Rozruch ve městě

Občas si vás nějaký film omotá kolem prstu tak nenápadně, že i když se vám ze začátku nezamlouvá, na konci vás hřeje ten bezva filmový pocit uvnitř a vy nevíte, kdy přesně nastala ta změna. V mém případě to dokázal právě tenhle film. Úvodní rozestavení situace a představení postav mě nijak neuchvátilo a měl jsem dojem, že vím přesně, jakým směrem se bude celým děj dál ubírat. Dokonale jsem se zmýlil a už jen sledoval další a další bizarní dějový zvrat, další a další bizarní chování všech postav a nevědomky si to celé užíval. Jedna z dalších výborných klasických hollywoodských crazy komedií (ač to není tak zběsilé jako třeba Bringing Up Baby), která ve svých jednotlivých částech příliš smysl nedává, jen proto aby ve výsledném celku dávala smysl perfektní. 8/10 (30.01.2018)

Cary Grant byl skvělý herec a většina jeho filmů tomu také odpovídá. Málokdy vlezl do nějaké plytkosti. Svým charismatem a hereckým umem dokázal i průměrné snímky vytáhnout do lepšího průměru či lehkého nadprůměru. Rozruch ve městě je však sám o sobě nadprůměrným filmem a díky zmíněnému herci je pak ještě lepší. Zaujala mě jak ústřední myšlenka ohledně viny a trestu, resp. správnosti či nesprávnosti obvinění, kde je přítomen i starý známý "soudce lynč", tak si moji pozornost získaly i dílčí scény, kterým nechybí humor, napětí či romantika, jež je nevtíravá a decentní. (26.11.2017)

Neobvyklá informační hutnost prologu vyvolává dojem, že film nezačal in medias res, ale dokonce až poté, co se všechno odehrálo. Skoro polovinu stopáže jste pak kromě probíhajícího dění zaměstnání otázkami týkajícími se děje minulého, shrnutého v úvodu bez vysvětlení souvislostí. Stevens nám proniknutí do vyprávění neusnadňuje. Neudělá pauzu, aby vysvětlujícím monologem nebo flashbackem objasnil, k čemu všemu došlo. (Oddalováním momentu prozrazení, který fakticky nikdy nenastane, jsme neustále drženi v nejistotě, čemu napomáhá také obsazení Caryho Granta, jehož nečitelnosti o rok dříve mistrně využil Hitchcock v Podezření). Právě naopak – přidává na obrátkách a zapojuje do příběhu nové postavy, což dosahuje absurdní rozměru ve scéně, kdy se v jednom pokoji sejde snad půlka města. Teprve pak přichází zpřehlednění a vyprávění je až do konce víceméně omezeno na dva muže a jednu ženu. Zejména ona dodává filmu, který začal jako kriminální thriller, výrazně komediální nádech. Vtipná (a podvratná) je již skutečnost, že stereotyp roztržité a nesoběstačné ženy naplňuje záměrně, aby odvedla pozornost od přítomnosti skrývaného muže. Méně vypočitatelnou zůstává také po zbytek filmu, ale to už je její chaotičnost motivována požadavky vyprávění, které někdo musí udržovat v běhu. Ke zpomalení zběsilého screwballového tempa dochází až v poslední třetině, která věnuje více prostoru soudní linii a profesorovi. Záběry jsou delší, střídání úhlů a délek záběrů méně časté, tedy v souladu s povahou řešených témat a člověka, který v životě potřebuje řád. Podobu Rozruchu ve městě v podstatě určuje povaha dvou potenciálních snoubenců hlavní hrdinky, jednoho rozvážného a jednoho spontánního. Těkání mezi dvěma žánry Stevensovi umožňuje konstantně nenaplňovat či obcházet naše očekávání, jelikož s jistotou nevíme, na jakém žánrovém teritoriu se film pohybuje. Výsledek připomíná dva filmy (sebe-shazující se a melodramaticky vážný) vklíněné do sebe. Pozoruhodné, ale zároveň rozpačité a v žádné žánrové poloze plně uspokojivé. 75% (16.01.2020)

Cary Grant, obviněný ze žhářství a vraždy, uteče z vězení a ukryje se na půdě domu své přítelkyně z dětství Jean Arthur. Domu, který si o pár minut později přichází pronajmout věhlasný psychiatr Ronald Colman. Podivné chování Arthurové, hekticky těkající mezi ním a půdou, profesor zpočátku sleduje s profesionálním zaujetím a chvílí to vypadá na starou dobrou bláznivou komedii, ale to se tak úplně nepotvrdí. Film je rozkročen mezi screwballovou komedií a sociálně-kritickým dramatem a s tím mám trochu problém. Chvílí se v něm bláznivě pobíhá a vymýšlejí se improvizovaná vysvětlení pro zdánlivě nesmyslné chování hlavní hrdinky, chvíli na to se zcela vážně medituje nad povahou pravdy, cti a viny. Asi bych Rozruch ve městě nedoporučil někomu, kdo chce vidět zkrátka jen typický screwball s Carym Grantem, mimo jiné i proto, že Grantova postava je zde pasivní a hybateli děje jsou Colman a Arthurová. Rozvážný Ronald Colman filmu - možná neplánovaně - s přehledem dominuje. Stylově nevyrovnaná, ale pořád nadprůměrná komedie. 60% (16.02.2011)

Film o nečekaných spojenectvích, která vedou k úspěchu, si mě získal už úvodní, téměř bezeslovnou, sekvencí. V rychlé zkratce předvedla děj, který by jiný režisér mohl natáhnout klidně až za polovinu filmu. Tady, pomocí detailu, ostrého střihu i svícení, ví divák vše důležité, aniž by ho obtěžovalo zbytečné vysvětlování. Začátek téměř v hitchcockovském stylu. ____ Hitchcockovské bylo i téma: s humorem podaný příběh muže pronásledovaného oficiálními představiteli moci. Možná z dnešního pohledu naivně podaný střet mezi knižním výkladem "dokonalého" práva a toho, jak spravedlnost vykonávají ve svém životě nedokonalí lidé, má pořád sílu sice jednoduché, ale zásadní myšlenky. _______ I když s tím osobně souhlasím jen s velkými výhradami, tak prosazování práva násilím, dokonce i za pomocí zbraně, mělo v roce 1942 naprosto jasné opodstatnění a muselo v publiku rezonovat velkou silou. Zvlášť když v tomhle filmu bojuje o spravedlnost hollywoodská elita. Přestože se zdá příběh odtržený od válečných souvislosti, scéna se zfanatizovaným davem, který tupě podléhá nadiktované lži, protože je to lež pohodlná, lehce svalující vinu na obětního beránka - člověka už dříve ve městě neoblíbeného a provokujícího svou odlišností - tak přece velice povědomě připomíná, co se tou dobou dělo v Evropě. _____ Doslovná metafora o tom, že chceš-li někoho poznat, zkus chvíli chodit v jeho botách, sice polopatisticky, ale rozhodně ne hloupě, předvedla, jak snadno se ze všemi váženého člověka může stát vyvrhel. ______ Podle zvyklostí současného filmu by se dalo říct, že některé scény jsou legračně zahrané, zejména zobrazování násilí. Já to ale beru tak, že tehdejší filmová řeč si vystačila s náznakem a nemusela a ani nechtěla být doslovně brutální. ____ Cary Grant v roli muže obviněného ze žhářství a zabití se v jednom z prvních záběrů ukazuje v polostínu, a takovým zůstává po zbytek filmu. Je vinný nebo nevinný? Jeho postava je zahalená temnotou v mnoha ohledech, proto vystupuje víc do popředí soudce Ronald Colman. Strhává na sebe víc pozornosti, protože jeho postava prochází zajímavým a nenápadně něžně podaným vývojem, zatímco Grantova postava je stále stejná. KOUSEK DĚJE Proto jsem až do konce tak trochu doufala, že si dívka mezi dvěma muži vybere nakonec překvapivě. Pokud člověk zapomene na pravidla filmové kasy, tak je dívčino rozhodování opravdu napínavé. Ale ve chvíli, kdy si Colman oblékne talár soudce Nejvyššího soudu, je to scéna tak nápadně podobná svěcení nového kněze, že už pro pochyby nezbývá místo. On se oženil se spravedlností. V tomhle případě, vzhledem k hereckému výkonu Ronalda Colmana, i k tomu, jak byl napsaný jeho charakter, je to škoda. _____ Filmařsky výborné dílo, které humorem oslazuje poměrně těžké téma. /28. 8. 13./ (28.08.2013)