáte se tedy ani řečí o tradiční rodině nebo rozdělených rolích, nedočkáte se ani srdceryvného nebo vtipného popisování neustálého shonu kolem dětí, nedočkáte se popisu probdělých nocí ani ničeho podobného. Jsme totiž rodinou zcela nemoderní. Záměrně píšu rodinou, poněvadž přesně tak fungujeme dnes už nějakých 20 let. Být tzv. fotrem jsem si v pohodě a s chutí "nacvičil" už u dítěte s pořadovým číslem 1, ano noční vstávání, krmení, přebalování, utěšování, venčení atd. Tedy všechny ty strašlivé záležitosti, které děsí dnešní generaci a vášnivě o ní diskutují, píšou blogy a předávají si zkušenosti na sociálních sítích nebo při těch vzácných příležitostech, kdy se maminky nebo tatínci sejdou i v parku na dětském hřišti, vybil se jim mobil a opravdu spolu i mluví! A když pak přišli ZÁROVEŇ děti s pořadovým číslem dvě, tři a čtyři, byly tyhle mnou nabyté zkušenosti moc fajn, nechcete-li tedy zaměstnat nějakou tu chůvu nebo nežijete s rodiči. A ne, nebylo to šílený a hrozný, jen občas únavný, ale to je tak všechno. Ono u nás vždycky platilo takový asi i divný pravidlo, který vyplývá z asi ještě divnějšího vztahu. Nejdřív ten vztah, je to jednoduchý, já mám rád svou ženu a ona mě. A víte co to třeba znamená? Poslouchat toho druhýho a vnímat to, jak mu je. "Já jsem unavená" totiž obvykle opravdu znamená, že je unavená. Ale to byl jen jeden příklad, to opravdu nestačí, ale pro pochopení..no to je na vás. Ono hlavně musí platit to "mít rád", a to se naučit nedá. A to pravidlo? No, to z toho vyplývá, my tak nějak děláme věci spolu, nic není tabu, tedy já uklízím (i když se mi kolikrát nechce a flákám to, jak ten "každej chlap") a žena mi pomůže třeba s pokládkou chodníku (i když ji nenechám tahat ty těžký dlaždice, ale jsem rád, že tam se mnou je) A takhle je to i s děckama... Tak a napsal jsem asi spíš malej deníček nemoderního fotra než okomentoval film. Tak tedy, no trochu šablonovitá ptákovinka na nedělní odpoledne na Nově s chlapem za blba neschopným zapnout pračku a dítě mu třeba načurá na brejle...ahahah. Ramba k zulíbání a do celkovýho lazení téhle romantické blbinky si sedla jako ta pověstná rozkošná prdelka na hrnec. Mádl děs, z něj romantickýho hrdinu prostě nejde udělat. Jirko, fakt se na tyhle role vyser a najdi se v tý režii, Vymáčknu maximálně dvě tuby krémíku.. ()
Knížka bude super, ale film je neuvěřitelně slabý a staví jen na herectví Jiřího Mádla (nic proti němu, je to výborný herec, schopný režisér a velmi inteligentní člověk). Nedoporučuji pokud se nechcete dívat s ženskou toužící po dítěti :-) ()
Film, který ničím nepřekvapí a nikdy nevybočí že zajetých kolejí žánru. Naštěstí i přes nulovou inovaci zábavné, nenáročné a sympatické. V rámci české produkce nadprůměr. ()
Tema humoru s novorozenetem je v uzavrenem pokoji logicky monotonni, ale par napadu pobavi. Podle tvurcu jde o rodinny komedialni film. Vypraveci ich forma se mi zda zbytecna az rusiva. Herecke vykony jsou prijemne civilni. Zaver pusobi az moc pospolite hollywoodsky. ()
Dobrý film, ktorý mal potenciál byť aj romantickejší a vtipnejší. Napriek tomu príjemný, veľmi dobrá ústredná dvojka, síce predvídateľný dej, ale v takomto žánri to tak nejak očakávame. Tak nejako by malo dopadnúť pošmyknutie sa v jednej noci. A ten záver na koni ma fakt pobavil. Určite ide o pohodovú komédiu, ktorá by nemala nikomu vadiť. Pokiaľ nemá alergiu na Mádla. ()
Dlouhé: Fajn to bylo. Moc fajn. Koninu bych sice vypustila, ale celkově se mi to líbilo. Snadno si člověk zavzpomínal na rodičovské začátky vlastní. Mít miminko je fajn, ale ne každý v tom vidí úplně jediný smysl života, kterému by, aspoň zpočátku, obětoval na oltář vše. Někdo potřebuje i trochu času na věci další, bez nich ještě není naučený fungovat. Nemusíme létat vysoko, stačí zmínit spánek. Včera se nám živě vybavily situace, které by člověk neznalý, nevymyslel. Chlap měl při sledování žaludek v osmičce, sahal po ovladači, že to vypne, že to je příliš brzo. Chtěl vidět film, nikoli horor. Evidentně si do určitých scén promítl sám sebe, přitom my první dítě zvládli levou zadní. Ačkoli několik let nespalo slovy ani minutu, zato řvalo jako pavián non stop, ovšem jakmile jsme nějaký ten pátek poté obohatili svět i o juniora, nastaly chvíle, kterým sama odmítám uvěřit. Kupříkladu situace, kdy coby unavená matka dvou dětí, vzhledu, jaký svět ještě neviděl, snídám za pochodu ve čtyři odpoledne, nebo ta rána, kdy se po řadě probděných nocí, kdy se zlý sen stíral s realitou, potřebuji proboxovat přes veškeré úkoly z ložnice až do koupelny, kde má být vykonána rutinní očista včetně močení, ale během systematického postupu vpřed jako chobotnice vařím vodu, chystám čaje, vykládám myčku nádobí, přebaluji, krmím, házím do trouby cokoliv, hledám pojebaný vitamín D, savičku k flašce, oblíbenou hračku, převlíkám poblité, zapínám hrací kolotoč, ze kterého mi hrabe, hledám v odpadkovém koši vyhozený monitor dechu, který se připíná na plenku, sbírám odevšad špinavé prádlo, utírám stůl, přicházím vítězně do předsíně, tam se mi o nohu jemně otírá nejhodnější, nejtaktnější chrt ve vesmíru, protože potřebuje ven, kde během minuty solidárně vykonává obě potřeby zároveň, následně si sám očistí tlapy o hadr, nasype si dva panáky granulí a nažraný zaleze na místo, odkud může veškeré dění sledovat aniž by překážel. Jako v zabijácké videohře dosahuji levelu Koupelna, kde se ale ukazuje, že bylo během strastiplné cesty čisté spodní prádlo kdesi potraceno, takže co teď? Buďto budu umytá v teplácích naostro, nebo se vypravím po celé trase zpět ke skříni, přičemž reálně hrozí, že se do koupelny do večera nedostanu. Nevím, jestli by to někoho zajímalo, ale náš byt byl po těchto náročných nocích obohacen o početná tzv. zákopová stanoviště, to znamená, že jsme často ulehli kdekoli, kam řev našich nočních tyranů nebyl tolik slyšet. Třeba jsme leželi volně na zemi přikryti svetrem, nebo ve vaně s osuškou pod hlavou, a pokud to ten chytřejší stihl, odebral se spát do auta nebo do práce. Ráno o tom nebyl schopen mluvit nikdo. O lásce k vlastním dětem nemohlo být taky řeči. Hledat v designovém bytě, který se původnímu záměru už nijak nepodobal, protože jej opanoval zcela chaoticky bordel, čisté šestinedělní bombarďáky, byla hotová mission impossible. Ale ony se nakonec našly. Večer. V postýlce u juniora. Pochopitelně jsme se často ocitali v situacích, kdy jsme hořce litovali svých nezodpovědných erotických činů. Neexistovalo východisko, ani světlo v tunelu. U lékaře nám bylo sděleno, že každé dítě pláče, takže jsme se, prosti babiček, vrhli do toho marasu po hlavě, s chabou nadějí, že ono to nějak dopadne. Stalo se asi tak 2853 rodičovských selhání, ale z dnešního pohledu můžu říct, že to naše děti jenom zocelilo. Pravda, nějaký rozhovor s bio matkou a nebo matkou všehomíra, kterou její úděl naplňuje způsobem, že ji už nikdy více nic jiného naplnit nedokáže, nepřipadal v úvahu. Rovněž porady se zkušenými rodiči o generace staršími. Velmi rychle jsme pochopili, že pokud necháme dítě odpoledne slastně usnout, odsoudíme se k probdělé celé další noci. Co se týče mrkvových, bramborových, dietních příkrmů, u této disciplíny jsme pohořeli totálně. Chutnal jim ale citrón s chemicky ošetřenou slupkou. V rámci strategie, jsme se pokusili nechat potomka na čisté vodě, a on tak fungoval, vzácně ani neřval, v klidu třeba celý den. Prostě příkrm do něj nedostaneš, i kdyby ses rozkrájel. Vlastně až jednou na chatě, kde jsme ve skříňce našli tu nejsprostější gulášovou polévku, navíc ještě prošlou, z nostalgie ji povařili a ze škodolibé srandy dali dětem ochutnat, ty se po ní šly doslova umlátit a bylo to vlastně asi první, co vůbec snědly. Tímto se začalo datovat období, kdy začaly jíst normálně všechno. Čistá voda? Ani omylem. Nechej dítě pár hodin bez tekutin, ono ji nakonec rádo vypije. Hmmm. Tak to asi platí na nějaké jiné dítě. Naše vodu bez šťávy nevypily ani s pistolí u hlavy. Zlomilo se to až ve dvou letech, od té doby čistá voda hrdě až dosud. Jedly bůček, uzené i ostré, dnes jedí v pohodě zeleninu na páře, vlastně i všechno zdravé, co se běžně harantům doporučuje. Co se týče bonbonů, v tomto bodě jsem zažila svých pár minut slávy na pediatrii, kdy bylo jakési podezření, že se jedno z dětí ocitá na hranici slepoty, načež jsem mávala rukou a ujistila starou lékařku i sestru, že to nebude tak horké, protože dítě vidí gumového medvídka z pokoje až do kuchyně, aniž bych zašustila sáčkem. Rovněž vybírá bordel z koberce, když není uklizeno. Test na blízko i na dálku tedy hotov, žádanku nikam nepotřebuju. Na to obě spráskly ruce, že takovou maminku, která dává dětem bonbóny a testuje děcko postaru, neviděly asi patnáct let. Taky mě pochválily, že děti mají nejtenčí zdravotní karty, co se viróz, angín a všelijakých jiných infekčních onemocnění běžných pro malé děti týče. Ptaly se mě, jak je to možné, podělila jsem se s nimi tedy o názor, že kojení se přeceňuje a taky že nevyblbujeme s každou kravinou. Současné zanícené bankokojičky a sveřepé batikované bio matky ještě vyšokuji přiznáním, že se mi včera živě vybavily časy, kdy bych za dudlík, jednorázovou plenu nebo Nutrilon položila život. Že se stala spousta chyb, třeba že nám obě děti spadly, když jsme byli přímo u nich, nebo že matku jeden den neviděly, protože ta se ztřískala večer u špajzu „na beznaděj“ a druhý den vyspávala kocovinu, zatímco vše zastával otec, který byl na tom psychicky zrovna lépe. Dále bylo ratolestem klidně řečeno, že je nechceme do rána ani vidět, nebo viděly matku utíkat z bytu, až se jí za patami prášilo, se skrytou krabičkou Šťastných Svátků a zapalovačem, kdy nemilosrdně vypla telefon a po různých lavičkách hleděla x hodin do zeleného, což ji připadlo jako ten nejlepší biják vůbec a bylo jí totálně jedno, jestli to má chlap pod kontrolou, jestli to doma vybouchne. Stalo se, že o jarní kontrole u lékaře byly batolátku sundány punčošky a to mělo na patičce nalepenou slupku z cibule, která v punčoše zůstala od Mikuláše, nebo že sem tam chodily obě dětičky spinkat hezky oblečené do čistých body a punčoch, ve kterých byly ráno rychleji expedovány do školky, přičemž takový odsun se vzácně obešel bez kraválu a protestů, naopak vypáčit je odtama odpoledne domů, obnášelo ostudu, neboť obě vřeštěly, svíjely se při táhnutí za ruku v piruetách smrti, protože domů ani za Boha nechtěly. Zažily chvíle, kdy si rodiče potichu šeptali pochybnosti stran jejich původu, neboť oni když byli malí, byli klidní, potichu a rádi na světě. Dosud netušíme, čí ty děti jsou, ale těší nás, že jsme vše přežili jako úplná rodina, aniž by byli někteří členové, pod rouškou tmy posazeni, coby už odrostlejší, k nejbližšímu baby boxu. Jediný úspěch, kterým se můžeme hrdě pyšnit, je fakt, že s námi nikdy nespaly v posteli. Tak hluboko jsme tedy neklesli, ale jinak jsme selhali na celé čáře. Čas však všechno zahojil, čili dneska už o tom můžu mluvit zcela veřejně. Děti máme fajn, nikomu se nic nestalo a život jde dál. Taky docela pomohlo, že se nebereme moc vážně. Chvíle, kdy pachatel všeho opouštěl byt na dvacet čtyři hodin za výdělkem, jakožto oficiálně uznaný hrdina z profese, a já hrála psycho videohru nonstop, patří k období jakési naší osobní tmy, na kterou jsme se včera oba rozpomněli. Připouštím, že v celé věci sehrála roli i špatná organizace práce, ale jednoho dne se to nějak usadilo a dál už to šlo samo. Dávno víme, že děcko přežije skoro všecko a že nejdůležitější je hlavně se z toho všeho neposrat. 😆 Mějte pěkný advent! () (menej) (viac)
Filmy citující blog nebo knihu mi nevadí (naopak) a mám tři děti, takže jsem se docela bavil. Něco je maličko pohádkové, Jiří Mádl a Tereza Ramba jsou však super, takže doporučuji! ()
Knížka je lepší, údernější, výstižnější. Škoda, že se to nepovedlo přenést na plátno. Ale Mádl a Terka jsou fajn, neznat knížku, tak jsem určitě spokojenější, ale takhle to víc než na 50% asi nemá... ()
Deníček moderního fotra oplývá sympatickým hereckým obsazením, uvěřitelnými výkony a veskrz milým zpracováním, které potlačuje všudypřítomnou předvídatelnost v rámci vývoje děje i postav. Tereza Ramba byla skvělá, Mádl se až nezdravě často tvářil jako "bezzubka", ale "vájnot", a rodiče s ex-amantem byli fajn. Celkem mě zaujal nápad s plyšáky a diktafonem - slušná reklama pro hračkáře. Věřím, že rodiče si Deníček užijí o to více, protože na rozdíl od bezdětných lidí (viz já) toto zažili či právě zažívají. Lepší tři hvězdičky! ()
Dej okolo mimina bol fajn, zvyšok len nutné zlo v moderných českých komédiách. Natašine kolegyne boli trápne, jej bývalý tiež, aj ich šéf. Dominikov kamarát, s ktorým chodil kočíkovať, zase úplne zbytočná postava. Oveľa lepšia bola scéna, keď kočíkoval sám a bál sa, že zvuky ulice narušia spánok malého. A imaginárny kôň to tiež dosť napravil. Nakoľko to však bolo podľa knihy / blogu, možno tých pár pozitív filmu iba tlmočilo autora predlohy. A záruka pokazenia každej komédie je prehliadka šiat s hravou hudbou a grimasami na znak hodnotenia daného outfitu. Taká scéna by sa už nikdy nemala natočiť. 5/10 ()
Milá komédia, ktorá síce neprináša nič nového, ale dokáže pobaviť. Jirka Mádl je spoľahlivým ťahúňom filmu. ()
Mno, kamera je slušná a na Rambu v sexy šatečkách se dobře kouká, ale to je asi tak všechno. Zblízka už je to horší, neb Tereza má neustále stejný výraz obličeje, ať jí někdo sdělí něco velké, nebo malého, pozitivního, nebo negativního, prostě jen tak "čumí". Největší její hereckou scénou je, kdy při rozhovoru s kolegou v kavárně se dívá v mobilu na video ze svého bytu, co ten její ještě ne manža provádí, a pak se začne smát. To vypadalo tak děsivě nedůvěryhodně! Mádl oproti Tereze vládne dvěma výrazy - udiveným a zamyšleným - které patřičně podle potřeby střídá, aby to jako bylo vtipné. Jinak minimálně třetina filmu je o ničem - kdo zažil porod s manželkou, může si zopakovat plus minus průběh, kdo zažil děcko doma, může si plus minus zopakovat skákání na balonu a uspávání dlouho do noci a samozřejmě celkovou nevyspalost a únavu. Poněkud mne překvapilo, při scénách s přebalováním mimina, že Mádlova postava nechodila s ještě ne manželkou na předporodní kurzy? Tam učí i to, jak děcko koupat. A že by chlap neuměl zapnout pračku (ale dovedl udělat kolotoč s hračkami), to mi přišlo naprosto neuvěřitelné. Ty chlapovy promluvy, co pak vyšly knižně, mi také moc vtipné nepřišly. A pokud vskutku vtipné jsou, pak hádejte, proč nikdy nikdo nezfilmoval Hymana Kaplana a proč to na divadle vedli muzikálovým směrem. Jinak klasická klišé romkomů a ta scéna s koněm a hudbou z Indiana Jonese naprosto neústrojně vložená, nevtipná a blbě natočená a střižená. Ale jo, u cílové skupiny maminek to nejspíše úspěch v kinech mělo. Btw, docela by mě zajímalo, kolik centimetrů měří Mádl, a kolik Ramba. ()
Nečetl jsem knižní předlohu, takže se nemusím zabývat tradičním zklamáním, že jsem čekal všechno možné a film mě zklamal. Neměl jsem vůbec žádná očekávání a jsem v zásadě spokojený. Kdo se někdy staral o miminko, musel přebalovat nebo krmit, tak se zasměje některým velmi reálným situacím ze života. Příběh je to poměrně jednoduchý a nenáročný, takže jako oddechovka svůj účel splní. ()
Pěkný film, žádná bomba trochu i předvídatelné ale pěkně. Kdo má děti pochopí. ()
Na úvod několik podstatných informací. Jiří Mádl mi sice sedí jako režisér, ale Mádla-herce příliš nemusím. Nemám příliš v lásce filmy s dětmi (zvlášť s těmi čerstvými). I přes tyto nemalé výhrady mě snímek nikterak neodpuzoval, i když je pravdou, že jsem se za celou dobu nedostal k tomu, abych se pořádně zasmál. Podařilo se mu u mě vyvolat jen občasné pousmání, ale i tak to celkem šlapalo, dokud nedošlo na finální poryv náhlé romantiky. Závěr byl zpracován po vzoru amerických romantických komedií, a to mi fakt nevyhovuje. Cítil jsem se dnes dost blahosklonně a uvažoval jsem o třech hvězdičkách, ale za ten konec stačí dva kousky. ()
Súvisiace novinky
Finále Plzeň až k jádru českého filmu
34. ročník filmového festivalu Finále Plzeň se letos opět uskuteční na podzim. České filmové žně začnou 24. a skončí 29. září. Do kin od léta míří řada nových snímků a Finále je nabídne pohromadě… (viac)
Jiří Mádl a Tereza Ramba si užívají radosti a starosti se svým narozeným plodem lásky - synkem Čenkem. A těch starostí je o poznání víc. Společné soužití, neřkuli klasické manželství, je přinejmenším dočasně vyloučeno, tudíž oba uzavřou vzájemnou dohodu spočívající v tom, že ze žurnalisty Dominika se na celý rok stane fotřík na plný úvazek, než odjede za speciálním studiem do Anglie, kdežto mamča Nataša se bude moci nadále věnovat své prosperující práci designérky hraček v prestižní firmě. A když vám neustále dítě nechce spát, řve na celý byt, únavou vám z každodenních povinností o jeho péči klesá chlouba i každý chlup na těle a největším zážitkem je procházka s kočárkem, zrodí se v hlavě rozmrzelého fotříka nápad sepsat o svých "pekelných" zážitcích internetový blog. Společníkem se pak na dlouhé měsíce stává diktafon, který zaznamenává poznatky mužské výchovy, a děda, ochotně přepisující hlasový záznam do psané podoby. Hlavní, s čím jsem se v souvislosti s filmem byl nucen vyrovnat, byla skutečnost, že autorem námětu je chlap. Ten chlap se pod své dílo, jež má literární původ, dokonce podepsal a doufám, že se skutečně jmenuje Dominik Landsman (ve filmu je k vidění v mini roli mlčícího taxikáře). Patrně je to jedinec dostatečně příčetný, ovšem svoji uvědomělostí nemálo připomíná literární elaboráty afektovaných žen v domácnosti, které pyj znají z vyprávění a svými postřehy na dálku hormo(nenormál)nálně rozesmávají jednoduše smýšlející nakynuté hospodyňky. Normální chlap by takové knižní dílo sklapl po pár stránkách. Film se k mému podivu dal strpět. Vtipný jej moc neshledávám, je svojí skladbou a obsahem dost jednotvárný. Navíc zvolená image Mádla je naprosto otřesná, omšelý muž, brýle a nevzhledný vous, atraktivní Ramba by v reálu o takový hnus ani pohledem nezavadila. Mádl občasně dokáže být vtipný, a když nasadí svůj nakvašený výraz, je neskutečně šeredný. S Rambou jim to esteticky neladí, ovšem herecky válcují zbytek osazenstva. Vedlejší postavy totiž nejsou nikterak zajímavě posazené. Výskyt Lukáše Hejlíka coby expřítele a pracovního kolegy Nataši, větřícího svoji druhou šanci, není scenáristicky příliš propracovaný. Rodiče Dominika ztvárnila již tradičně obsazovaná manželská dvojka Pavla Tomicová a Ondřej Malý a také zrovna komediálně nestrhne. Malý ztvárnil bývalého hokejového trenéra, který ve svém vnukovi vidí budoucí brankářskou naději, což je na jeho účinkování to nejvtipnější. Rodiče Nataši hrají Lucie Benešová a Roman Zach, těm scénář nepřivodil žádný komediální náznak, jsou ve filmu úplně zbyteční a museli by se stát rodiči Ramby ve velmi brzkém věku. Režisér Jan Haluza se spojil scenáristicky s Marcelem Bystroněm, a režíruje dvojím způsobem - kvalitně i nekvalitně. A ten nekvalitní způsob natočení některých scén ruší ty sympaticky a povedeně natočené scény a pasáže. Katastrofální jsou kupříkladu scény natočené z perspektivy batolete, natahované ručičky plačícího dítěte jsou evidentně umělé, Mádlovi na obličeji přistávají zbytky odvrženého jídla, také dětský zásyp a moč, což je samozřejmě poznatelné, že autorem nebylo mimino, nýbrž asistence režie. Šílená je i scéna, kdy Mádl tryskem jede na koni po silnici, aby dohnal svoji milou, která ujíždí v taxíku, což mohlo být i vtipné. Jenže následná pointa vtipnost zcela zadupe. Charakterově jsou obě hlavní postavy poměrně rozličné. Dominik působí, že děti nemá rád, je však naprosto průhledné, že postupně svým otcovským povinnostem zcela láskyplně propadne. Nataša je hodná až nenáročná, pysky si kariérně začne hníst až posléze, skoro to vychází až na závěrečné kolo filmu, a jedním dítětem tahle dvojice nekončí. Ondřej Brousek hudebně zabrousil až k hudebním doprovodům rodinných filmů Chrise Columbuse, kde notová osnova vyznívá podobným způsobem. Debut to není nikterak pozoruhodný, ale ani zavrženíhodný. Prostě výsledek třeskutě nepobaví, zejména mužskou část publika. 5/10 () (menej) (viac)