Meky

Není to úplně můj šálek té, ale respektuji muzikanty, co do hudby přinášejí osobitost a odkaz. V tomto případě i pokoru a slušnost, čiže věci, co se už moc nenosí a jsou občas považovány spíše za slabost.. Šafránek přišel s portrétem, co odráží lidskost svého středobodu a který může být ve správný (či chcete-li špatný) čas i dostatečně emotivní. Tu hladinu nekritického klidu možná lehce rozčísnou pohledy depešně módního Lučeniče, ale jinak nic nebrání divákovi v aktivaci selektivní nostalgie a návratu do zeme pradávných sĺnk, co na mapách dávno niet.. (15.11.2021)

Úplne v pohode dokument, ktorý podáva presne taký obraz, akým je samotný Meky. Pohodový, vtipný, plynúci. Nehrá sa to niečo, na rozumnej minutáži je prierez jeho životom a karierou, hrajú do toho hity, archív je na neho bohatý a tak sa je načo pozerať. Hlavne tam odznejú aj informácie, o ktorých bežný divák nevie. V kine asi zbytočnosť, šup s tým do telky a pravidelne reprízovať. K zimným večerom s čajíkom a pod dekou. 3 z 5 (18.11.2020)

Hm, pár týdnů po smrti Mekyho a moc ve mně dokument žádné silnější dojmy nevydoloval. Miro si povídá o všem možném, ostatní hudebníci zase o něm. Emotivnější chvilka přijde při nehodě Mariky, ale tím jejich společné osudy skončí a víc se nedozvíme. tedy jediný moment, kdy jsem začal být zvědavý a nebyl dál rozvinut. Nějaké zajímavé informace o samotném Mekym se divák dozví, ale asi by mi stačilo si přečíst stránku na wikipedii. nakonec tak nejpříjemnější byly titulky, kdy zazněla celá Atlantýda. (24.11.2021)

Náhodou velmi příjemně natočený dokument o Nemodernom chalanovi, ze kterého se dovídáme solidní množství zajímavostí, což je u žijícího umělce vcelku neobvyklé. Samozřejmě zarytý fanda bude v obraze a bude si spokojeně libovat, divák nebo posluchač, který Mekyho zná vlastně celý život a nikdy mu nevadil, kterého spolehlivě rozcítí Balada o polných vtákoch se s chutí nechá potěšit obdivuhodnými úspěchy nenápadného kluka s brýlemi, který anglické geny nezapře. Fajn retro záběry, bratislavské Véčko potěšilo, tam to byl ve své době muzikantský pupek světa, o tom něco vím. Nadstandardní kvalita dokumentu, výborná režie. V kině pěkné. ...nahrát desku ve studiu na Abbey Road s partičkou fenomenálních muzikantů od McCartneyho? Tož tak to je věc. A co se týče původního Modusu, to byla taky šleha. Kde jen mám ty poděděné desky.. Úsmev- to je šanca premenená! (11.08.2020)

Oproti jiným dokumentům, které často vznikají z důvodu životního jubilea nebo naopak úmrtí známé osobnosti, vznikl tenhle film v podstatě náhodou. Když režisér Šafránek hledal hudbu do svého předchozího snímku, oslovil Miroslava Žbirku a v podstatě tak objevil jeho tvorbu (čemuž se ani nechce věřit, vzhledem k tomu, že Šafránek vyrůstal v 80. letech, kdy byl Žbirka na vrcholu kariéry). Portrét jednoho z nejznámějších slovenských hudebníků sestává z velkého množství archivních záběrů, které doplňují nově natočené Mekyho výpovědi. Obrazů ze současnosti bohužel není mnoho a většina z nich se odehrává u zpěváka v domě nebo na zahradě. O jeho kariéře promluví také několik současných nebo bývalých spolupracovníků, hodně ovšem zamrzí fakt, že se v dokumentu neobjeví Marika Gombitová. Režisér se zpěvákem sice na besedě po promítání svorně tvrdili, že jsou s Marikou v častém kontaktu, její neúčast na projektu ale působí přinejmenším zvláštně. V souvislosti s tímto nedostatkem musím zmínit také trochu slabší informační hodnotu celého filmu. Pokud neznáte postavu a osud Mariky Gombitové, z dokumentu se o něm nic nedozvíte. Cílovou skupinou jsou zcela jednoznačně diváci středního věku, kteří zažili dobu, o které snímek vypráví, a kteří se orientují v historii československé populární hudby. Sama tedy tyto parametry nesplňuji, na druhou stranu ale nějaké vědomosti o naší populární kultuře mám a znám i několik Žbirkových písní. Film byl relativně svižný, nenudil a třeba hned jedna z prvních scén (zpěv slavné písně Atlantida nastříhaný z archivních i současnějších záběrů) mi způsobila příjemné mrazení. P. S. Čtvrtou hvězdičku jsem v podstatě vytlačila za ty dva roztomilé kavalíry, přiznám se bez mučení. (21.07.2020)