Drahí súdruhovia!

[vzpomínky na LFŠ] I kdyby mi to nikdo neřekl, tak bych si tipnul, že ten film natočil pětaosmdesátiletý režisér. Působí to školometsky, kamera je zamknutá v takové té digitální šedosti a znemožňuje propadnout jakékoli iluzi doby. To mimo jiné i tím, že většina lidí tam hraje jak z divadla Sklep a jakoby se ten film bál toho, že protagonistka je stalinistická bolševistka, tak je většina pohlavářů vykreslená s citlivostí Černých baronů. Film tak není potřebnou introspekcí zmateného a zkorumpovaného režimu, nýbrž jednoduchý protikomunistický pamflet, čemuž odpovídaly i afektované hurónské reakce publika v určitých momentech snímku. (14.08.2021)

Když jsem si vkládal DVD do přehrávače, vůbec jsem netušil, jaký mě čeká zážitek. Sovětský svaz byl vždy prost takových produktů dekadentní kapitalistické morálky, jakými byli například sérioví vrazi, disidenti, narkomani nebo stávky. Takže ani v Novočerkassku v roce 1962 žádná stávka neproběhla, nikdo nebyl zabit, zraněn nebo uvězněn, a kdo bude tvrdit, že ano, skončí v hrobě někoho jiného. Děj filmu mi potěšení nezpůsobil (tak ujetý zase nejsem), ale to, jakým způsobem převedli tvůrci události do podoby pohyblivých obrázků, bylo parádní. Snímek mě okamžitě zaháčkoval, takže jsem zůstal po celou dobu očima "přilepený" na obrazovce, a když skončil, nemohl jsem uvěřit, že měl dvouhodinovou stopáž. Syrová a nepříjemná, ale výborně natočená záležitost, v níž zahrála naprosto skvěle Julia Vysockaja. / Poučení: Lyudmila? Jsem snad Anglosas? Pro mě pořád ještě existuje J. (04.06.2022)

Vážení súdruhovia !, naša stranícka organizácia v snahe podporiť opatrenia proti chuligánom a podobným elementom... Vyjadrujem obecné očakávanie, že prísne opatrenia voči provokatérom, o ktorých vo svojom vystúpení hovoril Frol Romanyč Kozlov, budú realizované čo najskôr. Žiadne zmilovanie s tými, ktorí porušujú zákony socialistické, tak zrovna tieto predchádzajúce slová a vety, mala pred komisiou pôvodne predniesť → Ľudmila Danilovna Sjominová, ináč oddaná fanúšička niekdajšieho diktátora → Josifa Vissarionoviča Stalina, teraz naprosto zapálená a hrdá KOMUNISTKA, momentálne pracujúca v novočerkasskom mestskom výbore na oddelení priemyslu, pritom práve neďaleko od nich → došlo dňa 1. júna 1962 v závode na výrobu elektrických lokomotív ku stávke robotníkov, ktorí zastavili dennú výrobu, aby sa k nim postupne pridávali i mnohí ďalší, nahnevaní ľudia, všetci potom smerujúci k pracovisku protagonistky, kde dôjde ku konfrontácii s armádou, či ešte lepšie povedané → s inou, bezpečnostnou zložkou, ktorej sa táto vypätá situácia, akosi príliš extrémne vymkla spod kontroly, a aby toho nebolo ešte málo, medzi pohrešovanými osobami, sa totižto nachádza i jej dcéra → 18-ročná "rebelka" Svetlana Vasiljevna Sjominová, ináč celkom pekná baba, aspoň si myslím, že určite áno ! Počas (na)ozaj málo dní, nebude núdza o napätie, ako sa veci nakoniec vykryštalizujú, a to ani nehovoriac o tom, že vskutku na tomto mieste tiež došlo aj k nepríjemnej "blokáde" , a tak sem nikto nemôže odísť, ba ani vstúpiť, ale čo v takom prípade, ak hocikto potrebuje čokoľvek vyriešiť ? / Je to pomerne dosť zvláštne, ale od renomovaného, ruského režiséra → Andreja Sergejeviča Michalkova-Končalovskijho, skrátene Andreja Končalovskijho, ak vám náhodou vŕta hlavou ten "Michalkov" v jeho dlhom mene , tak áno, máte predsa pravdu, jedná sa o staršieho brata významného Nikitu Michalkova, tvorcu oscarového filmu Unavení slnkom, som doposiaľ od neho nič nevidel, až dnes som sa to snažil konečne napraviť, a hneď som si zvolil takýto kinematografický, čiernobiely zárez so strhujúcou atmosférou, ako by ste boli priamo v »bode epicentra«, a to je pritom skoro najnovšieho dáta ! A hlavná postava (Julija Vysockaja),  je mimochodom opäť manželkou autora konkrétne tohto snímku, a tak sa tradícia znovu opakuje, keď zároveň podotýkam, že tentokrát je to viac(ej) k úžitku, ako ku škode, čo sa zase tak často nestáva ! Pozoruhodný, dvojhodinový, dobový a ("celkom") mimoriadny snímok, na aký len tak rýchlo nezabudnem ! (10.10.2021)

Dorogie tovarišči, co si dáte, boršč nebo šči? Andrej Končalovskij hlédá témata pro své nové filmy a ví, že Chruščovova éra mu jich nabídne bezpočet. Opouští lyriku svých bývalých projektů a jde tvrdě na věc. Prohlásit, že zdražení potravin vyvolalo stávku, je příliš prosté a zavádějící. Víme to ze situace tady a teď, kdo bych chtěl dneska u nás stávkovat. Přesto to jsou první příznaky rozpadu impéria (jako u nás). Na pozadí (či popředí) událostí v Novočerkassku (kousek od Rostova na Donu) provádí skalní komunistka Ludmila svoji denní rutinu (milenec, nákup potravin mimo prodejnu, stranická schůze atd.) a dělala by to věčně, kdyby nedošlo k události, která "změnila svět" (rodinu v českém i ruském smyslu slova).... Kdyby se mě někdo zeptal (třeba Končalovskij), co si o tom myslím. Asi bych řekl, že tenhle film mohl natočit nějaký béčkový režisér (jak se to obvykle dělá) a jemu, aby se raději věnoval ruské klasice (Turgeněvovo Šlechtické sídlo je přece úžasné), ve které je mistrem. A pokud chce zobrazovat sovětskou éru, může začít třeba Isaakem Babelem - už tam je co dohánět. Ještě osobní reflexe z konce osmdesátých let: Z Moskvy jsem přiletěl do Rostova a ubytoval se v hotelu. Ani jsem si nevybalil a přišel za mnou člověk, který mi dal radu, abych raději z hotelu nevycházel. Samozřejmě jsem vyšel, ale když jsem hned u sousedního domu viděl dva lidi, jak mlátí do někoho třetího, zjistil jsem, že couvám. A tak jsem se raději vrátil. Druhý den přijel taxík, solidní terénní vozidlo, a jeli jsme do Jejska u Azovského moře (pracovní záležitost, tiskové stroje). Zpočátku jsme jeli kolem Donu, kolem památníku 1. Konnoj armii (Rudá jízda, snad ještě stojí, nemohu ho najít na Googlu ani v Mapách). Často jsem si nechal zastavovat a obhlížel řeku. Žádnou řekou (snad kromě Sázavy) jsem nebyl tak bezděčně okouzlen. Nedivmě se proto Babelovi, Šolochovovi ani Končalovskému. (17.09.2023)

Tak toto je ruská šupa! Dokonale prepracovaný snímok o štrajku pracovníkov závodu v socialistickom Sovietskom zväze. Čiernobiely formát znásobuje vtedajšiu dobu, príbeh má veľké tempo a dokonca sa dokáže vyhnúť klasickým ruským filmovým chybám ako je prehnaný pátos. Príbeh oddanej komunistky na pozadí nepokojov je ukážkou skvelej filmárčiny. (08.08.2021)