Reklama

Reklama

Správa o záchrane mŕtveho

  • Česko Zpráva o záchraně mrtvého (viac)
Trailer
Česko / Slovensko / Francúzsko, 2021, 90 min (Alternatívna 86 min)

Obsahy(1)

Otec po silnej mozgovej mŕtvici upadne do kómy. Matka a Syn sa ocitnú nad jeho bezvládnym telom. Osoba, ktorú milujú je znenazdajky ďaleko a nikto nevie, či sa niekedy vráti späť. Lekári im veľa nádejí nedávajú. Matka a Syn sústredia všetky svoje sily a začínajú konať. Pokorne prijímajú diagnózu, ale vzdorujú konečnému verdiktu. Pri otcovom lôžku hľadajú tie správne slová, ktoré by mu povedali. Najskôr sa rozprávajú s jeho bezvládnym telom, neskôr pochopia, že musia svoje slová smerovať do oveľa väčšej diaľky. Snaha vrátiť otca späť do života ich núti k tomu, aby prekonali strach a prijali akt vzkriesenia. (CinemArt SK)

(viac)

Recenzie (46)

Othello 

všetky recenzie používateľa

Místy až komická hra na art. Imbecilně oduševnělý výraz Dyka, který chodí chodbama nemocnice ve stylu animací devadesátkových adventur. Postavy, které mluví jak z audioučebnice českého jazyka. Opakující se statické nudné polocelky a new age aura odhalující jednoduše nedostatek inspirace. Když se Kadrnka věnuje nemocničním chodbám, jejich odtažitému mumraji a v něm roztroušeným všelijakým pacientům, jde poznat, co ho filmu motivovalo. Je to ale tak přesnažené a křečovité, že mě to spíš nutí přemýšlet, zdali tou iritující pomalostí a těžkými tématy Kadrnka mnoho lidí nemate, jako že se jedná o zásadní filmy, přičemž například epizoda, kdy protagonista ve snové sekvenci potkává své dětské já, předává mu míček a ten se tak dostane ruky jeho otci, který konečně otevře oči, vypadá regulérně jako cílená parodie na umělecký film. ()

Rimsy 

všetky recenzie používateľa

Meditace Václava Kadrnky o smrti a smíření spoustu diváků odradí a zmate, přesto však toto spirituální podobenství patří mezi nejzajímavější tuzemské kousky poslední doby. Více zde. ()

Djoker 

všetky recenzie používateľa

Kadrnka vyrazil rozdávat radost na JIP. Tam umíchal hutnou depresi s příchutí artu. Obsazení Slovenky Mauréry je hodně nešťastné, protože vedle Dyka nevypadá jako vlastní matka, ale nevlastní starší sestra. ()

filmfanouch 

všetky recenzie používateľa

Režiséra filmů Osmdesát dopisů a Křižáček Václava Kadrnku postihla několik let nazpátek nepříjemná zkušenost. Otce postihla mozková mrtvice a následně skončil v kómatu. Kadrnka i jeho matka se ho následně pokusili probrat, kdy na něj pořád mluvili a trávili s ním celé hodiny. Otec nakonec začal reagovat, probudil se a dokonce si pamatoval vše, co mu za celou dobu jeho umělého spánku říkali. Kadrnku tak tento zážitek inspiroval k jeho třetímu filmu Zpráva o záchraně mrtvého. Kadrnka dle svých slov chtěl především ve filmu zachytit zkušenost na hranici života a smrti, kdy se už teď může pochlubit globálním úspěchem na několika filmových festivalech. Téma o světě mezi životem a smrti má totiž mezinárodní přesah a je pořád terčem živých debat. Zpráva o záchraně mrtvého ovšem stojí za pozornost i z trochu jiných důvodů. Zpráva o záchraně mrtvého rozhodně není filmem pro každého, především proto, že zavání ryzím art filmem, což je pro spousty lidí automaticky veliká překážka, přes kterou nejede vlak. Nevděčné dialogy, kdy se víceméně mluví v hádankách a symbolech, rozhodnutí, že 99% filmu bude obraz vertikální. Zpráva o záchraně mrtvého ovšem není pozérskou rádoby artovou záležitostí, ale právě forma obrazu je ve finále k prospěchu věci a celému filmu prospívá. Přitom ovšem platí, že jde o film spíše nevděčný. Především i proto, že přes citlivé téma se může celou dobu zdát, že je film tak trochu bez citu. Tak snadné to ovšem přeci jen není. Spoustě diváků může zlomit vaz trpělivosti pomalé tempo. Expozice scén často spoléhají na fakt, že se někam dlouho jde, přičemž kamera několik sekund zaznamenává i zcela prázdné prostory. Dialogy na první pohled skutečně působí bez emocí, v průběhu je ovšem jasné, že Kadrnka přesně takto chtěl svůj film realizovat. O tom zda je to správně či nikoliv  by se dalo polemizovat, absenci uvěřitelných lidských emočních projevů ovšem vynahrazuje právě například ono zajímavě soustředěné vyprávěcí vedení. Vděčný film to rozhodně není, je přitom zároveň těžké mu vyloženě propadnout. Je ovšem minimálně zajímavé sledovat, jak odtažité a přitom svým způsobem vtahující to celé je. Za kamerou filmu stál Francouz Raphaël O'Byrne, kdy ovšem platí, že rozhodnutí o obrazu 4:3 a využití barevných filtrů byli z velké části nápadem samotného Kadrnky. Výsledná vizuální stránka má ovšem své kouzlo, především v momentech, kdy vyniká osvětlení. Vertikální obraz má ve finále smysluplnou úlohu, kdy nejde o jen o zbytečný artový prvek. Důležité je též zmínit, že hudba dvojice Ireny a Vojtěcha Havlových vznikla před samotným natáčením filmu. Kadrnka poté hudbu používal i jako podkres při samotném natáčení a právě i hudba dopomáhá dokreslit výslednou atmosféru. U Vojtěcha Dyka a Zuzany Mauréry není díky samotnému scénáři a přístupu k emocím prostor pro kdovíjak vypjaté momenty, ztvárnění postav právě v něčem tak afektovaném a vyloženě nepřirozeném je možná ovšem ve finále možná ještě o krapet těžší. A i proto by se oba herecké výkony měli náležitě ocenit.  Zpráva o záchraně mrtvého je ve finále film o tom, že by se člověk neměl vzdávat, ale nadále bojovat a to i když se jeho činy mohou zdát nesmyslné. Pod pozérským artovým obalem se poté skrývá poměrně vtahující a minimálně v rámci českých vod zajímavý spirituální zážitek, který má jen smůlu v tom, že skutečně není pro každého. A dost možná pro většinu. Pozoruhodných aspektů je na filmu ovšem rozhodně mnoho..... () (menej) (viac)

Goldbeater 

všetky recenzie používateľa

Měl jsem radost, že zvolený neortodoxní formát obrazu není jen náhodnou „artovou“ volbou, ale naopak dobře ladí s prostředím, kde se zápletka odehrává, a bylo vlastně osvěžující vidět dílo v atypickém rámování. Nepochopil jsem ale vůbec jinou tvůrčí volbu, kvůli níž mám s filmem zásadní problém. Zpráva o záchraně mrtvého se na jednu stranu snaží popisovat obnaženou lidskost a nezkrášlenou realitu odcházení, ale dělá to prostřednictvím postav, které se vůbec nechovají a nemluví jako lidé, nýbrž jako roboti nebo mimozemšťané vyžívající se v symbolech a metaforách, a tak ve finále film tu lidskost vlastně úplně postrádá a empatie diváka si jen těžko získá. Chtělo by to celé být takovým lehce divným a hluboce moudrým artem o životě, smrti a všem mezi tím, ale vyznívá to ve finále spíš jako repetitivní domýšlivá póza, jakou byl i Křižáček, ten byl jen o dost víc úmorný. A musím taky dodat, že zvolené obsazení hlavních rolí pro mě bylo velmi rušivým elementem, protože Vojta Dyk a Zuzana Mauréry opravdu jako syn a matka nevypadají (věkový rozdíl 16 let, optický rozdíl daleko nižší) a dokud to ve filmu nebylo explicitně řečeno, měl jsem je za sourozence. Následující půlhodinu jsem pak místo přemýšlení nad tím, co ten film chce sdělit, rozjímal akorát nad tou podivnou castingovou volbou. A scény mrtvolně strnulého Dyka zírajícího vstříc labyrintu nemocničních chodeb byly vyloženě z ranku momentů tak špatných, až jsou vlastně zábavné. [KVIFF 2021] ()

Filmmaniak 

všetky recenzie používateľa

Snímek svůj námět o tušení blížící se smrti (a o věcech, které s tím souvisejí) záměrně ohlodává na kost a dostává svému názvu v tom smyslu, že jde skutečně jen o zprávu, a to o zprávu mimořádně strohou. Pomaličku vyprávěný film na sebe vrší dokolečka se opakující dialogy a narativně vyprázdněné záběry, přičemž účelně odměřené a výrazově holé scény zachycuje s důrazem na faktickou věcnost v pečlivě komponovaných záběrech, vyvedených ve značně zúženém vertikálním obrazovém formátu. Pozoruhodný je motiv mechaničnosti, zprostředkovaný kladením důrazu na přítomnost různých strojů (od přístrojů udržujících muže při životě až po automat na kávu či mluvící výtah), do nějž jsou ve výsledku zahrnuty i obě hlavní postavy, vysedávající u nemocničního lůžka nereagujícího muže a opakující jako roboti v pravidelných intervalech asi šest různých replik. Kromě toho se film sice pokouší docílit skrze nejrůznější jinotaje a výraznou symboliku i nějakého duchovního a transcendentálního přesahu, leč činí tak bez jakékoli znatelnější substance. Navzdory čerpání z režisérovy osobní zkušenosti a pevné režijní ruky tak ze Zprávy o záchraně mrtvého vznikl zcela neživotný a čistě akademicky a uměle působící koncept, který má šanci zaujmout svým balancováním na hraně kontemplativní meditace jistou okrajovou množinu festivalového publika, leč pro valnou většinu diváků bude pravděpodobně představovat jen silně nevstřícnou a topornou podívanou, při jejímž sledování bude převládajícím pocitem ubíjející nuda. ()

Slarque 

všetky recenzie používateľa

Úzký formát mi nevadil, po chvíli jsem si na něj zvykl. Pár scén bylo i pěkně zrežírovaných. Ale pak zase přišly chvíle, kdy jsem cítil, že ono „probuď se“ obou hlavních postav míří na mne, protože u toho skoro usínám. Celkově mi to připadalo jako experiment s tím, co ještě divák vydrží, když se film vyprázdní až na samotnou podstatu. Žádný děj, žádné postavy, žádné emoce, prázdný výtah... Děkuji, nic pro mne. ()

Chrustyn 

všetky recenzie používateľa

Na české poměry odvážné a neobvyklé komorní drama, ale bohužel i přes velice dobré herce, utahané a bez dostatečných emocí. ()

Padme_Anakin 

všetky recenzie používateľa

Zvláštní film se zvláštní atmosférou, pro diváka asi trochu těžce stravitelný, ve smyslu (ne)srozumitelný či (ne)přijatelný, v tomto ohledu chápu jakékoli hodnocení.. No a jak se říká, že každý film si najde svého diváka, tenhle si našel mě.. Když smrt zaklepe na dveře milované osoby, člověka to mění a ve finále změní, zažije-li to na vlastní kůži, přijetí diagnózy blízkého človíčka či smíření se stavem věcí je proces vnitřně velice bolestivý a každý z nás na to reaguje jinak.. Umím se vcítit i pochopit tvůrce.. ()

Krt.Ek 

všetky recenzie používateľa

Mé první setkání s filmografií Václava Kadrnky, určitě však ne poslední! Co těch 48 % (k půlce listopadu 2023)? Že bych se - chci-li fakticky někoho nalákat na "Zprávu o záchraně mrtvého", tedy nemá-li být tato recenze pouze dalším rétorickým cvičením - měl snažit být co nejvýmluvnější, pět na film jeden chvalozpěv za druhým, obviňovat oponenty (a že se vás tu sešlo!) Kadrnkova posledního celovečerního filmu z necitlivosti a neporozumění; že teprve pak dáte filmu šanci? Upřímně, necítím tu potřebu, seznal jsem, že tento film (ostatně ani žádný jiný) mou obhajobu nepotřebuje, mluví totiž sám za sebe (ostatně jako každý další film), a tak se - pokud se obhájí - obhájí sám ze sebe; tento se dle mého skromného soudu obhajuje již svou naprostou unikátností co se české produkce týče - skutečně neznám českého filmaře, který by se stylem byť jen náznakem blížil Václavu Kadrnkovi; tento předpoklad platí, pokud si stejně jako já vážíte solitérů a outsiderů. Jelikož - jak píšu výše - necítím potřebu tento snímek hájit, omezím se na dvě poznámky. a) "Zpráva o záchraně mrtvého" - inspirována režisérovou vlastní zkušeností, kómatem jeho otce - je už touto inspirací výsostně intimním filmem, filmem obnažujícím a ohmatávajícím obvykle tabuizovanou životní zkušenost, otevírající divákům prostor, kam si obyčejně nikoho nezveme. Proto budu mít tento film spojen s prožitkem "nepatřična", filmu se opakováním situací a blízkosti kamery daří prolomit čtvrtou stěnu, vtáhnout diváka k pacientově loži, kde si tento nutně musí položit otázku, jestli tu má právo být, co je to za zvláštní výsadu, co si z tohoto neopakovatelného setkání odnést? b) Co třeba: 1) Připuštění možnosti, že existuje (autonomní) nesmrtelná duše? Hypotéza, tak vzdálená myšlení moderního člověka, že už se ji tento možná bojí ve veřejném prostoru i vyslovit, aby jeho názor nebyl označen za "předpotopní", "nevědecky", "zastaralý". Zde se tato hypotéza, a to nemůže zůstat nepovšimnuto, vrací v plné síle! Na čem jiném než na víře v "dvousložkovost" člověka by mohlo stát Manželčino a Synovo (surové?) naléhání, aby se Otec vrátil, aby překonal nemohoucnost těla, než na tom, že člověk se vposledku skládá z (svobodně se rozhodující) duše oživující tělo? Nebo: 2) Připuštění možnosti, že dospět znamená uvědomit si smrtelnost rodičů, připustit, že dospět by mohlo znamenat (fantazmaticky) neoddalovat nevyhnutelnou Otcovu smrt (a skrze ni i smrt vlastní). Abychom si rozuměli, není nutné, aby si divák v závěru osvojil víru v nesmrtelnost (a)nebo poznal, že dospět znamená především uvědomit si smrtelnost, skutečné umění tu není od toho, aby nás o něčem přesvědčovalo. Za mě spíš funguje jako laboratoř myšlenek, rozvíjení určitých životních koncepcí a mezních zkušeností (za pomoci osobitého ztvárnění), což se tady děje, proto je tento film dle mého skutečným uměním. 80% [dafilms] ()

slunicko2 

všetky recenzie používateľa

Snobská nuda. 1)  Relativně vysoké hodnocení v tak výrazném rozporu s mou vlastní zkušeností z filmu mě přimělo, abych pečlivě pročetl všech 38 komentářů a zamyslel se nad sebou. Jak asi tušíte, bylo to marné._____ 2)  Jedna věc je osobní prožitek a druhá, úplně jiná, je schopnost zprostředkovat ho divákovi. K čemu osobní zkušenost, když ji spoluscenárista a režisér 48letý Václav Kadrnka neumí předat dál?_____ 3)  Taky mi docela vadilo, že mi stačilo prvních pět minut, abych odhadl, co se bude dít až do konce._____ 4)  Na film mě (asi nejenom mě) nalákal Vojtěch Dyk, který tu ovšem nic nepředvedl, no ani nemohl._____ 5)  Komentátoři filmfanouch**** a honajz2**** mi zasvěceně přiblížili kvality snímku. Beru vše na vědomí, ale nic to nezměnilo na skutečnosti, že se mi film nelíbil._____ 6)  Václav Kadrnka natočil zatím tři filmy, všechny jsem vzhledem k zajímavým námětům viděl a všem jsem rukou štědrou nadělil po jedné hvězdičce. Asi si nejsme souzeni, pane Kadrnko. ()

Brennos 

všetky recenzie používateľa

Prázdnota - filmová, emocionální, lidská. V příběhu o smrti a umírání z pohledu rodiny je to nepochopitelný paradox. Umění lze dnes ale nalézt prakticky kdekoliv, záleží na interpretaci. Vždy lze jen suše a univerzálně konstatovat, že jde o film pro náročného diváka. Já filmu ale diváky přeji, protože jinak půjde jen o soukromou (nechci říkat přímo sobeckou) vizi autorů za zdroje z fondů, které by jinak posloužily jinde a těm tvůrcům, kteří k divákům dokáží promluvit. [KVIFF 2021] ()

kajas 

všetky recenzie používateľa

Po velmi ambiciózním proslovu pana režiséra při premiéře na KVIFF jsem očekávala inteligentní podívanou o vnímání hranice mezi životem a smrtí očima zoufalých příbuzných, kteří navštěvují svého nejbližšího u smrtelného lůžka. Místo toho jsem dostala doslova a do písmene prázdnou devadesátiminutovku, kde hlavní postavy ani nemluví jako normální lidi, ale pouze v hádankách. Dobrý úmysl, nic moc zpracování. ()

honajz2 

všetky recenzie používateľa

Na novinku Václava Kadrnky jsem se hodně těšil - tedy až do chvíle, než jsem se dozvěděl, že to celé bude o tématu, které vůbec nemám rád a že se to bude celé odehrávat pouze v nemocničních prostorech. A když už to šlo do kin a já viděl trailer s formátem obrazu tak atypickým, že jsem ho snad ještě nikdy jinde neviděl, odradilo mě to od návštěvy kina už úplně. Stejně jsem ale byl zvědavý, jak se s tímhle tématem popasoval, protože zrovna u něj bych žádné větší citové vydírání (které je pro tohle téma vyloženě typické) nečekal. A výsledek je takový, že jsem hodně rád, že jsem se od toho neodradil úplně. Zpráva o záchraně mrtvého sice byla diváky i kritiky přijata vlažně a často je označovaná jako manýristická, ale já osobně v ní skoro nic takového nevnímám. Ano, kdyby to byl další ze současných pokusů o umění, který se zmůže jen na jednoduchou myšlenku a její jednoduchost se snaží zakrýt právě přehnaně uměleckou formou, pak bych souhlasil. Ale Kadrnka zde nabízí mnohem víc. Mnoho záběrů a scén je zde skvěle promyšlených, včetně jejich (občas až) překvapivých vedení a jako jeden příklad za všechny bych uvedl hned tu úvodní scénu, která úplně mistrně graduje v odhalování toho, oč vůbec půjde (nejprve vidíme záběr na část baráku obloženého lešením, následně vidíme detail na kdesi ležícího Vojtu Dyka, jak postupně otevírá oči, poté vidíme detail, že je na vyšetření v nemocnici a o něco později se dozvídáme, že tam je hlavně kvůli svému otci - a to vše je odvyprávěno pouze skrze obraz). On vůbec je celý ten film mnohem víc promyšlený, než se zdá, protože i ten silně atypický formát obrazu zde má svůj smysl. Rozhodně není jen hrou na něco moderního (protože v podobných formátech se natáčí na YT takové ty lifehacky, které jsou úplně pitomé a k ničemu, takže bych se nedivil, kdyby někdo Kadrnkův záměr pro tenhle formát považoval právě kvůli tomuhle), ale naopak neustále umocňuje dojmy z chladných a depresivních nemocničních chodeb, ve kterých se člověk ocitá kdykoli při návštěvě nemocnice. A jelikož se to opravdu skoro celé odehrává jen v nemocničních prostorech, dává mi tam ten formát naprosto smysl, protože on s tím fakt ladí, funguje a jen díky němu se mi na to nekoukalo zrovna příjemně - což chápejte jako klad, nemocniční prostory totiž bytostně nesnáším a tady se na mě ta atmosféra z nich přenesla naprosto dokonale, což byl samozřejmě záměr. Co se ale hereckých výkonů týče, tam už jsem krapet kritický, jelikož Kadrnka pořád neumí herce dokonale vést. Obzvlášť u Mauréry jsem měl pocit, že hrála skvěle ve scénách, kde jenom mlčela, ale jakmile promluvila, nedokázala správně svoji roli podat. Dyk to k mému překvapení zvládl lépe, ten jeho utýraný výraz se sem perfektně hodil a díky skvělé kameře a dokonale zarámovaným záběrům vyniklo i jeho bezcílné bloudění chodbami. Samozřejmě se dá namítnout, že zde všichni hrají bezemočně, mluví jako roboti apod., dá se to namítnout hodně jednoduše, ale není to takové jak se zdá. Ve všem je zde totiž také záměr. On je ten film už od začátku znatelně dost niterný a i když to bude mít u spousty diváků s pochopením neskutečně těžké, já bych se nebál říct, že jsem jeho pocity pochopil naprosto přesně. Když vám totiž leží v kómatu někdo hodně blízký a vy absolutně netušíte, jestli se ještě někdy probere, dá se na to reagovat dvěma způsoby - buď se psychicky zhroutíte a budete neustále brečet, nebo upadnete do jakési "apatie", kdy působíte jako tělo bez duše, možná i mrtvěji než umírající a nejste schopni přemýšlet nad čímkoli jiným. A tenhle druhý případ mají i postavy v tomhle filmu a musím se přiznat, že jsem jim naprosto rozuměl, protože jsem sám něco takového zažil a je to naprosto otřesné. Ani nejste schopní nad čímkoli pořádně přemýšlet, možná jen o tom, jestli to všechno vůbec má smysl a co bude dál. Omezíte se jen rutinní činnosti, ani o ničem víc nemluvíte, nevyjadřujete emoce, i když uvnitř trpíte jak zvíře, dokud nedojdete k nějakému náhlému uvolnění (i když spíš uvědomění) nebo když není po všech starostech (čímž nemyslím jen smrt, ale i probuzení onoho člověka). Tenhle film je tímhle naplněný naprosto zdařile a když se vám povede do jeho atmosféry dostat - což není lehké a rozhodně se to povede jen minimu diváků - dostanete silný zážitek z něčeho, co zažít nechcete, ale možná už jste to někdy procítili. Souvisí s tím i to neustálé opakování úplně stejných vět a bezcílné bloudění po chodbách, které zde provádí hlavně Syn a zobrazuje především hledání ztraceného sebe samotného v situaci, kdy je přesně v téhle pseudo-apatii. Kadrnka nejen že to skvěle zobrazil, ale také to umí i gradovat - třeba ve scéně, kdy si Matka před zrcadlem prohlíží své ruce a uvědomuje si, že už je ze všeho vysílená, ale že nemůže přestat doufat, protože v tuhle chvíli se o nic jiného nemůže opřít. Zní to jako těžká depka a taky že je, ale není to žádný vyložený nihilismus a najdou se zde i pozitivní momenty, hlavně ve vedlejším příběhu starého manželského páru, kde manžel postupně dělá pokroky a vzpamatovává se ze všeho. Pozitivně se snažil Kadrnka pojmout i závěr a přiznávám, že ta poslední scéna mě svým vyzněním i stylizací opravdu dostala, jenže je tu zásadní problém v tom, že se zde vedení všeho Kadrnkovi zničehonic rozpadlo. Zhruba do hodiny bych tomu dal i plný počet, protože přesně takhle si představuji skvělý artový film, promyšlený po všech stránkách a s vyváženým obsahem i formou, ale pak se tu rozjela desetiminutovka prázdných scén (byť to Dykovo procházení momentálně rekonstruovanou částí nemocnice vypadá vizuálně naprosto úžasně včetně použití barev, ale jaký v tom byl smysl?) a následoval závěr, který sice své téma zakončil překvapivě důstojně, ale jako by se v něm Kadrnka zalekl, že by schytal obrovskou bídu, kdyby se řídil realitou a místo niterných pocitů najednou přeladil do takového všeobecného vyznění. Svoji skutečnou zkušenost totiž ukryl ne do hlavního, ale do toho vedlejšího příběhu a že tomu tak je tu není vůbec nijak zobrazené ani naznačené. Kdyby se to propojovalo dohromady v jeden celek, kdyby to Kadrnka s vyobrazováním svých nejniternějších pocitů dotáhl až do konce a "vykašlal se na diváky" (stejně se ten film nedočkal úspěchu), byl bych z toho filmu patrně naprosto nadšený. Procházet se totiž Kadrnkovými pocity z toho všeho pro mě bylo totiž naprosto fascinují a i když to nebylo zrovna příjemné, bylo v tom i něco uchvacujícího, co mě dokázalo hluboce zasáhnout. Posledních 20 minut mi tedy přijde slabší, protože tam tohle ochabne a taky to je hlavní důvod, proč tomu nedám plný počet, ale nadchlo mě to i tak. Říkejte si co chcete, ale propracovanější a zdařilejší český (artový) film jsem neviděl ani nepamatuji a jsem rád, že jsem Kadrnku po nepovedeném Křižáčkovi nezatratil, protože když se řídí něčím, co sám zažil (jako tomu je i v Osmdesáti dopisech), stojí to za to. Jen ten jeho pomalý styl není pro každého a tohle je asi jeho nejnáročnější film vůbec, protože vyčíst z toho všechno jde jen stěží a ani já netvrdím, že jsem vše pobral přesně tak jak bylo zamýšleno, ale je pravda, že jsem tady procítil přesně to, co Kadrnka chtěl, abych procítil a pochopil a tím pádem ten film není špatný. Má tu všechno svůj záměr, opravdu (jen jsem nepochopil větu "Maminka nám kupuje čas s tebou" - ona s tím doktorem měla sex, nebo mu platila normálně penězi? Tohle tam zazní tak jako zničehonic a už se k tomu vůbec nevraci), jen to rozhodně není pro každého a spoustu zde toho je skrytého v symbolech - ale v chytře použitých symbolech, které často jen obrazem řeknou víc než dost. Btw, jestli Havlovi nedostanou Lva za hudbu, tak se fakt naštvu, protože ten soundtrack tady je něco fakt naprosto přesného a snad až nadpozemského... Jo, a na příští Kadrnkův film se už teď hodně těším, protože ze současných českých režisérů mi málokdo přijde tak zajímavý a talentovaný, jako právě on.. 4* () (menej) (viac)

M.i.k.e 

všetky recenzie používateľa

intimní drama o vyrovnávání se / připravování se na odchod bližního svého, které sice nestrhne a ani nevydoluje nějaké větší emoce, přesto ale má něco do sebe. S Václavem Kadrnkou sice na plátně nebudeme nejlepší kámoši, na druhou stranu je ale fajn, že se někdo nebojí točit i neprvoplánové a ne úplně divácky vděčné filmy. Cesta se k nim hledá těžko, ale i na půli cesty je to pořád lepší než většina českých vztahových "komedíí"...60% ()

vyfuk 

všetky recenzie používateľa

[KVIFF 2021] Kritici zatleskají. Bodejť by ne. Když v tom vidí každý jinotaj, každou metaforu, oxymoron a jiná tropické záležitosti. Pro mě to byli tropy v tom, že jsem se zpotil slušně na filmu. Hlavně to Kadrndrnka špatně pochopil. Soderberg natočil filmy na ajfoun, ale furt je točil vodorovně. Ne na výšku. To někdo popletl a měl to režisérovi hodně brzy říct. Hlavně ve finále to vypadá jako když se přepínají scény v Resident Evil bez remasteru, což ve finální fázi je stejně na palici. Bylo vždycky a lidé uznali chyby. Tady se k tomu takto vracíme. Je mi jasné, že lidé asi budou po filmu koukat jinak na smrt. Já spíše koukám jinak na film. Protože jestli tohle má být ta filmařina, tak oukej, ať si někoho najde, ale já jsem se v tom případě ve filmu strašně mýlil. ()

Autogram 

všetky recenzie používateľa

Celý čas som sa snažil pochopiť geniálnu kameru vo štvorcovom formáte obrazu, a stále som si dával otázku Prečo? Nepochopil som a zostal mi len pocit, že som bol ukrátený o polovicu obrazu. O zvyšných parametroch filmu ako príbeh (pozor, traja scenáristi), herci, hudba radšej pomlčím. Takže experiment nech zostane experimentom. ()

Reklama

Reklama