Rozhodne sa v nedeľu

Abych tenhle film viděl v místním letňáku, museli můj táta (kvůli mně) a jeden zdejší fanoušek Olivera Stonea zaplatit lístky štamgastům z přilehlý hospody, protože "dokud tady nebude dvacet fyzickejch osob, tak vám ten film fakt nemůžem pustit, kluci," tvrdil promítač opravdu "nešťastně". Chlapi šli po dvaceti minutách znechuceně zpátky na pivo a promítač se za náma tři hodiny vztekal. Nebyla to nakonec taková pecka, v jakou jsme doufali, ale ten pocit vítězství v nás zůstal ještě docela dlouho. (15.11.2006)

Americký fotbal nechápu, nekoukám na něj ani mu nefandím, ale tenhle film má prostě své kouzlo. Stone se očividně vyřádil, protože servíruje jednu režisérskou chuťovku za druhou. Kromě toho je akce výborně nasnímaná a dialogy mají takový náboj, že mi z obrazovky odskakovaly elektrony. Al Pacino tu navíc podává znovu jeden ze svých nejlepších výkonů a jeho povzbuzovací řeč při finálovém zápase je z řádu nezapomenutelných. + Cameron Diaz je tu dokonalá mrcha. + Skvělý a ještě lépe do filmu zakomponovaný soundtrack. (29.07.2009)

Na první pohled forma vítězí nad obsahem. Celým filmem spirálovitě prolínající hudba, která je rovnocenným protihráčem dynamicky nádherných zápasů sportu, jenž jednoznačně patří k těm nejtvrdším a svým smyslem nejzákladnějším, utvrzuje dojem životnosti, energie, pohybu a síly. Do zákulisí amerického fotbalu samozřejmě příliš nevidím, a proto nemohu říci, na kolik procent mám všemu věřit, ale stejně mně připadá, že se jedná o jeden z mála kolektivně-sportovních filmů, jenž se snaží fenomén sportu nahlížet v celé jeho komplexnosti, nejednoznačnosti a rozporuplnosti. I to závěrečné rozuzlení, ač tolik podobné všem těm dnes již zoufale okoukaným patetickým sportovním finále, v sobě nese notnou dávku ironie a sarkastického nadhledu. (15.03.2005)

Špička mezi filmy ze sportovního prostředí, dvouapůlhodinový videoklip s dějem, přehlídka skvěle napsaných a bez výjimky skvěle zahraných postav. Tím vším si mě Vítězové a poražení získali. Ačkoliv mám raději klasické rugby (které, jak prohlásil John Cleese, "je americkému 'fotbalu' dost podobné, ale nejsou v něm pauzy na odpočinek každých dvacet vteřin a týmy v něm nenosí kompletní kevlarová brnění jako banda srabů"), film mě pohltil prakticky od úvodního detailu na míč. Dál už jsem si jen užíval. Trenérskou reinkarnaci Al Pacina, Foxxova frajírka, Quaidova zraněného "veterána", Woodsova lékaře zatajujícího zranění, Cameron Diaz v první roli, kterou jsem jí doopravdy věřil... Lidé, kteří pro film vybírali hudbu, odvedli stoprocentně poctivou práci, stejně tak i Oliver Stone, scénáristé i kameraman(i). Kdybych měl vybrat nejlepší scénu, byl by to nejspíše dialog Pacino+Foxx prokládaný útržky závodů a veslování z Ben Hura. Při závěru finálové zápasové scény jsem napružený v křesle skoro nedýchal. Jak to jenom ti filmaři dělají. (05.07.2011)

Dynamické, skvěle sestříhané, vhodně ohudebněné (přestože to nebyl zrovna můj styl), sálající nadšením pro sport. Americký fotbal jsem nikdy nesledoval a ani po zhlédnutí Any Given Sunday se nic nemění, ale Stone mě plně dostal do hry, a to i přesto, že pravidla pořád úplně nechápu (jestli teda jde o něco jiného než jen nechat do sebe narazit pár goril, hodit míč co nejdál na sprintera, který sebou pleskne s míčem na vyznačené místo :-) ). Herecky je to taky dobře obsazené, hlavně Pacino na sebe strhává pozornost a vy mu jeho roli věříte. Konec nebyl nijak překvapivý, ale neurazil a já celkově hodnotím slušnými 4*. (26.07.2011)