Trojuholník smútku

Östlundova "Farma zvířat" je nádherně kousavým a jízlivým obrazem naší společnosti, která tuze ráda mluví o rovnosti, ale přitom stojí na naprostém opaku. "Triangle of Sadness" stylově balancuje na delikátním průsečíku mezi vycizelovanou důmyslností i komplexností "Parazita" a rozkošně karnevalovou i drze nekorektní přízemností  společenských karikatur od Troma Entertainment jako "Noc drůbežích mrtvol" a "Shakespearovské sravnosti". Díky tomu také zůstává ojediněle univerzálně přístupný a současně natolik mnohovrstevnatý, že si v něm každý divák najde jinou figuru, v níž spatří odraz sama sebe a své pozice ve společnosti, která je navzdory chvilkovým iluzím či domnělému statusu bezvýchodná a zoufale nedůstojná. Östlund se nebojí tnout do absurdity současného světa mladých a uvědomělých i starých a zaopatřených, ale neopomíjí při tom ani ty všechny mezi tím, kteří celý ten civilizačně zpovykaný cirkus udržují v chodu. Za hurónského smíchu nechává diváky vychutnat si vytříbeně servírované jednohubky stimulující naší vnitřní zlobu a škodolibost, aby nás pak v celé té žlučovitosti vyráchal a ukázal nám pravou pokřivenost genderových rolí a sociální hierarchie excesivního kapitalismu. ___ PS: Ve skvělém castingu je třešničkou na dortu nikoli Woody Harrelson, ale Zlatko Buric, který snad od fenomenálního "Dealera 3" neměl takový prostor a tak skvostnou roli. ___ PS2: Velmi doufám, že film nejen v české distribuci nasadí také plexy, protože po jeho zhlédnutí se budete chtít procházet mezi luxusními obchody, kde se na vás z výloh zasmušile tváří modelové propagující nesmyslné statusové propriety. (18.05.2022)

Všetkým rozumbradom, ktorí v tom vidia  nevyhnutnosť nerovnosti a ospravedlnenie jej "prirodzenosti" by som rád osvetlil, že toto je film o tom ako kontextuálna povaha nekontrolovanej moci kreuje vždy iný charakter nerovnosti v dôsledku závislosti na svojvôli jej nositeľov.  Sorry jako, ale toto proste je "levičácký" film do špiku kostí. 10/10 (05.05.2023)

Ruský kapitalista a americký marxista. Služebnictvo a pánové. Posádka a piráti. Feminismus v podání muže vs vychytralá manipulátorka v zastání pro ni zvýhodněných konzervativních hodnot. Pochopitelné otočení rolí je zajímavou sondou do psychologické studie v podobě rozpadu mikrosvěta jachty a ztroskotání na pustém ostrově, kde vládne zcela jiná hierarchie hodnot. (01.01.2023)

Je to ok v jednotlivých pozorováních a analogiích, ale já jsem ten starý tradicionalista, který věří, že satira by měla jasně artikulovat svůj postoj, a ne se jen vysmívat svým jednotlivým postřehům. Takhle je to moc jednoduché. Moc snadné. Moc bezpečné a moc bez hran. 3 a 1/2, zatím zaokrouhluju nahoru, ale do kamene to netesám. (08.10.2022)

Rozmýšlel jsem jestli si dát potřetí Avatar a nebo intelektuální artovku, nakonec vyhrálo koupání v hovnech, takže to druhé, a nelitují ani trochu    Štve mě že z jen lehce nadprůměrného Parazita se všichni mohli podělat, zatímco tahle nádherná satirická absurdita u mas a tipuji i u Akademie těžce zapadne. Dokonale vtipné a bezskrupulózní rozebrání hnoje společenských rolí a socioekonomických ideologií, to nejhorší z vlády proletariátu i kapitalistického rat race tu dostává krásnou nakládačku a já se u toho nemálo bavil. Ani ta nezkrocená délka nebyla velký problém - krátit by se dalo leda v posledním aktu, který by na své dotažení a vypointování myšlenek nadhozených v předchozích částech nepotřeboval zas tak moc prostoru - ale tam už mě všechny zbylé postavy natolik bavily, že mě to neštvalo, užíval jsem si s nimi každou scénku/skeč. I když každá z nich je v podstatě schematická karikatura. 8/10 (31.12.2022)