Deník Anny Frankové

Poznáte ulicu Prisengracht 263 v holandskom Amsterdame ? Zatiaľ ešte nič, však ? Keď k miestu pridám meno, tak našepkám, o čosi viac. ANNA FRANK. Hovorí vám to niečo ? K dvom všeobecným podstatným menám, doplním jedno sloveso. Písať. Stále nič ? DENNÍK. Čiže máme tu : Amsterdam, Anna, denník, a taktiež by sa patrilo dodať - ČAS. Druhá svetová vojna, od piateho júla 1942 - do štvrtého augusta 1944 = 761 dní, čo sú niečo cez dva roky. Počet osôb = 4 + 3 + 1 + kocúr. Dôvod ? Židia. A čo väčšinou sa s nimi robí v tomto období ? Kam ich posielajú ? Z týchto všetkých indícii, teraz konečne pospájam zmysluplnú a výstižnú, dlhšiu vetu : 13. ročné dievča Anna Frank sa spolu so sestrou Margot, otcom Ottom a mamou Edithou, ukrývajú pred nacistickým vyhladzovacím procesom, v jednom z amsterdamských domoch, kam dorazí i ďalšia troj - členná rodina van Pelsovcov, a už v tak stiesnených priestoroch, prichádza posledný člen domácnosti - doktor Fritz Pfeffer. Pomáhajú im bývalí zamestnanci banky ( OTTO mal rodinnú banku ), ktorí sa starajú o to, aby títo ľudia nezomreli od hladu, a taktiež nestratili hygienické návyky... Aby sa táto dievčina príliš “nenudila” , založí si denník, do ktorého si bude zaznamenávať, aký je takýto život v neustálom strachu, nude, ale aj tichu, áno, „museli byť potichu, ako myšky” ... /...A renomovaný americký režisér GEORGE STEVENS nakrúca o tom výnimočný film, ktorý má pár nejasností, týkajúcich sa mien postáv, ktoré nesedia. Vo filme : Van Daan / VERSUS : skutočnosť - van Pels. To je taký malý detail, kvôli ktorému nemienim znížiť celkové hodnotenie, ktoré je na astronomických 100 %. Vezmite si, že snímok má monumentálne 3 HODINY, a po celý čas som s nimi v menšom podkroví, a fascinujúce je aj to, že ma to NIKDY NENUDÍ. Môžem sa za to poďakovať najmä mimoriadnej réžii Georgea Stevensa + hlavnému KAMERAMANOVI WILLIAMOVI C. MELLOROVI, ktorý činí doslovné, čierno - biele zázraky, že mám normálne taký intenzívny pocit, akoby som TAM BOL S NIMI. Herecké obsadenie je naprosto strhujúce. Predstaviteľka ANNY, Millie Perkins, BEZ KOMENTÁRA - životná rola !!! Zahrala si tu mimochodom aj moja obľúbenkyňa Shelley Winters, ktorá sa onedlho objaví v LOLITE. Joseph Schildkraut, inak rodák z Rakúsko - Uhorska, je majstrovský. A ten, kto sa trochu vyzná v KINEMATOGRAFII, určite spozná Richa Beymera ? STEVENS je hollywoodsky GIGANT, všímajte si tu excelentnú réžiu, to hovorí za všetko, že mám, čo dočinenia s človekom, ktorý NADMIERU ROZUMIE, čo je to FILM. Nebyť KOLOSU BEN HUR, WILLIAMA WYLERA, som si istý, že by práve zabodoval skôr Denník Anny Frankovej. Toto nie je ešte ani 20. komentár ? ! VY VŠETCI BY STE SA MALI PORIADNE HANBIŤ !!! Vôbec, že sa nakrútil jeden z najpozoruhodnejších filmov histórie. (02.12.2017)

To téma a celá historie kolem deníku Anne Frank je tak silné, že by museli být tvůrci skutečně hňupové, aby to zkazili. To se nepovedlo a snímek je ukázkou toho, že deník Anne Frank může fungovat nejen jako kniha samotná, ale i v tom hraném provedení, kde se krásně ukazuje snaha žít dál normálně v prostředí klaustrofobie a strachu, (30.05.2017)

Snímek těží především ze světoznámého příběhu židovské rodiny schovávající se za války v Amsterdamu, s ohledem na toto silné téma jen těžko mohl skončit propadákem. Tím spíše, když Annu hrála sympatická a pohledná Millie Perkins. Kromě těchto polehčujících okolností však je třeba uznat, že George Stevens si s látkou, s dramatickými momenty ticha i s nepříjemně narůstající ponorkou poradil dobře. Jedinou výtku spatřuji ve zbytečně dlouhé stopáži. (24.08.2014)

Tak jak nejlépe začít. Film je z období druhé světové války, z nacisty okupovaného Holandska. Židovská rodina Frankových, spolu se svými známými, se ukryje před gestapem v přístavku za budovou, produkující jakési koření. Němečtí řemeslníci po čase zjistí, že se v přístavku ukrývají židé a zavolají gestapo. Ti odvedou celou skupinu do Osvětimi, odkud jsou postupně převáženy do různých "pracovních" táborů. Znám dost filmů nacistického zaměření, ale Deník Anny Frankové mě opět obohatil o nová zjištění. Můžete zde vidět pobývání tyfově nakažených židů, kteří si navzájem kradou zbytky jídla, nebo třeba ponožky svým mrtvým spolubydlícím. Film je rozdělen na dvě části a především ta druhá, u mě vyvolala silný zážitek. :) Málo Vás možná ví, že Deník Anny Frankové je druhou nejčtenější ne-beletristickou knihou, hned po Bibli. Bylo prodáno 30 miliónů výtisků a kniha byla přeložena do 60-ti jazyků. V rámci genocidy bylo zavražděno 1,5 milionu židovských dětí a toto je příběh pouze jednoho z nich ! (01.12.2010)

Přiznám se, že přes sháněním tohohle filmu jsem netušil, kdo byla Anna Franková. Když jsem zjistil jak to dopadlo, dostal mě smutek - za války zemřely miliony lidí, ale znát osudy lidí, kteří se dva roky skrývali a na samotném prahu osvobození byli chyceni a postupně skoro všichni zemřeli je šílené. Podobný pocit mám i po skončení filmu... i když jsem věděl jak to dopadne, na konci to zabolelo. A přestože jsem nechápal proč do hlavní role obsadili 21letou herečku, uvěřil jsem ji nakonec každý proslov, slzu, výbuch hněvu i probouzející se city. Hodně silné drama z války se kterým mám jen jeden subjektivní problém. Tříhodinový černobílý film odehrávající se prakticky v jedné místnosti je prostě neusledovatelný. Takže se dostavovala nuda a ke konci i úleva, že je po všem. Neodpustím si srovnání - ve stejném roce dokázal podobný příběh vyprávět Jiří Weiss v Rome, Julie a tma se stejnou intenzitou, ale na poloviční stopáži a možná by to bylo lepší i v případě tohohle filmu. (26.12.2020)