Dobrý vojak Švejk

Dlho, skoro celý svoj život som počúval aká to je perfektná komédia, no tak prečo si to nezohnať a ohodnotiť. Je to jedna ak nie vobec najlepšia česká komédia, Rudolf Hrušinský ako Švejk nemá chybu je to proste kult legenda a ľutujem že som to nevidel skôr. Film podľa notorického blba so 100 bodovými hláškami. paní Müllerová: Milostpane, milostpane. Tak nám zabili Ferdinanda! Josef Švejk: Kerýho paní Müllerová? Já znám dva. Jednoho, ten je sluhou drogisty Průši a vypil mu tam omylem nějaký mazání na vlasy! paní Müllerová: Ale milostpane, pana arcivévodu z Konopiště! Toho tlustýho, nábožnýho! 90% (11.09.2008)

"Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande." S tím musím souhlasit, protože kdybych byl někdy povolán k ochraně našeho krásně zkorumpovaného státu, tak bych, po neúspěšném pokusu o simulaci plochých nohou, statečně nabral kurs jižní kraje a šel se koupat. Naštěstí se v české kotlině najde odvážně dementní voják, který dokáže zachránit naše ctihodné ústavní činitele, i kdyby se kvůli tomu měl měl přiznat k podvratné činnosti, ukrást psa a naučit se ukládat ožralého faráře. Takže jeden klystýr na cestu a hurá na Bělehrad. (02.05.2014)

Jak dalece může jakákoliv adaptace zkreslit a zdeformovat původní vyznění literárního textu, jak dovede posunout usazení charakteru hlavního hrdiny a postav, o tom nejlépe svědčí Dobrý voják Švejk Karla Steklého... Již Josef Lada svou vizualizací ilustracemi formoval a mírně transformoval charakterový typ Josefa Švejka. Rudolf Hrušínský (jistě v synchronizaci s Karlem Steklým a za asistence režimních ideových dohlížitelů) posunul zakotvení Švejka coby přesně nedefinovatelného a pregnantně nezařaditelného individua, lidského ducha, ať už ve své rafinovanosti či prostoduchosti, svobodného a až anarchisticky všehoschopného, jenž stojí proti vážnému majestátu aparátu a mašinérie instituce zvané válka, k Švejkovi bodře lidovému, s dobovým kolektivním rozměrem... Přitom literární předloha má úplně jinou kvalitativní úroveň - je až neskutečné, jak mimoděk tam Hašek spojil nespojitelné - humor s pacifismem a odporem k válce, alegorii s reálnými příběhy, vitalitu s absurditou a existenciální tíži doby, oslavu individua i sociální kritiku, vtip s vážnou a hlubokou výpovědí o jedné z nejstrašnějších etap lidských dějin, formální uvolněnost a zároveň dokonalost, vulgarismy i nádheru češtiny, naraci a realitu, úpadkový žánr pavlačových drbů a nejvyšší patra experimentální literatury... To vše ve Steklého filmové adaptaci sice také snad najdeme, ale vždy patřičně naředěné a rozmělněné, bez ostrých hran Haškova druhého plánu... (o velikosti Haškovy předlohy svědčí množství překladů i fenomén, který na základě této knihy vznikl, a koneckonců i fakt, že i těch filmových adaptací bylo více... ta Lamačova či loutková Jiřího Trnky ...a třeba Rakušané adaptovali Švejka také). Pravým kamenem úrazu v adaptování Haškova románu je jeho příznakový ,,narační tok", tedy Haškova cizelovaná a cílená metoda tvorby, stejně jako to dělal později Bohumil Hrabal a třeba také Jakub Deml ve svých denících a knihách... Je to jakési asociativní volné plynutí, analogie automatického textu surrealistů, jen s tou vědomou, racionální regulací... (že vznikl či odrážel ducha hospodských řečí je spíše mýtus). Hrušínskému se volné, asociativní řazení jednotlivých témat, postav a příběhů v řeči hlavního hrdiny podařilo ,,uhrát" a Švejkův typický řečový proud volně odráží ducha knihy. Za povšimnutí stojí také nově se objevující humanistický rozměr hlavního hrdiny... Jakožto v režimní a režimem jednoznačně protěžované filmové produkci měl režisér k dispozici kompletní dobovou hereckou špičku, neomezený výběr exteriérů i interiérů a finančních prostředků, vznikl tedy velkofilm, jenž v dnešních časech nemá v našem prostředí obdoby... a povedl se. Jako jeden z mála snímků 50. let není zatížen primárním cejchem doby a ideologickou vyčpělostí. Už jen za to si zaslouží vysoké ohodnocení... Zkrátka Dobrý voják Švejk - vynikající a nestárnoucí komedie patřící do zlatého fondu československého filmu... (v kostce to samé platí i o pokračování Poslušně hlásím natočeném o rok později) (01.12.2007)

Tenhle film je opravdu jako kniha Jaroslava Haška (kterou jsem, přiznávám, celou nikdy nepřečetla, ale dílčích pasáží nám bylo nejen ve škole předhazováno víc než dost), a v tom bude u mě asi ten problém. Celý Švejkovský humor mi totiž vždycky připadal strašně povrchní, trapný, těžící zejména z tuposti, lstivosti a ožralosti. Jenže Švejk není tak nádherně tupý, jako třeba Homer Simpson. Většina vtipů mi opravdu nepřipadala moc vtipná a vše trochu zachraňuje jenom Rudolf Hrušínský a pak samozřejmě taky fantastický Miloš Kopecký jako Feldkurát Katz (v jeho přítomnosti jsem se i párkrát zasmála). (04.07.2004)

Na prvním dílu Haškova Švejka je znát, že vycházel epizodně v novinách. Tudíž je to, spíš než ucelený příběh, souhrn zábavných anekdot, které na sebe navazují. Pro knihu je to plus, protože čtení jednotlivých kapitol není zdlouhavé a nenudí. Film ale potřebuje trochu ucelenosti a Steklého Švejk je své předloze tak věrný, až mu právě ona ucelenost trochu chybí. Ale zábava to je i tak velmi dobrá, to ne že ne. (20.04.2013)