Všetko, všade, naraz

Stará rašple Michelle Yeoh se ocitá v alternativním vesmíru. A divák v naprosto přetažené stopáži se drahnou chvíli baví a posléze začne mít nutkání zívat, protože to celé se tak nějak v podstatě pořád opakuje. A opakuje se to víceméně bez ladu a skladu. Režijní dvojice Dan Kwan a Daniel Scheinert chtěla ukázat, že má schopnosti natočit film plný svébytné invence. Těmhle chlapíkům to ale zjevně nestačilo a rozhodli se, že se jejich film bude zásadně vymykat. A stvořili tak nevídanou přehlídku a zároveň směsici bizarností, co vrší jednu šílenost za druhou, až to rázem ztratí potřebný efekt. Hlavní protagonistka jednoho dne zjistí, že její existence nabrala podobu paralelních životů, její manžel, respektive jeho druhé já, znenadání přiskotačí z jiné dimenze a její další rodinní příslušníci jsou jaksi z úplně jiného světa, přičemž největší vtělené Zlo představuje její dcera. Michelle Yeoh v pohodě zvládá svá převtělení v mistryni kung-fu, kuchařku, filmovou hvězdu, což ještě celkem bylo v normě. Podstatně méně zábavné už byly její další (debilně) pojaté podoby, o kterých se ani nebudu rozepisovat, protože mnohem lepší bude, když na ně divák nebude předem připraven. Přibližně v polovině film začal být takový nějaký ubíjející. Divák tou dobou už měl za sebou kreaci Jamie Lee Curtis coby úřednice z finančního úřadu, která byla groteskně pojatá. Snůška nápadů se také už pomalu a jistě začala vyčerpávat, takže co se zbylým hodinovým úsekem. Už jsem vyhlížel konec, pak ještě přišlo peklo v podobě kuchaře s mývalem na hlavě, čímž vyvstala otázka, zda tvůrci disponují mentální způsobilostí. Ve výsledku se jedná o snímek v mnohém nevídaný, režijně a technicky zdatně odvedený, scenáristicky ovšem splácaný až přeplácaný. Tak před jeho absolvováním nejezte přílišné množství pilulek na inteligenci a raději si dejte pořádnou porci vtipné kaše, abyste tenhle filmový bizár zdárně vydrželi. 6/10 (20.08.2022)

Možná to tvůrčí duo Danielsů místy s překračováním hranic fantazie, vkusu a vesmíru přehánělo, možná některé bizarní nápady a momenty byly pouze samoúčelné úlitby pochybné komedii, ale nic z toho mi nedokázalo zkazit tento úplně absurdní a vyšinutý, leč přesto úžasně promyšlený a soudržný průlet mnohovesmírem, který přitom tvořil pouze metaforickou kulisu pro podnětný a tematicky velmi silný a důležitý příběh o spravování mezilidských vztahů, rodinných pout a nalézání sebedůvěry a smyslu. O uzavírání mezigeneračních trhlin, o přijímání odlišností, o síle laskavosti a milosrdenství. Tedy příběh o velkých a bolestivých problémech starých jako lidstvo samo a zvolená forma tak vlastně podtrhovala tuto velikost a zároveň malost všeho lidského snažení, která mi byla předkládána. Dramaturgicky film fungoval vskutku naprosto špičkově a v závěrečné třetině párkrát dokázal vyvolat dokonce krásné, hluboké dojetí, když se celý tento malý/velký dějový oblouk uzavíral v parádně zpracovaných audiovizuálních montážích. Ve velké míře skvělému, emočně procítěnému diváckému zážitku samozřejmě pomáhali výborní herci v čele se čtveřicí Michelle Yeoh, Ke Huy Quan, Stephanie Hsu a Jamie Lee Curtis, právem všichni nominováni a tři (!!!) z nich následně i oceněni Oscary. Zvlášť Curtis si svou versatilní, zábavnou roli užívala viditelně opravdu naplno, ale všichni ostatní podali v rámci svých charakterně komplexních rolí taktéž výkony na jedničku s hvězdičkou. Prakticky všechny vážnější dialogy a momenty tak přes nálož bizáru a absurdit mezi nimi (nebo dokonce i během nich) fungovaly tak, jak měly. Vyvolávaly plnohodnotné emoce, prodaly mi jádro, srdce, myšlenky filmu. Asi by nicméně i přes toto vše nebyl film tak jedinečným a zajímavým prožitkem, nebýt kreativity a nápaditosti nejen v samotném konceptu a provedení zdejšího multiversa, ale i v jeho zpracování. Hlavně střih je další špičková součást filmu, příliš však nezaostává ani kamera, hudba či samotná choreografie při šílených akčních sekvencích... o kostýmech ani nemluvě. Prostě ten tzv. full package a jsem rád, že pro jednou i příběh takto zevnějšku podivný a ujetý, ale uvnitř krásně obyčejně lidský Akademie ocenila téměř vším, co se dalo. Nedivil bych se, kdyby to možná bylo i kvůli tomu, že touto dichotomií, těmi protiklady EEAAO jakoby přesně vystihl podivná, časoprostor tříštící léta uplynulé pandemie. Na jedné straně tolik bolesti, beznaděje, strachu, zloby, na straně druhé se tolik lidí semklo, pomáhali si, mysleli na druhé, bojovali o jejich životy. Když už nic jiného, bylo by fajn, kdyby si každý člověk vzal z tohohle filmu třeba jen to, že smyslem života je být laskavý a ohleduplný. 9/10 (05.02.2024)

Velice těžké na hodnocení, jelikož se jedná o neuvěřitelně hravý a vynalézavý mišmaš, který mě ale nedokázal bavit po celou dobu. V nejlepších momentech jsem se kochal vším tím chaosem, smál se přestřeleným situacím, či byl na konci nefalšovaně dojat. Bohužel jsou i pasáže, kdy jsem usínal, ztrácel se v tom a bylo mi to všechno jedno. Zmínit musím úžasnou Michelle Yeoh. Nikdo nestárne s větší grácií, než tato dáma. Režijní dvojici doporučuji sledovat. Kreativitou bych se nebál je porovnávat s Terry Gilliamem, Jean-Pierre Jeunetem či Stephenem Chowem. Větší bizár, než scéna, kde týpek naskočí holou prdelí na oblý předmět, aby získal bojové schopnosti jsem dloooouho neviděl. (21.06.2022)

"Of all the places I could be, I just want to be here with you." ___________ Zcela bez debat jeden z nejlepších filmů roku, instantní kultovní klasika, opulentní oslava trapnohumoru, brilantní pocta asijským bojovým uměním, nespoutanej uragán nápadů, jeden z nejoriginálnějších a nejkreativnějších snímků za posledních několik let, strhující audiovizuální spektákl skrze multiversum kterýmu může Marvel tiše závidět, a v neposlední řadě nejlepší disstrack na daně co kdy kdo natočil – a přestože je to chaotickej bordel, je to koherentní, komplexní a emocionálně kompaktní bordel pojednávající o tom, že ačkoliv jseš vůči nekonečnu vesmíru malý hovno, nejseš bezvýznamný malý hovno. Tohle je prostě a jednoduše neopakovatelný multi-žánrový meta-zážitek, z kterýho vám vybuchne hlava. Zkrátka: bizár nad bizáry, který můžete buď milovat, nebo nenávidět – nic mezi tím, nic pro diváky bez nadhledu...... Doopravdy, jen málokterý film se mi tak perfektně trefil do vkusu jako právě tenhle. Každopádně Michelle Yeoh a Jamie Lee Curtis jsou na Oscara, no a Ke Huy Quan (ano, ten malej klučina z druhýho Indiana Jonese) je naprosto bohovský. Danielsové jsou prostě šílenci – jak již v roce 2016 ostatně potvrdila jejich geniální existenciální tragikomedie Švýcarák (btw jeden z mých nejoblíbenějších filmů) – a já jen doufám, že celovečerní verze Raccacoonie bude jejich následující projekt, protože jejich unikátní talent proměnit sebemenší absurdní hovadinu ve zlato se jen tak nevidí. 4K televize anebo velký plátno je při sledování absolutní povinnost. Hype is real. Víc vědět nepotřebujete....... [VERDIKT: meta-film meta-filmů; 10 análních kolíků z 10] 👀 [#A24RULES!] (17.05.2022)

Tvůrčí duo Daniels stojící za megadivným, extrémně zajímavým a zábavným Švýcarákem, letos se svým novým snímkem tak trochu zdvihlo prostředníček vyprázdněným marvelovkám a ukázalo, že i s desetkrát menším rozpočtem lze dělat daleko větší a plnohodnotnější filmová kouzla i hrátky s multivesmíry. Podívaná je to rozmáchlá a taky je to celé, jak se říká, lehce „all over the place“, takže se po tom člověk cítí dost zahlcen a na první zhlédnutí snad nejde pochytit ani všechny detaily, které tvůrci vypiplali. Přál jsem si trochu větší emocionální zainteresovanost ve finále, ta se u mě úplně nedostavila. Nicméně rozhodně musím vyzdvihnout opravdu zajímavou a zábavnou podívanou. A teda musím taky říct, že výraznější herecký comeback, než jaký zde předvedl Ke Huy Quan (Goonies, Indiana Jones a Chrám zkázy), jsem asi nikdy neviděl! Týpek. (19.05.2022)