Videá (1)
Recenzie (1)
„Bottom line is I may be dying of AIDS in America in 1989. Isn't that political?“ Chris McKim zvolil při portrétování undergroundového amerického umělce a politického aktivisty podobný found footage přístup jako Asif Kapadia ve filmech o Sennovi, Amy Winehouse a Maradonovi. Vycházel zejména z Wojnarowiczovy obsáhlé pozůstalosti, zahrnující vedle umělecké tvorby také osobní videa nebo nahrávky telefonátů. Tvůrce, který zemřel v sedmatřiceti letech na AIDS, se nám tak z velké části představuje vlastním dílem a hlasem, promlouvajícím o nenávisti vůči gayům, úzkosti z umírání a sílícím pocitu odcizení vůči uměleckému světu i americké společnosti, která byla Wojnarowiczovou optikou nemocná víc než lidi s AIDS. Jeho multimediální přístup zpřítomňují také animované koláže nebo způsob, jakým se ve filmu prolínají videa, fotografie, kresby, graffiti, hudební nahrávky... Kombinování různých médií a zviditelňování procesu mediace je natolik rozmanité a nápadité, že dokument, připomínající procházku retrospektivní výstavou v galerii, stojí za zhlédnutí už jen kvůli své formě. Velmi cenný je ale i pro otevřenost, s jakou vypovídá o vymizení hippie idealismu během sedmdesátých a osmdesátých let, o tehdejším životě v ulicích East Village nebo o proměně lidského těla a mysli pod vlivem HIV. Nekompromisní, syrové a zřejmě dost blízké tomu, jak Wojnarowicz tvořil a žil. ()