Všetko, všade, naraz

Dosť podobný prípad ako Richard Kelly, ktorý zaujal originálnym, temným a mierne náročnejším Donniem Darkom, aby potom nezvládol očakávania (svoje aj iných), neustriehol mieru a odpálil pokus "povedať všetko o všetkom" v nezvládnutom a preexponovanom Southland Tales, tak aj Danielovia pocítili momentum, aby ho vzápätí absolútne premrhali a po originálnom, vtipnom a milo bizarnom Swiss Army Man vyhoreli v "lacnej" znôške maintreamovej disney+ bizarností a v novodobej nerd-variácii mid-cultu, ktorá sa rozbieha síce veľmi sľubne, ale od zhruba polovice už iba kvantitatívne vŕši monotónne akcie a dekorácie v algoritme, ktorý sa bez obmeny opakuje až do záveru... a potom do druhého záveru... a do tretieho (či koľko ich tento o hodinu dlhší než by mal byť dlhý film má). A pritom sa dá byť uletený, meta, popkultúrny, postmoderný, transcendenálny a aj zábavný, veď sa pozrime na Edgara Wrighta, na Charlieho Kaufmana, na Wesa Andersona či pokojne povedzme aj na Quentina Dupieux. Toto však naozaj nevyšlo tak, ako by mohlo a ako sa dalo očakávať. (31.07.2022)

Na první pokus mě to hlavně v druhé polovině dost míjelo. Originalita neznamená automaticky divácký zážitek, hlavně když je to vypravěčsky ubíjející svou nekonečnou repetitivností. V devadesáti minutové podobě a s vytuněným tempem by to byl film roku i pro mě. Takhle je to natahovaný smyslový overkill. (20.05.2022)

I v angličtině s přízvukem, mísící se s replikami v čínštině, v japonském kině pouze s japonskými titulky, to byla jízda! :) Přiznám se, že obzvlášť ty části v čínštině, kdy jsem byla odkázaná jen na ty japonské titulky (v japonštině jsem sice zběhlá, ale v jejím čtení jsem přece jenom pomalejší a některé znaky neznám) byly docela oříšek a pár významů mi kvůli tomu uniklo. Přesto mi v globálu nic nechybělo a byla to nevídaná podívaná, která maximálně poutala mou pozornost, takže dvě a čtvrt hodiny stopáže utekly jako nic. Film má zajímavé paralely s někdejším prvním Matrixem – a tím nemyslím pouze konkrétní podobné prvky (kombinace různých realit/vesmírů, okamžité osvojování si nových schopností…), ale především obecný přístup k tvorbě filmu, který z toho byl cítit. Stejně jako Matrix se totiž nebojí přijít s něčím zcela novým, nestandardním a porušovat jakési zažité zákonitosti filmové tvorby. Například scéna s kameny, která celou dobu probíhá v tichu, čímž umocňuje atmosféru této vzdálené reality, je v tomto ohledu geniální. Přes přirovnání k Matrixu jde však o zcela svébytný, „nový“ film. Na první pohled by měl člověk tendenci vnímat pouze jeho šílenou a zdánlivě chaotickou formu, která nemusí vyhovovat každému (což bude bohužel ten důvod, proč má film rozporuplná hodnocení), ale Všechno, všude, najednou toho ukrývá více a forma není jen samoúčelnou fasádou. Všechny ty bláznivé, nápadité, místy velmi vtipné události a vizuální prvky filmu mají svůj význam a zpětně vidím, jak je film ve skutečnosti promyšlený. Podoba filmu jde totiž ruku v ruce s ústřední myšlenkou, která je vlastně oproti komplikované formě velmi jednoduchá. A v jednoduchosti sdělení je ta krása – v jádru jde o film o důležitosti lásky a laskavosti vůči ostatním. Někdo by mohl říct, že je to skoro až triviální, ale já jsem vždycky všemi deseti pro šíření takové myšlenky. Obzvlášť právě ve zcela nové a neotřelé formě, která podpoří nový úhel vnímání. A tato naprosto bláznivá smršť různorodosti a téměř „nahodilých“ nápadů je přesně to, co nejlépe podporuje onu myšlenku pochopení a přijetí druhých, ať už jsou jakkoli zvláštní či „jiní“. Už teď se těším, až film uvidím znovu, tentokrát s českými titulky, a zároveň jsem vděčná, že japonská kina film se značným zpožděním promítala, protože vidět to na velkém plátně je přece jen jiný zážitek. Taky jsem samozřejmě ráda, že přes rozporuplné recenze měla americká Akademie filmového umění a věd naopak zcela jasno v tom, že tento filmový počin si své oscarové nominace zaslouží naplnit. (Viděno 19.3.2023 v kině Aeon Cinema, Okayama, Japonsko.) ~(4,6★)~ (29.03.2023)

Znova, nikdy, ani náhodou! Hollywood se aktuálně posral z multi shit vesmírů a film, který bych spíše čekal na Zlatých malinách, si odnáší Oscary a jiné ceny. Jistě si tento vizuální maglajs bez promyšlených pravidel a zajímavých směrů, kdy je svým nekonečným neuchopením možné i 1+1=3 a někdo si tento novodobý směr náležitě užívá. V tomto případě se kloním k táboru opačnému a doufám, že velmi rychle vyšumí, vstoupí do učebnic a bude s ním konec. Ani "expertům" z MCU to nefunguje a naštěstí ani tolik nenese. Některé obrazové sekvence jsou fajn, šel jsme tomu dost naproti, přesto jsem se většinu času hodně ošíval repetitivní nudou. (16.03.2023)

Název rozhodně nelže, jelikož režijní a scenáristické duo Danielů skutečně servíruje dlouhatánskou smršť trailerově sestříhaných vjemů, které jsou efektní, poutavé a bizarní zároveň. Rámcový příběh sleduje generační propast mezi hlavní hrdinkou v okouzlujícím podání Michelle Yeoh a její dospívající dcerou, vyprávění se však nevyhýbá velkému množství podzápletek. Existenciální rodinná vztahovka zdůrazňující překryvy čínsko-americké kultury a způsobu života je navíc obalená spoustou audiovizuálních atrakcí napříč žánry. Drama, komedie, sci-fi, kung-fu mlátička… Na co ukážete, to tu najdete. Kvůli přetažené stopáži je ten příval energie a nápadů místy úmorný a (v souladu s jedním z ústředních témat) zahlcující, i tak se ale jedná o jeden z nejzajímavějších filmů roku. Více zde. (03.07.2022)