2067

Což o to, vizuál je vypiplaný a líbil se mi, i když v té části z roku 2067 vykrádá původního Blade Runnera. Ale poslabší je to dějově a herecky. Například půl hodiny trvá, než se dostaneme k zápletce, což je fakt hodně, a to běhání džunglí rovněž působí natahovaně a zmateně. Navíc jako by se příběh o 400 let dopředu odehrával na ploše sto krát metrů, protože kluk nejde nikam jinam, jen se pohybuje od "žampionu k bedle" (parafrázuji písničku českého zpěváka Helekala), ale nikdy nejde hledat nikam dál, jen na tom kdoví čím vymezeném území. Celá ta podzápletka s tátou, mámou a zlounem je tak okatá a očividná, že moc napětí nepřináší, a stejně nedává logicky moc smysl. Ani v rámci pravidel nastavených pro tento příběh. Nejtragičtější jsou však všechny ty dojemné a uplakané scény, kde pláče každý - a nejčastěji překvapivě hlavní hrdina (nesympatické, zamindrákované, hubené a ubrečené a neustále fňukající hovado - to je mi tedy hrdina), takže už z těch srdceryvných scén má člověk za chvíli leda legraci. Ony totiž při té nafouknuté a neúměrné stopáži o to víc vyniknou, i ta jejich hloupost. A nakonec - i přes ten vizuál - to vlastně působí jako televizní povídka. (07.11.2020)

Chcípáček v hlavní roli se mi za mák nelíbil a eko fanda taky nejsem. Ale ono tohle dávalo smysl. Pokud tedy vydržíte až do konce, kdy se to celé dá pochopit a akceptovat, a snesete takové těžší sci-fi u kterého to nutí přemýšlet a to přemýšlení zpočátku vůbec nepomáhá. Po velmi dlouhé době film, který jsem s napětím a zájmem rád dokoukal. (72%) (07.10.2020)

Tady si nelze nic moc nalhávat, je to v mnoha ohledech dost špatnej film. Nezkušená režie, papundeklový vizuál (pár interiérů a botanická zahrada) a hlavně je to dost zdlouhavé, nezáživně napsané a fakt blbě zahrané. Výkony jsou totálně over-the-top - hysterické a neupřímně teatrální - jako kdyby film vyšel z dílny čínských soudruhů. Do toho hraje monumentální smyčcový orchestr dojemné (a fakt pěkné) melodie, které se však k těmhle levným scénám zoufale nehodí a v kombinaci s topornými hereckými výkony působí dramatické momenty spíše komicky. Digitálu je tu docela hodně a je fakt hodně digitální, ale nemůžu zase říct, že by se na něj nedalo koukat a má i nějaké ty kulervoucí momenty (stejně jako ty fakt špatné). Dost se mi líbila finální scéna a celkově pointa. Ta cesta k ní ale bohužel za moc nestojí. (22.10.2020)

postapo, cestování časem.. to je scifi které mě docela baví.. jenže tady to nefunguje.. Svět který pomalu umírá, je myšlenka kterou známe ve filmech všichni. Stejně i to že se najde řešení díky cestování časem.. tady se ale nic neděje. Neustále dohadování o tom že všechno co se stalo nic neovlivnilo a že ani nemusejí poznat jestli něco změnili nebo ne, vás tak akorát zblbne a zmate ještě víc než vlastně jste na samotném začátku. Konec končí prazvláštním happy endem, jenže 2 minutový konec nezachrání dvou hodinový film. (16.10.2020)

Rád bych dal víc, ale ta druhá půlka to dost pokazila, jelikož se strašně (a úplně zbytečně) vleče, je v ní hromada citového vydírání a patetických scén a i když mě celou dobu zajímalo, jak to dopadne, u poslední půl hodiny už jsem docela trpěl. Přitom kameru ten film má slušnou, vizuál je skvělý a děj - jak už jsem psal - mě zaujal. Režisér z toho asi chtěl mít velkofilm, ale na to bylo třeba ještě hodně zapracovat na scénáři, protože dva herci chodící pořád dokola na stejném místě dvě hodiny fakt neutáhnou. A neutáhnou ho ani útrpné flashbacky, ani přehršel citového vydírání (btw, hlavní hrdina co 10 minut brečí...) - prostě a jednoduše to nefunguje, i když by mohlo. A nevyhne se to ani časté předvídatelnosti a ve finále z toho vypadne ta myšlenka, kterou člověk od začátku odhadoval. Škoda, no, Austrálie většinou umí dobře, ale tady se to holt nepovedlo... 2* (16.12.2020)