Lvi salónů

Těžko odhadovat, jak byly původně zamýšleny charaktery dvou zedníků, přebývajících na sídlišti v maringotce, a jak nakonec byly upraveny ve výsledku. Stejně tak je těžké usuzovat, jakou výslednou podobu měl mít film, který není až tak nezajímavý, ale je velmi těžké ho někam žánrově zařadit. Neplní totiž kritéria pro komedii a vzpírá se zabrousit do satiry, ačkoliv je to vzhledem k době vzniku pochopitelné, ale často ho to také svádí být kritikem tehdejší společnosti, ale svodům odolá. Vydal se ovšem cestou zapomnění. Kromě zajímavého a dosti netypického obsazení hlavních dvou rolí, nenabízí pro diváka takovou zábavu, jakou by si spojoval se jmény Dvořák a Hartl. Z filmu je cítit prázdnota a současně zvláštní společenský neklid, který mohl být skvěle využit jako pohled pracující dělnické třídy na tehdejší dobu. Pochopitelně se tak nestalo a film trochu neprávem zapadl. Při větší odvaze a se zdravou dávkou drzosti z toho mohl být vynikající sociálně kritický film. Vyznělo to všechno moc opatrně a hlavně v neprospěch filmu, což se ukázalo jako zásadní. 60% (24.03.2012)

Komedie? To snad ne.. Nesedělo mi obsazení filmu, Dvořák se chvíli tváří, jako by hrál v dramatu a za chvilku chodí jako v Polednici, Hartl je typově do role nekňuba, ale právě proto není zas tak zajímavý. Zápletka mě nenadchla, dialogy ničím nepřekvapily. Nostalgická je první scéna, ve které Dvořák prochází blátem a skáče k plůtku, ano, takové cesty domů ze školy na sídliště si době pamatuju. Úvod skoro jako z Chytilové:) (09.12.2013)

Když chybí příběh, dokážu se spokojit s účastí charismatických herců. Dagmar Veškrnová však toho charismatu nemá tolik, aby dokázala sama utáhnout film. A když není příběh, ani charisma, dokázal by mě k obrazovce alespoň připoutat hezký chlap. Ale koho si zvolit, Dvořáka nebo Hartla? Bohužel ani hudba za nic nestála. (08.12.2013)

Škoda, že když tak výsostný herec, jakým Josef Dvořák je, dostal velkou roli, tak takhle blbou. Socialističtí stavbaři sídlišť, se srdcem na pravém místě, kteří se nenechají okrádat, resp. republiku, a sem tam si vyhodí z kopýtka. Když přijde mladej, je potřeba ho zaučit. Ale mladej naletí. No což, život jd dál. Spousta nevyužitého potenciálu, a vlastně jsem se jen ujistil, že Janěková se před kamerou ráda svlíkala už v mládí. (06.04.2011)

Hlavní dějová linie příběhu se sestává z poznávání nejen městského života, jednoho vesnického stavbaře (Hartl), který se aspoň z počátku nechá vést starším zkušenějším kolegou, kterého dobře ztvárnil Jozef Dvořák. Ten ho učí jak získat nejlépe ženské srdce. Bydlí v maringotce na staveništích obrovských panelových sídlišť. V příběhu se dá vidět, co tehdy (1978) bylo všední a běžné – rozestavěné stavby, pražské šantány atd. Sledujeme vývoj kamarádů, jejich sny i jejich rozkoly. Dojde i na Brigádu socialistické práce. Snímek drží pohromadě výkon Dvořáka a celkem obstojné dialogy. Samotný příběh dozajista ne. Není vyjímečný, není natolik silný, aby hleděl přes ubíhající roky k nám, do současnosti. Zápletka je průměrná. Technické zpracování odpovídající zmíněnému roku, to znamená dosti špatné. Kamera podprůměrná, doprovodná hudba taktéž. Díky výkonům Dvořáka a Hartla a určité kvalitě dialogů, dostal snímek ode mě dvě hvězdičky. (20.02.2011)